V Cannes mají Festivalový palác, festivalem z názvu je samosebou Festival - pravý, jedinečný a neopakovatelný filmový festival v Cannes. Teď je však palác plný jiné chásky: IT specialistů. Konference Gartner Symposium je ve světě podnikového IT víceméně přesně tím, čím Festival (aspoň jak já si ho představuju) ve světě filmu. Je to setkání důležitých a vlivných lidí, přehlídka hlavních světových trendů, omílání dávno známého, snobárna, místo, kde se tvrdě pracuje, drtivé vítězství establishmentu nad avantgardou, hektolitry perrierky, vína a kafe, tuny sendvičů, nabitý program, v němž nelze stihnout ani desetinu toho, co by člověk chtěl, silný zážitek - nejmíň tohle všechno dohromady. Rozdíl oproti Festivalu je v tom, že šaty účastníků pocházejí především ze salonu Marks & Spencer a že podíl žen je zřetelně podpoloviční. Taky je tu méně fotografů (no, skoro žádní), účastníci nepřijíždějí limuzínami, ale šatlbasem, případně po svých, nebydlí na jachtách v přilehlé maríně, ale fotografují si je svými mobilními telefony jako jiní turisti... zkrátka, nebylo to špatné přirovnání, to ne, ale nesmíte od něj očekávat zas příliš mnoho.
Přes den je na Azurovém pobřeží i teď počátkem listopadu stále ještě příjemně teplé počasí, na zahrádce kavárny se dá sedět jen v košili, jenže na středomořské lenošivé presso není moc času, takže se musím převážně spokojit s kávou bukvicové chuti z várnic uvnitř Paláce. Tam žádné počasí není, tam je klimatizace. Architektura typu Vojenské stavby Praha, betonová kobka - ve Francii, i na těch nejméně pravděpodobných místech, má člověk pocit, že tu ten reálný socialismus měli taky. (Já vím, že se říká, že ještě mají.)
Neděle byla nultým dnem konference, zahřívacím kolem, než to vypukne. Konají se hlavně různé tutoriály, jejichž smyslem je nám zaostalejším vysvětlit použité pojmy, zkratky a tak podobně. Vybral jsem si přednášku Business Process Management Technology: A Primer, protože to je přesně oblast, kde mám přinejmenším v terminologii zmatek. Odnesl jsem si pocit, že ho nemám jen já... a taky, že popis podnikového informačního systému lze postavit vcelku libovolně okolo toho, co si zrovna chcete zvolit jako centrální komponentu. Když se rozhodnete, že ve vašem pohledu je právě řízení procesů tím základním prvkem a všechno ostatní mu slouží, můžete to tak mít - přinejmenším na úrovni abstraktního popisu. Stejně tak můžete mít v centru BI/DW, CRM, ECM a mnoho dalších zkratek na tři písmena. Což je oblíbený trik marketingových kouzelníků, popsat věci tak, že právě naše řešení je to nejdůležitější, kol nějž se malé točí.
Jenže na úrovni abstraktního popisu se dá sice dělat cokoli, ale s realitou to nehne ani o píď. Lidé, kteří ten podnikový systém reálně spravují (a rovněž ti, kdo ho používají) mají zas svůj pohled - přesněji, mnoho svých pohledů. Když se kouká víc lidí na cokoli složitého, vidí každý z nich něco jiného. Velká část intelektuálního úsilí se pak spotřebuje na alespoň přibližnou domluvu, že vidíme zhruba totéž. Abychom s tím společně viděným ještě něco udělali, to už je příliš velký požadavek - takže většinou pak každý jednotlivec stejně zasahuje ne do toho společného obrázku, ale do svého individuálního. Svému vlastnímu pohledu totiž rozumíme; jak by ne, vždyť jsme si ho tak zkonstruovali. Byť může být zcela mylný (a bývá), je aspoň pochopitelný. Tomu společnému pohledu obvykle moc nerozumíme a kromě toho také může být zcela mylný, tak co. (Still with me?) Výsledkem je strašlivý zmatek, jemuž se pak říká třeba podnikový informační systém, zákonodárný proces, výchova dětí, daňové přiznání či útok na kótu 534.
Ještě jedna věc: použití zaklínadel jako SOA, BPMS a tak dále se běžně zdůvodňuje explozivním růstem požadavků na podniková IT oddělení. Všichni prý chtějí pořizovat nové aplikace a předělávat staré a všechno to propojovat, protože podnik žije v dynamickém konkurenčním prostředí a jestli nezavedeme nový způsob fakturace gumových kačenek hned zítra, převálcuje nás asijská konkurence - takže informatici nestíhají programovat, testovat a implementovat, a jejich šéf se musí zařídit podle Gottwaldových slov "po staru se žít nedá". Tudíž je nucen implementovat SOA, BPMS a tak dále (pro účely této úvahy je význam obou použitých zkratek, jakož i toho "a tak dále", bezpředmětný), čímž se vše zachrání a kačenky jsou expedovány včas.
Takže se ptám: je to pravda? Skutečně v poslední době výrazně roste zátěž IT oddělení v podnicích? A specificky, je to pravda v České republice? (Já vím, přátelé ajtíci, že fakt nestíháte a máte hodně práce. Beru. Ale zajímá mě, zda to je trend. A potom, úplně potichu, zda už jste pomocí SOA, BPMS a tak dále něco užitečného někdy vyřešili.)
Jak vidíte, Gartner Symposium je skutečně inspirativní, zejména pokud se zapije místním vin de table. Prodolženije sledujet. Dám si ještě půl láhve, ale už si na to sundám badge z krku. Čímž ukončím pracovní den.
