Co máme číst?, zeptali se

Jeden dluh: začátkem prosince jsem měl jakýsi seminář v Dětské televizi Liberec (což je mimochodem velmi sympatická záležitost udržovaná v chodu dobrovolnickým nadšením). Dostal jsem tam otázku: co kvalitního máme číst na webu?

Na to se samozřejmě dá odpovědět, že se na to nedá odpovědět. Záleží přece na tom, co kdo hledá, oč se zajímá, co potřebuje znát. Jenže já slíbil, že si to rozmyslím a něco poradím. Jediný způsob, jak se to dá udělat, je rezignovat na objektivitu. Což jsem učinil a pak už to šlo. Zde je tedy velmi neúplný seznam toho, co bych poradil komukoli, kdo má chuť řídit se zrovna mým názorem.

Jde o „začátečnický“ výběr, užitečný hlavně tomu, kdo se teprve začíná orientovat. Po několika letech budete mít nějaký podobný seznam sami, jistě se od mého bude lišit.

Zpravodajství a komentáře - ČR

• Česká pozice; promyšlené komentáře a často také původní investigativní žurnalistika. Server založila skupina novinářů, kteří se odtrhli z týdeníku Euro, v čele stojí jeden z velkých mágů české mediální scény István Lékó.
• Deník Referendum; vyhraněně levicové komentáře, špička intelektuální levice u nás, samozřejmě poněkud salónní.
• České noviny; vydává ČTK, takže dost střízlivé, uměřené, věcné. Milý rozdíl proti bezděčným bulvárům, které na internetu produkují některé velké deníky.
• E15; stručné a velmi relevantní ekonomické a politické zpravodajství, trocha komentářů.
• iVysílání; videoarchiv České televize, živé vysílání ČT 24. 
• Český rozhlas; pěkně udělaný zpravodajský web a moderní audiopřehrávač všech stanic Českého rozhlasu.
• FS Final Word; denně jeden krátký komentář k aktuálnímu dění v ČR, v angličtině. Píše pražský Američan Erik Best.

V zájmu vyváženosti jsem chtěl přidat taky nějaké pravicově/konzervativně orientované médium, jenže o žádném dobrém nevím (což rozhodně neznamená, že neexistuje). Snad někdo doplní příslušný tip v diskusi, dík předem.

Zpravodajství a komentáře - svět

• BBC World; pořád ještě, řekl bych, nejlepší žurnalistika na světě.
• CNN; 
• Al-Jazeera; výborný zdroj nejen o arabském světě, ale o všem, co není USA & Evropa.
• The Guardian; mírně levicové britské noviny, pěkná ukázka toho, jak má vypadat digitální podoba deníku.
• The Weekly Standard; přesně ten druh inteligentního konzervativního týdeníku, který chybí u nás.
• Slate; úspěšný experiment z dob internetové bubliny, čistě webový zpravodajský magazín, takový Time jednadvacátého století...
• Salon; ...a jeho hlavní konkurence.
• F.A.Z.; nejlepší noviny, čtete-li německy.
• Neue Zürcher Zeitung; totéž.

Tolik, pokud jde o neplacené zdroje. Do naprosté špičky patří také The Economist a The New York Times, v obou můžete narazit na paywall, tedy některé články nemusí být přístupné, zvlášť ty starší. Aktuální obsah zatím lze číst volně, může se to ale změnit.

Internet, počítače, média a podnikání v této oblasti

• GigaOM; moje nejoblíbenější zpravodajství z internetového světa, střízlivý pohled.
• Wired; výborný časopis s velice obsáhlým webem, nejlepší je vybrat si jen některé sekce (třeba hry, hudba, software, věda...) a sledovat je přes RSS.
• Engadget; všechny nové technické hračky, recenze.
• TechCrunch; dění na internetu pro podnikatele a geeky. U nás začal nedávno Petr Král vydávat komentovaný výběr z TechCrunch pod názvem Drkot.cz.
• O'Reilly Radar; technologické trendy.
• Lupa; zaběhnutý český server o internetu, podnikání a technologiích.
• Médiář; dobré zpravodajství i drby ze světa českých médií, jak internetových, tak klasických.

K výjimečným osobnostem, jejichž blogy se vyplatí sledovat, patří zejména:

• Seth Godin; marketingový guru, publicista.
• Clay Shirky; odborník na nová média, sociální sítě a crowdsourcing.
• Paul Graham; zakladatel startupového akcelerátoru Y Combinator, vývojář, investor a manažer.
• Joel Spolsky; vývojář, teoretik a praktik programování, podnikatel.
• Scott Berkun; komentátor, publicista, autor několika výborných knih.

U nás mají podobný vliv (v náhodném pořadí :):

• Martin Malý;
• Daniel Dočekal;
• Patrick Zandl;
• Dušan Janovský;
• Petr Staníček;
• Marek Prokop.

(A spolu s nimi další, kteří ale moc nepíšou, spíš přednášejí, učí, vystupují na sociálních sítích...)

Zajímavé názorové blogy

• Jiří Hlavenka; 
• Stanislav Komárek;
• Šádí Shanaáh;
• Jan Macháček;
• Jiné právo;
• Michal Kašpárek.

Tady se nedá jednoduše napsat, „o čem“ to je: über Gott und die Welt, jak by řekl Němec, tedy o všem a čemkoli.

Inspirace, přemýšlení, zábava

• TED; TED je dnes velká skupina konferencí probíhajících po celém světě na rozmanitá témata se společným podtitulem Ideas Worth Spreading. Stovky brilantních přednášek, které na webu TED najdete, vám mohou sloužit jako průvodce vším, co vám neřekli ve škole. Některé obsahují i české titulky.
• longform.org; výběr dlouhých článků - kvalitního čtení z různých zdrojů na nejrůznější témata.
• xkcd; komiks pro übergeeky, chytrý, veselý a smutný. Píše Randall Munroe. Kultovní záležitost.
• Dilbert; taky kultovní záležitost, ale pro jinou generaci formovanou jinými životními zkušenostmi - pro národ žijící v open space. Píše Scott Adams.
• Saturday Morning Breakfast Cereal; komiks hlavně o vědě, sexu a... vědě. Píše skvělý Zach Weiner.
• Cuketka alias Martin Kuciel, člověk, který naučil českou internetovou generaci vařit, mlsat a rozumět jídlu.
• El Souk alias Michal Hromas, kuchař, kterým bych v povědomí národa rád nahradil jak Babicu, tak Pohlreicha.
• iLiteratura; recenze knížek a ukázky z nich, záběr pokrývá velkou část beletrie vydané v ČR. Obětavě provozuje překladatelka Jovanka Šotolová.
• AllMusic; obrovská encyklopedie pop i váž hudby.
• Pitchfork; recenze hudby pro náročného posluchače.
• Viceland; hustý! :)

Pochopitelně se to nedá stihnout všechno, ani to nemá smysl. Vyzkoušejte, vyberte si, obměňte, doplňte. Část uvedených zdrojů je lepší sledovat přes RSS, část přímo, ale na to rychle přijdete sami. Poslední rada: nenechte si od nikoho vnucovat jeho seznamy :)

Je Miloš Čermák grafoman?

U Miloše sice člověk nikdy neví, ale budu předpokládat, že svou otázku myslel vážně. Hodí se mi to jako záminka, abych k nabídnutému tématu něco řekl.

Nejprve se vypořádejme s tím nejsnazším. Miloš samozřejmě grafoman není, pokud tedy to slovo nechápeme jako přátelské poplácání po zádech: píšeš dobře a píšeš hodně, dělej to tak dál! Skutečný grafoman je příslušník mašíblu, zlý sen redaktora, stvůra plížící se podél zdí se štosem papírů a nezadržitelným proudem argumentů, proč se to má otisknout. (“Dyť se sakra tisknou ještě horší věci!”) Pár jsem jich potkal, Miloš jistě taky. Jednoho ukázkového zpodobnil Milan Kundera v povídce Nikdo se nebude smát. Tolik o grafomanech.

Problém Miloše Čermáka - a dalších jemu podobných včetně mne - je jiný. Spočívá v tom, že jsme ochotni vyjádřit se slovem a písmem skoro k čemukoli. A hůř, my se k téměř čemukoli skutečně vyjádřit umíme na akceptovatelné úrovni. A to je opravdu průšvih.

Zkusím to vysvětlit na sobě, ať se do Miloše nestrefuju příliš. V letošním roce jsem se už asi dvacetkrát mihl v televizi. Necpu se tam, ale když mi zavolají a aspoň trochu se mi to hodí, neodřeknu. A volají mi často. Proč? Jsem snad nejlepší odborník na probíranou otázku? Ovšemže ne, už jen proto, že ta otázka je pokaždé zcela jiná, jednou komentuju Microsoft/Yahoo, podruhé phishing, potřetí nedostatek absolventů vysokých škol v hi-tech. Tomu všemu dohromady nemůže na špičkové úrovni rozumět nikdo, ale televize taky nikoho takového nepotřebuje. Naopak, ten hypotetický odborník by byl spíš na závadu. Volají místo něj mě, protože:

a) Mají moje číslo na mobil;

b) Nemají rádi neznámé tváře, nejlepší kvalifikace k tomu, aby vás do televize pozvali, je ta, že vás tam už někdy pozvali;

c) Vědí, že se dokážu bez velkého rozmýšlení a přijatelně plynně vyjádřit k velkému rozpětí otázek souvisejících s IT přesně na té správné televizně povrchní úrovni; a i kdybych odpověď neznal, okecám to tak, že televizní divák bude spokojen a nic zvláštního nepostřehne.

Média takhle fungují. Forma je v nich vždy důležitější než obsah, formy je v nich hodně a obsahu málo. Nějaký tam ale přece jen být musí; částečně ze setrvačnosti, částečně proto, že lhostejnost čtenářů, posluchačů a diváků má taky své meze. Z toho plyne poptávka po lidech, kteří dovedou dělat právě to, co já v té televizi: říkat a psát věci, které jsou víceméně věcně správně, nejsou žalovatelné, jsou bez gramatických chyb, stylisticky příjemné, čtivé, vtipné, dodané v termínu a obsahující předem dohodnutý počet písmenek.

Miloš Čermák tohle umí velice dobře. Já taky. Každý časopis, každé noviny, potřebují takovéhle autory a redaktory - zkušené a zručné řemeslníky. Když to děláte delší dobu, uvědomíte si, že na té akceptovatelné úrovni, o níž jsem se zmínil výše, skutečně můžete psát o čemkoli - doslova o čemkoli. Člověk, který je sečtělý, má jistou stylistickou zručnost a umí anglicky, vám za dvě tři hodiny napíše deset tisíc znaků na libovolné téma, pokud mu dáte tichou místnost, kafe a počítač připojený k internetu. “Řekněte mi, jak to má být dlouhé a zda jsme pro nebo proti,” žertovával jsem v SWN, ale v té citaci z Haška je nepříjemně mnoho pravdy. Kdybyste teď chtěli článek o životě rolníků v mexickém vnitrozemí anebo o ochraně zvířat v Austrálii, spíchnu vám ho, přestože o tom zatím nevím vůbec nic. Takový, že půjde otisknout v jakémkoli všeobecném českém médiu, od Lidovek po Euro a zpět. Samosebou, kdybyste chtěli, aby šel otisknout ve Vesmíru, to by byla o hodně těžší práce, ale to už jsme také za hranicemi běžné publicistiky.

Ale kdybyste chtěli ten článek pro mainstreamové médium, napíšu vám ho, a Miloš Čermák jakbysmet. On vyhraněněji a vtipněji, já opatrněji a trochu víc do hloubky, ale rozdílů by bylo vcelku málo, byly by to dva standardní výrobky. Když tohle dovedete - naučit se to myslím může každý, ale ve skutečnosti to prozatím a u nás zdaleka každý neumí - má to dva důsledky.

Za prvé, devastujete svět. Vaše výrobky se pro povrchní příjemce - a to jsme mimo obor své práce a svých zájmů víceméně všichni - stanou Pravdou, nebo aspoň pravdou. Přestože to mohou být naprosté blbosti. Za druhé, devastujete sebe. Jste na dobré cestě uvěřit ve svou - no vševědoucnost ne, ale značnou všestrannost jistě. Neříkám, že se to stalo Milošovi a doufám, že se to nestalo mně, ale riziku tzv. zmoudření jsme vystaveni a pár příznaků se jistě už projevuje. Což je myslím přesně to, co má Miloš ve skutečnosti na mysli, když se ptá na grafomanii.

Jak se nestat moudrým a trapným? V množství to myslím není. Hlídat si nadprodukci není až tak důležité, koneckonců rukama lze pohybovat jen jistou omezenou rychlostí. Daleko důležitější je přísná autocenzura témat. Čemu nerozumím, o tom nepíšu. (V rozumných mezích; důsledné uplatnění tohoto pravidla by ochromilo celý mediální trh.) Anebo píšu, ale to neporozumění otevřeně přiznám, nepředstírám opak, udělám z nouze ctnost. (To se však hodí jen pro hodně malý a specifický okruh témat a způsobů zpracování.) Anebo - vykašlu se na pravidla a doporučení. Jsem-li mimořádně nadaný a schopný, projde mi to. Kdo však zvolí tuto třetí cestu, ten by se neměl ptát veřejně, zda náhodou není grafoman. Je to nebezpečně inspirativní otázka.

Výborně

Vůbec mě nezajímá, jaké má kdo názory, zda je left, right nebo dočista wrong. Zajímá mě, zda je inteligentní, vtipný(á), umí se vyjadřovat, nenudí, INSPIRUJE. Nutí přemýšlet, s důrazem na slovo "nutí"; sebere vám všechny ostatní možnosti přístupu k věci. Je to trochu nebezpečný přístup k životu, ale nešť.
Vlastně jsem jen chtěl říci, že Miloš Čermák píše výborně.

Web 2.0: poznámka k poznámkám Patricka Zandla

Před pár lety to vypadalo, že web neodvolatelně spěje k ustálené a nezajímavé budoucnosti televize s deseti miliony kanálů. Pak se všeobecně rozšířil levný broadband, objevily se nové softwarové technologie a tím se otevřela cesta k opravdu interaktivnímu Internetu, který umožňuje uživatelům být aktivní, spolupracovat, spoluvytvářet. Wiki, blogy, sociální software, sdílené záložky, webové aplikace jako alternativa k lokálně instalovaným. Říká se tomu Web 2.0 a dnes je módní nad tím pojmem ohrnovat nos - protože každá akce vyvolá reakci v opačném směru a protože hodně lidí je prostě příliš mladých, vývojové souvislosti neznají ze zkušenosti a přečíst si o nich zatím neměli čas. Patrick Zandl dnes napsal na svůj blog velice dobrou obhajobu koncepce Web 2.0; vystihl právě včas (čti: nikoli předčasně, a to říkám bez sebemenší ironie!) ducha doby, jako v minulosti už několikrát. Mohl bych proti úvodní pasáži jeho článku namítnout, že jsem o Webu 2.0 již před válkou mluvil s naším okresním hejtmanem, ale na tom opravdu nezáleží. Zandlův text si zasluhuje pozornost. Měl by vyvolat diskusi, měl by přimět k přemýšlení. Protože Web 2.0 není ani móda, ani hloupost, je to nový stupeň rozvoje Sítě – a kdo chvíli stál… však to znáte.