Papež a prezervativy

Každému, kdo chce věcně diskutovat o neblahých důsledcích afrických proslovů Benedikta XVI., doporučuji zvážit následující body:

1. První a hlavní důvod, proč se v Africe málo používají kondomy, je ekonomický. Když vyděláváte dva dolary denně, je pro vás ta papírová krabička sakra drahá a peníze se dají použít užitečněji i příjemněji. Výjimkou je Jižní Afrika, kde v lékárnách dostanete kondomy zdarma, velká poptávka po nich však ani tam není, protože...
2. ...pro většinu Afričanů (neříkám, že také Afričanek, ale těch se většinou nikdo neptá) je tento způsob ochrany nemužný, komický a zahanbující. Kdyby kamarádi věděli, budou se vám smát hodně dlouho - a to je rozhodujcí.
3. Mnozí obyvatelé Afriky naprosto nevěří ve spojitost mezi AIDS a pohlavním stykem, někteří z nich jsou vlivní a hlásají tento názor z pozice autority, dobře známým příkladem je bývalý jihoafrický prezident Thabo Mbeki.
4. Ke křesťanství se hlásí asi třetina obyvatel Afriky. Zdaleka ne všichni z této třetiny jsou římští katolíci a zdaleka ne všichni, kdo se k římskému katolicismu hlásí, berou papežova slova jako zákon.

Afriku zachrání - pokud něco - vzdělání dětí a pevnější ekonomické postavení žen, nikoli projevy kohokoli včetně papeže, ať se v nich bude říkat cokoli. Ostatní druhy pomoci a soucitu se neosvědčily a sotva se to změní.

Pokud jde o katolickou církev, ta má své priority a přežití jednotlivců mezi nimi prostě občas není ta nejvyšší. (V tom není mezi podobnými institucemi ani sama, ani nejhorší.) Dokud bude, jiná nebude. Je pošetilé očekávat, že její nejvyšší představitel, patřící navíc ke konzervativnímu křídlu, sebeméně zpochybní důležitou část dogmatu. Radí-li zdrženlivost a věrnost namísto antikoncepce a ochrany proti nákaze, není to lživá rada, jen nerealistická. Zrovna tak nerealistické ovšem je žádat po něm něco jiného.

Neříkám, že tohle všechno je dobře, jen říkám, že to tak je.

Úspěchy na poli ateistické výchovy

Tohle nabralo přes 4000 příspěvků (and counting), většinou rozhořčených, v diskusi během šesti hodin od zveřejnění:

Papež Benedikt XVI. potvrdil postoj katolické církve k celibátu kněží, který má být i nadále povinný. (...) potvrdil, že na úřadě rozvedeným či znovu sezdaným katolíkům bude zapovězen přístup k svatému přijímání, jestliže zánik jejich manželství nebyl potvrzen církví, a pokud se nezaváží, že s novým partnerem budou žít "jako přátelé, jako bratři a sestry". Papež znovu potvrdil odmítavý postoj katolické církve k interrupcím, eutanazii a homosexuálním svazkům.

Kdybych se na hlavu postavil, nevymyslím k té diskusi lepší komentář, než jaký svého času použil můj vážený oponent M. M. Kamojedov: "Máme papeže. A – divná to věc – vypadá to, že je to katolík." V tomto se tedy shodneme.

Na hodinu arcibiskupem

Skandál kolem nového varšavského arcibiskupa dosáhl kulminačního bodu v den Slavnosti Křtu Páně – občansky řečeno, první lednové neděle. Stanisław Wielgus rezignoval na svůj nový úřad během vlastní inaugurační mše, což otřáslo městem i celou zemí. „Nie!“ dunělo katedrálou svatého Jana, jakmile Wielgus v slzách oznámil své rozhodnutí. Lze to „nie“ pochopit velmi dobře: nebrání jen oblíbeného kněze, ale ustálený řád věcí a koneckonců křesťanský princip odpuštění.

Udavačství je ovšem ve střední Evropě zločinem víceméně neprominutelným. Existují k tomu dobré historické důvody. Wielgus přiznal spolupráci s SB, polskou komunistickou státní bezpečností, jíž se upsal, aby směl studovat v Mnichově. Trvá nicméně na tom, že nikomu neuškodil, nikoho konkrétního neudal. Před obcí věřících i před Svatým stolcem by s takovou obhajobou asi obstál, ale úřad varšavského primasa je funkcí vysoce politickou. Právě na to Wielgus doplatil. Dokumenty o jeho spolupráci s SB získal liberální tisk, který je s chutí použil proti momentálním vládcům země bratrům Kaczynským. Ze schodů namydlených pro prezidenta a premiéra se zřítil jen Wielgus, ovšem vlastní vinou: hlavní chybu udělal až dnes, když se pokusil vylhat. To je morálně mnohem horší než vynucený podpis v nesvobodné zemi. Hlavní problém však trvá a není jen polský: ve skříních pořád čeká spousta kostlivců, až se na někoho budou hodit. Odkud objevitelé tak dobře vědí, co a kde v těch skříních hledat? A od koho si půjčují klíče?

(Vyšlo v Ekonomu 11. 1. Gordický uzel nedávné historie východního bloku spočívá mimo jiné v tom, že mnohá svině je zároveň taky oběť. Uspokojivé řešení neexistuje, budeme se v tom dál plácat, dokud celý problém nevymře.)