Co máme číst?, zeptali se

Jeden dluh: začátkem prosince jsem měl jakýsi seminář v Dětské televizi Liberec (což je mimochodem velmi sympatická záležitost udržovaná v chodu dobrovolnickým nadšením). Dostal jsem tam otázku: co kvalitního máme číst na webu?

Na to se samozřejmě dá odpovědět, že se na to nedá odpovědět. Záleží přece na tom, co kdo hledá, oč se zajímá, co potřebuje znát. Jenže já slíbil, že si to rozmyslím a něco poradím. Jediný způsob, jak se to dá udělat, je rezignovat na objektivitu. Což jsem učinil a pak už to šlo. Zde je tedy velmi neúplný seznam toho, co bych poradil komukoli, kdo má chuť řídit se zrovna mým názorem.

Jde o „začátečnický“ výběr, užitečný hlavně tomu, kdo se teprve začíná orientovat. Po několika letech budete mít nějaký podobný seznam sami, jistě se od mého bude lišit.

Zpravodajství a komentáře - ČR

• Česká pozice; promyšlené komentáře a často také původní investigativní žurnalistika. Server založila skupina novinářů, kteří se odtrhli z týdeníku Euro, v čele stojí jeden z velkých mágů české mediální scény István Lékó.
• Deník Referendum; vyhraněně levicové komentáře, špička intelektuální levice u nás, samozřejmě poněkud salónní.
• České noviny; vydává ČTK, takže dost střízlivé, uměřené, věcné. Milý rozdíl proti bezděčným bulvárům, které na internetu produkují některé velké deníky.
• E15; stručné a velmi relevantní ekonomické a politické zpravodajství, trocha komentářů.
• iVysílání; videoarchiv České televize, živé vysílání ČT 24. 
• Český rozhlas; pěkně udělaný zpravodajský web a moderní audiopřehrávač všech stanic Českého rozhlasu.
• FS Final Word; denně jeden krátký komentář k aktuálnímu dění v ČR, v angličtině. Píše pražský Američan Erik Best.

V zájmu vyváženosti jsem chtěl přidat taky nějaké pravicově/konzervativně orientované médium, jenže o žádném dobrém nevím (což rozhodně neznamená, že neexistuje). Snad někdo doplní příslušný tip v diskusi, dík předem.

Zpravodajství a komentáře - svět

• BBC World; pořád ještě, řekl bych, nejlepší žurnalistika na světě.
• CNN; 
• Al-Jazeera; výborný zdroj nejen o arabském světě, ale o všem, co není USA & Evropa.
• The Guardian; mírně levicové britské noviny, pěkná ukázka toho, jak má vypadat digitální podoba deníku.
• The Weekly Standard; přesně ten druh inteligentního konzervativního týdeníku, který chybí u nás.
• Slate; úspěšný experiment z dob internetové bubliny, čistě webový zpravodajský magazín, takový Time jednadvacátého století...
• Salon; ...a jeho hlavní konkurence.
• F.A.Z.; nejlepší noviny, čtete-li německy.
• Neue Zürcher Zeitung; totéž.

Tolik, pokud jde o neplacené zdroje. Do naprosté špičky patří také The Economist a The New York Times, v obou můžete narazit na paywall, tedy některé články nemusí být přístupné, zvlášť ty starší. Aktuální obsah zatím lze číst volně, může se to ale změnit.

Internet, počítače, média a podnikání v této oblasti

• GigaOM; moje nejoblíbenější zpravodajství z internetového světa, střízlivý pohled.
• Wired; výborný časopis s velice obsáhlým webem, nejlepší je vybrat si jen některé sekce (třeba hry, hudba, software, věda...) a sledovat je přes RSS.
• Engadget; všechny nové technické hračky, recenze.
• TechCrunch; dění na internetu pro podnikatele a geeky. U nás začal nedávno Petr Král vydávat komentovaný výběr z TechCrunch pod názvem Drkot.cz.
• O'Reilly Radar; technologické trendy.
• Lupa; zaběhnutý český server o internetu, podnikání a technologiích.
• Médiář; dobré zpravodajství i drby ze světa českých médií, jak internetových, tak klasických.

K výjimečným osobnostem, jejichž blogy se vyplatí sledovat, patří zejména:

• Seth Godin; marketingový guru, publicista.
• Clay Shirky; odborník na nová média, sociální sítě a crowdsourcing.
• Paul Graham; zakladatel startupového akcelerátoru Y Combinator, vývojář, investor a manažer.
• Joel Spolsky; vývojář, teoretik a praktik programování, podnikatel.
• Scott Berkun; komentátor, publicista, autor několika výborných knih.

U nás mají podobný vliv (v náhodném pořadí :):

• Martin Malý;
• Daniel Dočekal;
• Patrick Zandl;
• Dušan Janovský;
• Petr Staníček;
• Marek Prokop.

(A spolu s nimi další, kteří ale moc nepíšou, spíš přednášejí, učí, vystupují na sociálních sítích...)

Zajímavé názorové blogy

• Jiří Hlavenka; 
• Stanislav Komárek;
• Šádí Shanaáh;
• Jan Macháček;
• Jiné právo;
• Michal Kašpárek.

Tady se nedá jednoduše napsat, „o čem“ to je: über Gott und die Welt, jak by řekl Němec, tedy o všem a čemkoli.

Inspirace, přemýšlení, zábava

• TED; TED je dnes velká skupina konferencí probíhajících po celém světě na rozmanitá témata se společným podtitulem Ideas Worth Spreading. Stovky brilantních přednášek, které na webu TED najdete, vám mohou sloužit jako průvodce vším, co vám neřekli ve škole. Některé obsahují i české titulky.
• longform.org; výběr dlouhých článků - kvalitního čtení z různých zdrojů na nejrůznější témata.
• xkcd; komiks pro übergeeky, chytrý, veselý a smutný. Píše Randall Munroe. Kultovní záležitost.
• Dilbert; taky kultovní záležitost, ale pro jinou generaci formovanou jinými životními zkušenostmi - pro národ žijící v open space. Píše Scott Adams.
• Saturday Morning Breakfast Cereal; komiks hlavně o vědě, sexu a... vědě. Píše skvělý Zach Weiner.
• Cuketka alias Martin Kuciel, člověk, který naučil českou internetovou generaci vařit, mlsat a rozumět jídlu.
• El Souk alias Michal Hromas, kuchař, kterým bych v povědomí národa rád nahradil jak Babicu, tak Pohlreicha.
• iLiteratura; recenze knížek a ukázky z nich, záběr pokrývá velkou část beletrie vydané v ČR. Obětavě provozuje překladatelka Jovanka Šotolová.
• AllMusic; obrovská encyklopedie pop i váž hudby.
• Pitchfork; recenze hudby pro náročného posluchače.
• Viceland; hustý! :)

Pochopitelně se to nedá stihnout všechno, ani to nemá smysl. Vyzkoušejte, vyberte si, obměňte, doplňte. Část uvedených zdrojů je lepší sledovat přes RSS, část přímo, ale na to rychle přijdete sami. Poslední rada: nenechte si od nikoho vnucovat jeho seznamy :)

Pedály

Nedosáhnout na pedály motokáry je pokořující zkušenost pro kluka, který se právě začíná cítit jako velký. Plně to chápu. Zkouším mu vysvětlit, na kolik pedálů v životě taky nedosáhnu, ač se na ně cítím, ale nakonec je ta metafora úmorná i pro mě. Ukazuje se být jedním z těch pedálů.

Hommage à 5.B

Idée fixe

-Co jsi dnes dělal celý den v práci?

-Bla bla bla bla bla.

-A komu jsi tím udělal radost?

Vinohrady, NYC

Znám jedno dětské hřiště v Praze na Vinohradech, které ve mně vyvolává intenzivní pocit New Yorku. Obzvlášť teď, v indiánském létě, ale vlastně kdykoli. Snad to dělají basketbalové koše, i když ty jsou dneska skoro všude. Nevím. Připadám si tam jako někde na kraji Central Parku, kousek od Dakoty, kde žil a zemřel John Ono Lennon. - Asi přeháním. Asi blbnu. Byl jsem v New Yorku koneckonců jen dvakrát a skoro nic o něm nevím. Atmosféra, kterou cítím v souvislosti s ním - a s tím hřištěm na rohu Korunní a Kladské - je skoro určitě ryzí autosugesce.

Nicméně. New York, jak ho vnímám já, je drtivá vlna s ostrůvky nepravděpodobného klidu ve svém týlu. Fraktál. Přitahuje a děsí najednou, jako práce výhybkáře na obrovském seřazovacím nádraží, hudba Ornette Colemana, učebnice hebrejštiny nebo starý zanedbaný dům, který jsme zničehonic zdědili. - Staleté železniční mosty v Bronxu, cedulky s nepravděpodobně znějícícími nabídkami práce WALKING YOUR DOG, válečná zóna nad Stopětadvacátou, stovky hřišť s basketbalovými koši. Kruh se uzavírá, jsme zpátky. Vodárenská věž, Vinohrady, NYC. - Zajímavé je, že stačí projít brankou na ulici a iluze je okamžitě pryč, neodchází postupně; rázem zapomenutá a nepochopitelná.

Z družiny domů přes Kavčí hory

Pozvali mě včera do ekonomického zpravodajství České televize pohovořit o softwarovém pirátství. Byl bych dal přednost nějakému jinému tématu... ale budiž. Rozhovor byl veden věcně, bylo na něj dost času - až příliš; řekl bych, že jim něco vypadlo a bylo třeba zaplnit místo - a sestříhali ho jen mimimálně. Čímž mi sebrali všechny myslitelné výmluvy a za to, co se odvysílalo, už můžu jen já sám. Příjemné překvapení! Už jsem se taky viděl na obrazovce říkat jedinou hloupou větu z pětiminutového interview. Ale to bylo na jiné stanici a v jiném století.

Z logistických důvodů jsem s sebou musel vzít K&S, dostali od hodných slečen žlutou limonádu a omalovánky. Odcházeli jsme, zrovna když se přestali stydět a začali se osmělovat. Tedy na poslední chvíli. Čekal jsem, že televize zevnitř na ně udělá dojem, dělá ho vždycky i na mě: ruch, shon, obrazovky, telefony, papíry, sto činností najednou a zvířený prach. Ale vzali to v klidu jako jedno další místo k zběžnému okouknutí. Nějak se ty dnešní děti málo dovedou divit, ani s dopomocí jim to nejde. Neštěstí to žádné není, škoda trochu ano, jejich i naše.