iPad: ano

iPad si koupím, jako důvod by mi stačily aplikace Evernote a Instapaper, dva z mých základních pracovních nástrojů: tohle je pro ně ideální hardware. Dalším důvodem je častý pobyt v zawifinovaných prostorách včetně vlastního bytu: tedy web a možná mail, i když od psaní na soft klávesnici si moc neslibuju. Příjemné překvapení je, že na tom poběží iWork, pro tabulky a prezentace to bude užitečné, pro texty asi moc ne. Stanza se bude taky hodit a pevně doufám, že tam bude co nejlepší PDF prohlížeč, pokud možno s možností anotací - tedy vlastně Preview z Mac OS. Hardware, který tam někomu chybí, mně nechybí, naopak. Nevím, proč by tam měl být foťák, nepotřebuju tam telefon a tím pádem ani nechci 3G. Jsem taky rád, že pověsti o rozchodu s Google se přinejmenším zatím nepotvrdily.

Chápu, že hodně lidí iPad zklamal. Je málo šokující, vlastně nepřináší nic, co bychom neznali. Ale to teprv přijde, s časem, s aplikacemi, s vyššími verzemi. iPod byl kdysi taky jen další MP3 přehrávač a neuspěl přes noc. Myslím, že kouzlo téhle věci bude v detailech - jak je to u Apple zvykem.

Velká chyba je, že iTunes Store je pro ČR stále z větší části zavřený, což se téměř jistě bude týkat i knížek - ledaže by se ledy konečně hnuly, jak se o tom občas šeptá.

Můj tablet snů je ovšem jiný. Měl by mít víceméně zázračný displej, protože bych chtěl, aby se dal přepínat mezi třemi režimy: normální aktivní pro běžnou práci, e-ink pro čtení knížek a průhledný režim pro skenování a rozšířenou realitu. Nečekám, že bude k dostání letos nebo napřesrok, takže nákup iPadu je zatím ospravedlnitelná investice.

Pro vás třeba ne. Pokud nepracujete s útržky informací, které si musíte nějak třídit a procházet (dvě výše jmenované aplikace), pokud už něco od Apple nepoužíváte, pokud nemáte rádi iTunes... iPad neosloví každého a těžko se stane takovou prodejní bombou jako iPhone.

Apple se cílevědomě stává hlavním světovým uzlem prodeje digitálního obsahu: hudby, filmů, aplikací a nově tedy knih. Stále častěji asi budeme svědky toho, jak ti, kdo nemohou Apple porazit, se s ním budou muset spojit - jsem velmi zvědav na další kroky Amazonu. Protože to je on, nikoli Google nebo dokonce Microsoft, proti komu teď Apple stojí.

Zajímavé názory k fenoménu iPad:

• Petr Mára
• Jason Kottke
• Tyler Cowen
• Erik Best

Končí jedna éra

(Sloupek v E15 z poslední středy. Někdejší šéfredaktor PC Worldu Michal Pospíšil už v půlce devadesátých let popsal situaci přesně: „Máš doma ledničku? Máš. A čteš časopis o ledničkách?“ Ani na veletrhy ledniček není proč jezdit, i když některým z nás trvalo dlouho, než jsme si to naplno připustili. - Michal z toho vyvodil závěry včas, počítačové žurnalistice dal spokojeně vale a založil si místo toho školu paraglidingu, což mu upřímně přeju a schvaluju. Možná by o něčem podobném měl v IT uvažovat leckdo.)

Minulý týden jsme se dozvěděli, že veletrh Invex po osmnácti letech končí – zbyde z něj jen jméno a snad začátek nové tradice odborných konferencí. V pondělí zas tyto noviny otiskly rozhovor s Janem Mühlfeitem, jedním z šéfů evropského Microsoftu, a v tom rozhovoru téměř nepadlo slovo informatika. To spolu souvisí. Informační technologie neztratily sice význam, ale lesk, slávu a kouzlo ano. Je to špatná zpráva pro pořadatele veletrhů, pro reklamu, pro odborné časopisy. Z hlediska podstaty věci – tedy produkce a užití IT – však tyhle novinky neznamenají téměř nic.

Informační technologie jsou všední součástí života, doma i v práci. Ke komunikaci a k práci s údaji všeho druhu, od úředních formulářů po filmy, používáme počítač, protože co jiného přece? Co bývalo převratné – internet, digitální fotoaparát, DVD, práce z domova, jízdenka na tramvaj ve formě SMS – je dnes banální. Od zázraku k banalitě jsme přitom dorazili nesmírně rychle. Veletrh počítačů je náhle veletrhem banalit, informace o novinkách si každý najde snáze na webu a velké obchody v podnikové sféře se také uzavírají už dočista jinak, než když se inženýři a ředitelé kdysi scházeli u vystaveného prototypu, uznale zamlaskali a podpis smluvy zapili koňakem.

Informatika teď začne být neviditelná – ve dvou smyslech slova. Jednak se postupně vytratí ze seznamu módních trendů (ne docela: čas od času se vždy objeví nějaký nový Twitter či iPhone), jednak začne být daleko více než dříve infrastrukturní záležitostí. Kdo z nás vlastně ví, na kolika počítačích najednou se vyřizuje dotaz zadaný do Google, a kde ty počítače jsou, a jaký složitý software je řídí? Takhle vypadá blízká budoucnost IT – užitečná, nefotogenická, na první pohled naprosto nezajímavá. Vnitřek elektrárny také nemá přitažlivost pro nikoho kromě hrstky odborníků. (A teroristů.)

Rozbili všechny ty internety

Tak jsme se dozvěděli, že jsme zase slavní.

Z někdejších Hovorů H - dotaz diváka z Nového Bydžova: „Spravoval jsem doma pojistky a od té doby nám nesvítí náměstí. Co mám dělat?“
Horníčkova odpověď: „Ve jménu všech občanů Nového Bydžova vás žádám: nikdy si sám neopravujte své splachovací zařízení.“

Chybu může udělat každý. (Sem by patřila ještě legenda o bagristovi, který kdysi kdesi v osmdesátých letech překopl kabel, na němž závisel telekomunikační provoz mezi Prahou a Moskvou. Následné události pak prý popsal slovy: „Ako by sa otvorilo peklo.“) Systém, v němž chyba jednotlivce může mít takový dosah, by se dal prohlásit za špatný... kdyby to nebyl Internet. Nejvíc pravdy má totiž ten diskutující, který říká: ukažte mi na světě něco jiného srovnatelně složitého, kde by se podobný problém zlikvidoval za dvě hodiny.

My nevinní kolemjdoucí jsme se přiučili pár praktických věcí o routingu. Dík za lekci putuje nikoli do Bydžova, kde náměstí snad už zas svítí, ale do Uherského Brodu.

Resuscitace blogu

Je po prázdninách. Je dokonce po létě. Tedy zpět k zaběhaným návykům. Malá rozcvička: myslíte, že má pravdu Clay Shirky, když říká, že žádné přehlcení informacemi neexistuje, existují jen špatné filtry?

Jednoduchost vs. rozšiřitelnost

Tohle je dobrý postřeh:

Two of Silicon Valley's truisms are increasingly in conflict with each other, and you can see the battle at Google.

The first is that to make software that is really powerful and easy to use, you take out all but the most essential features. Apple has been the leading advocate of this method. Google, too, has often, but not entirely consistently, tried to introduce products where the complexity is under the hood, not in the screens that users see.

The second very popular idea, competing with the first, is that software and Web sites can be made far more useful if they are opened up to additions and modifications from others. Firefox browser plug-ins and Facebook social networking applications are two examples of this approach.

The conflict is obvious. A community of developers can enrich software with creativity, fun and all sorts of utility. But it is virtually impossible for a mob to keep it simple.

Ano, je to neslučitelné. Patřím také k těm, kdo se chytli a okamžitě si některé z těch experimentálních novinek v GMailu zapnuli. Zdá se, že bychom často měli uvažovat přesně opačně: co vypínat, neinstalovat, nepoužívat. Dokonce ani nevyzkoušet.

Nestrannost (Malá včerejší příhoda)

“Petr Koubský, dobrý den.”

“Dobrý den, tady XY, Český rozhlas - Radiožurnál. Máte na mě chvilku?”

“Jistě.”

“Rádi bychom s vámi udělali krátký rozhovor na téma návštěvy pana Ballmera v Praze. Víte, já se v té problematice moc nevyznám a potřebovala bych si s vámi napřed ujasnit, na co se ptát.”

To není úplně běžný postup, ale stává se to. Budiž.

“Prosím.”

“Tak tedy - nakupuje státní správa hodně od Microsoftu?”

“Ano. Když vezmete veřejnou správu jako celek, pak je určitě největším zákazníkem Microsoftu u nás.”

“A není to moc drahé? Existují jiné možnosti?”

“Jak v čem, třeba u databází docela určitě. Operační systémy a kancelářské programy lze taky často nahradit - třeba Linuxem a nějakým volně dostupným kancelářským balíkem.”

“Takže stát zbytečně utrácí, když nakupuje u Microsoftu.”

“To není tak jednoduché. Pořizovací cena softwaru je jen kousek z celkové ceny jeho provozu. Musíte připočítat náklady na instalaci, na údržbu, školení uživatelů, řešení havárií a kdeco dalšího. To je vesměs lidská práce a ta je drahá. Většinu těch peněz ostatně nedostane Microsoft, ale nějaká jiná firma, která ty služby dělá. Taky jde o množstevní slevy a ochranu předešlých investic. Řešení s Linuxem a řešení s Windows při dlouhodobém provozu většinou vyjde na zhruba stejné peníze. Když je hodně velké. Třeba v malé firmě by se to počítalo trochu jinak.”

“Zhruba stejné. Ale s tím Linuxem by to přece jen bylo o trochu levnější?”

“Nevím. Bez spousty dalších informací na tohle neumím odpovědět.”

“A jak je to jinde v Evropě?”

“Podobně jako u nás, v některých zemích je těch linuxových systémů víc, v některých velice málo. Mám ty státy vyjmenovat?”

“Ne, to mi stačí. Víte co, já si musím ještě rozmyslet, jestli ten rozhovor vlastně chceme. Zavolám vám za chvíli, ano?”

“Prosím. Na shledanou.”

Za deset minut:

“Dobrý den, tady XY, mluvili jsme spolu před chvilkou. Pane Koubský, já se tady poradila s kolegyní a rozhodly jsme se, že ten rozhovor s vámi dělat nebudeme. Ona by to byla taková reklama Microsoftu.”

“Reklama? Ale to, co jsem vám popsal, je realita.”

“Snad ano, ale vysílat to nebudeme. Tak někdy příště. Na shledanou.”

Na shledanou...

Naslouchat a být naslouchán

(Vy tenhle článek skoro určitě nepotřebujete a neoceníte. Ale pro tzv. veřejnost snad k něčemu dobrý být může.)

To nejzajímavější, co se internetu zatím letos přihodilo, se jmenuje Twitter. Vznikl vlastně už loni, ale teprve během posledních měsíců začal rychle růst a přitahovat pozornost širší veřejnosti. Twitter je tak jednoduchý, až se obtížně popisuje. Založíte si účet a začnete psát a odesílat krátké zprávy, to je vlastně celé.

Zprávy - ale komu? Těm, kdo chtějí číst (v řeči Twitteru - naslouchat), neboli vašim "followers". Získáte je třeba tak, že o svém účtu na Twitteru řeknete kamarádům. Nebo se porozhlédnete po širém světě Twitteru a najdete lidi, kteří píšou něco zajímavého, začnete jim sami naslouchat a oni vám to pak oplatí. Nebo taky neoplatí. Jedno z kouzel celé věci totiž spočívá v tom, že vztah mezi uživateli není symetrický. Když někomu naslouchám, nemusí automaticky naslouchat on mně. Dostane jen upozornění, že má nového "followera" a sám se rozhodne, zda ho zajímáte nebo ne. Zato vám nemůže v naslouchání jemu samému nijak zabránit.

Asymetrie může být značná, nejzajímavější lidé v síti mají až desetkrkát více těch, kdo je sledují než těch, které sledují oni sami. Za zdravou rovnováhu se pokládá poměr jedna k jedné. Když se vychýlíte na druhou stranu, vy nasloucháte kdekomu, zato vám skoro nikdo, jste na dobré cestě stát se twitter-šmírákem.

Twitter je tedy síť lidí propojených jediným typem vztahu: naslouchat. Tak jej aspoň popisuje Dave Winer, technologický revolucionář předchozí generace, jeden z prvních bloggerů a hlavní tvůrce RSS.

A k čemu je Twitter dobrý? Sám o sobě k ničemu, což je také důležitá složka úspěchu - bez ironie. Autoři ponechali uživatele, ať si užitek a zábavu najdou sami a nám, kdo jsme Twitteru propadli, se to docela daří. Je výborný jako nástroj komunikace uvnitř menších neformálních skupin. Dovede takové skupiny vytvářet, dávat dohromady lidi, kteří by se jinak nepotkali. Umožňuje být v šetrném kontaktu – nikdo si vaše odpovědi nevynucuje, můžete mlčet a jen poslouchat, ale jste s lidmi. Twitter jsou dveře pootevřené z vašeho počítače na globální dvorek. Denní šum planety plné lidí, z nějž tu a tam vyvstanou známé hlasy.

(Vyšlo v deníku E15 30. dubna. S velkou chybou: Winerovi jsem omylem přiřkl autorství Twitteru. Za upozornění děkuji Adamu Javůrkovi. Poslal mi ho přes Twitter, jak jinak...)

Google Reader v nové mobilní verzi

Když už byla řeč o té RSS čtečce: na všech počítačích používám Google Reader, a to právě proto, že ho chci mít na všech počítačích (Mac, PC, iPhone). Kdybych měl jen jednu platformu, asi bych sáhl po nějaké samostatné čtečce, ale když potřebujete stroje střídat, není nad webovou aplikaci. Takže mě zaujalo, že Google právě teď uvedl novou mobilní verzi Readeru, zatím jako veřejnou betu. Liší se od té současné trochu vzhledem a hlavně chováním při prokliknutí položky: neotevírá nová okna, je tedy rychlejší, ovládání se už hodně podobá tomu, jak se s Readerem pracuje na desktopu. Pro iPhone mohu doporučit, na jiných mobilech musíte vyzkoušet sami. - Dozvěděl jsem se to od spolehlivé Giny Trapani, která to sama zase ví odjinud, jak už to tak chodí.

Neni peniz neni gadžet

Google chce, aby bylo více gadgetů. Tak zřídil pískoviště. A české gadgety pro iGoogle měly soutěž. Abych pravdu řekl, nic moc. Většinou je to poněkud nedoladěné a nezajímavé. Těžko taky čekat, že zrovna tahle práce přitáhne prvotřídní vývojáře. Je to spíš hra. Štefan Vadocz by řekl: nedáš budget, nemáš gadget.

Nokia : kolik muziky za kolik peněz?

Byl jsem včera u toho, když Anssi Vanjoki, viceprezident společnosti Nokia, oznámil tu překvapivou novinku: v ceně některých telefonů Nokia bude roční neomezené stahování hudby - a až ten rok vyprší, všechny MP3 vám zůstanou! Žádný háček. Prý.

Ve skutečnosti to několik háčků mít může, ale zatím lze jen hádat, protože lidé z Nokie jsou skoupí na detaily - ono to bude spíš tak, že o některých z nich ještě není rozhodnuto. Co jsem se stihl dovědět: hudba bude ve formátu WMA DRM, tedy by neměla být omezena jen na telefony Nokia, ale půjde použít na některých jiných přehrávačích (na iPodu samozřejmě ne). O cenách neříká nikdo nic, k jakým modelům telefonů se to bude přibalovat, to se také neví; zda si budete moci jako stávající majitel telefonu Nokia program "Comes with Musc" pořídit, to taky není jasné. (Taky by mě zajímalo, zda půjde hudba stahovat i přes PC, nebo jen telefonem. To může představovat podstatný rozdíl.) Jediným vydavatelem hudby, který má na tuhle novinku s Nokií zatím smlouvu, je Universal. Na dalších se prý pracuje.

Je to velká změna, to je jisté; takhle se k obtížnému problému prodeje digitální hudby zatím nepostavil nikdo. Zda a jak to může fungovat, to záleží právě na těch detailech, o nichž se ještě neví. Pro Nokii i pro Universal to je především zajímavý pokus, do něhož není potřeba na počátku investovat kromě marketingu téměř nic. Nemají celkem co ztratit. Nokia navíc nutně potřebuje dát najevo, že umí odpovědět na iPhone. Steve Jobs by určitě měl zpozornět. Zejména v těch zemích, kde se iPhone v dohledné době nezačne prodávat, by "Comes with Music" mohlo mít odezvu. Ale začne to nejdřív za půl roku.

There is (still) hope

V souladu s podstatou věci mě nenapadá žádný vtipný komentář, nechám to bez něj. Jsou ty kontextové systémy čím dál tím chytřejší.

Deníček z Cannes, úterý

Jak začne někdo mluvit o využití blogů a wiki v podnikové praxi, cítím se nesvůj. Hlavně proto, že si myslím, že by to opravdu mohlo fungovat - ale jen někdy a někde a za jakýchsi okolností - a vůbec, že s podobnými úvahami je potřeba zacházet nesmírně opatrně, jinak budou do roka mít všichni zaměstnanci všech nadnárodních společností nařízeno psát blog a jejich manažer ho s nimi bude při čtvrtletním review rozebírat. Tvořivost a atmosféra spolupráce se nedá úředně zavést, stejně jako zavedením voleb nevznikne demokracie (což známe).

Gartner se totiž letos zbláznil do Webu 2.0. Kdyby se nemluvilo anglicky, řekl bych, že se skloňuje ve všech pádech. Sociální sítě, mashupy, folksonomie kam se podíváš. Velkým tématem je Second Life. A teď si představte, že typickým návštěvníkem konference je šéf podnikové informatiky, který na týden vypadl z práce, aby se dověděl něco přímo použitelného - a doví se, že si má pořídit avatara a hned mu bude lépe. Pokud je to myšlené jako velice rafinovaný způsob, jak Web 2.0 znechutit nám, kdo v něj víceméně věříme, pak se to povedlo.

Ale křivdil bych Gartnerům, kdybych tvrdil, že nic jiného se na konferenci člověk nedoví - zapůsobil totiž výběrový efekt, zapsal jsem si hlavně ty přednášky, které byly dle anotace hodně avantgardní, takže bych si neměl stěžovat, že takové opravdu byly. Koneckonců jde o popis reality: například IBM nedávno uvedla na trh nástroj pro tvorbu mashupů (oni tomu říkají kompozitní aplikace, ale je to totéž), tedy programů, které jsou propojeny jen na prezentační vrstvě, jinak fungují zcela samostatně. Na webu se dělají mashupy běžně; jen takových, kde jednou složkou jsou Google Maps, existují možná tisíce. V podnikovém prostředí to je novinka. Fór je v tom, že vytvořit takovou aplikaci je velmi jednoduché, s moderními nástroji se to dá naklikat za pár minut. Užitečnost výsledku sice zpravidla odpovídá vynaložené námaze, ale někdy může být i vyšší. Příležitostně to prozkoumám, vybavím se příklady a napíšu víc.

Výborné bylo také porovnání platforem pro podnikové aplikace: Oracle, IBM, Microsoft, BEA nebo SAP? Velmi věcné, střízlivé, nabité fakty a samozřejmě bez výsledku. S důrazným doporučením, že vázat se na jedinou platformu je chyba.

Hvězdou dne měl být šéf SAP Henning Kagermann, ale nebyl - méně charismatického vůdce velké firmy si lze těžko představit. Vypadá zdvořile až zakřiknutě, mluví rozvláčně a nezajímavě. Miluje frázi "That's a good question" - dobrý způsob, jak získat pár vteřin na přemýšlení. Třeba to dělá naschvál, aby měl pokoj a nikam ho nezvali - znudit k smrti. Prohlásil, že Business Objects koupili proto, že "se naše produktová portfolia nepřekrývají" - to mohli rovnou koupit KFC, kdyby bral člověk takovou odpověď vážně. Trochu ožil jen tehdy, když přišla řeč na Oracle, jednou se dokonce pokusil o nějakou jedovatost, ale je to holt pan profesor. Larry Ellison by si ho dal k snídani, tedy pokud by šlo o efektní vystoupení pro publikum. V obchodní realitě je SAP ovšem pořád silnější než Oracle, ale náskok se zmenšuje. Pokud dojde k akvizici BEA Systems, bude to pro SAP už hodně složité.

Konference pokračuje, ale já zítra musím domů, takže hotovo. Ostatně, strašlivě bych tu ztloustl, přísun pamlsků mezi přednáškami je drtivý a jak se má tělo bránit, když mysl je vyčerpaná? K večeři byla sea food. Zítra mě čeká naopak air food, kterou však rád vynechám.

Deníček z Cannes, pondělí

"Tak co jste tu viděl zajímavého?" zeptala se mě společensky Dana Bérová, bývalá ministryně informatiky, nyní analytička u Gartnerů.

"Že soupeření Microsoftu s Googlem není hra s nulovým součtem," plácl jsem, co mě první napadlo.

Vykulila na mě oči a ve tváři jsem jí zřetelně četl: a kvůli tomu jsi musel jet až do Cannes? A řekla něco velmi zdvořilého.

Má pravdu - je to sdělení triviální až běda. Která konkurence je koneckonců vztahem s nulovým součtem? Ale na druhou stranu je zajímavé, že lidé od Gartnera, zpravidla dost konzervativní, vůbec připouštějí nějaké soupeření. Koneckonců, příjmy Google pocházejí výhradně z reklamy, příjmy Microsoftu skoro výhradně z prodeje softwarových licencí. Kde je konkurenční vztah? V náladě, v pocitech, budiž. Ale v číslech?

Pánové David Mitchell Smith a Tom Austin (první z nich má u Gartnera na starosti Microsoft, druhý Google) zahájili svou společnou přednášku otázkou, která mluví za vše: co se stane, když všechny hlavní funkce produktu, jehož vývoj trvá dvacet let a stál již stovky milionů dolarů, vytvoří znovu během roku čtyřčlenná firma a dá jej k dispozici zdarma celému světu, na jedno kliknutí myši? A když tu firmu pak koupí Google? Řeč je o editoru Microsoft Word, o webovém editoru Writely a o produktu, který se dnes jmenuje Google Docs & Spreadsheets.

Google dnes ještě není hlavní starostí Microsoftu. Tou je hlavně opadající zájem a klesající význam firmy, na čemž se víc než některý konkrétní konkurent podepisuje duch doby. Apple je cool. Google je cool. Linux je pořád ještě docela cool. Microsoft už dlouho není cool. A emoce, nálady a pocity dnes prodávají víc než cokoli jiného. Google se však může stát velkou starostí Microsoftu, bude-li jeho alternativa k Office úspěšná nejen u jednotlivců, ale aspoň částečně i na podnikové půdě. A to se stát může; odstranit námitky, které dnes brání používat Google Docs & Spreadsheets v podnikovém prostředí (hlavně ty bezpečnostní) nemusí být těžké ani zdlouhavé. Pak už zbude jen psychologická bariéra a tu lze snadno promazat penězi - kalkulace nákladů bude mluvit ve prospěch Google.

Nikdo nemluví o revoluci, o totálním zániku Office nebo Microsoftu. Ale i menší snížení významu je v těchto objemech prodeje vážná věc. A zde přichází ke slovu ten nenulový součet: co získá Google, to nemusí nutně ztratit Microsoft. Obě strategie se budou navzájem ovlivňovat. Microsoft není jen v pozici obránce, také se snaží urvat Googlu kus půdy pod nohama, snaží se například stát se prodejcem reklamy. (Třeba to bude za pět let základní obchodní model prodeje softwaru!)

O Google a vyhledávání se tu vůbec mluví hodně. Mnohem víc než o Microsoftu. Vzhledem k tomu, že tato konference je primárně určena podnikovým informatikům a v zásadě ignoruje všechno, co pro ně není relevantní, je to důležité sdělení. Snad jsem té Daně nakonec neodpověděl tak úplně hloupě.

Víno bylo dnes červené a už ne stolní. Začínám se rozmlsávat. Počasí je nadále krásné a internetové kanape funguje. Až začne Microsoft viditelně prohrávat, začnou ho lidé mít rádi a emoce se obrátí proti někomu jinému, třeba proti Apple nebo Google. A rovnováha se zas zhoupne zpátky. Setrvačnost všeho je větší, než se zdá. Nenulové součty mohou být ve velmi dlouhé perspektivě koneckonců zas nulové. Jenže, jak řekl Keynes, v dlouhodobé perspektivě jsme všichni mrtví.

Deníček z Cannes, neděle

V Cannes mají Festivalový palác, festivalem z názvu je samosebou Festival - pravý, jedinečný a neopakovatelný filmový festival v Cannes. Teď je však palác plný jiné chásky: IT specialistů. Konference Gartner Symposium je ve světě podnikového IT víceméně přesně tím, čím Festival (aspoň jak já si ho představuju) ve světě filmu. Je to setkání důležitých a vlivných lidí, přehlídka hlavních světových trendů, omílání dávno známého, snobárna, místo, kde se tvrdě pracuje, drtivé vítězství establishmentu nad avantgardou, hektolitry perrierky, vína a kafe, tuny sendvičů, nabitý program, v němž nelze stihnout ani desetinu toho, co by člověk chtěl, silný zážitek - nejmíň tohle všechno dohromady. Rozdíl oproti Festivalu je v tom, že šaty účastníků pocházejí především ze salonu Marks & Spencer a že podíl žen je zřetelně podpoloviční. Taky je tu méně fotografů (no, skoro žádní), účastníci nepřijíždějí limuzínami, ale šatlbasem, případně po svých, nebydlí na jachtách v přilehlé maríně, ale fotografují si je svými mobilními telefony jako jiní turisti... zkrátka, nebylo to špatné přirovnání, to ne, ale nesmíte od něj očekávat zas příliš mnoho.

Přes den je na Azurovém pobřeží i teď počátkem listopadu stále ještě příjemně teplé počasí, na zahrádce kavárny se dá sedět jen v košili, jenže na středomořské lenošivé presso není moc času, takže se musím převážně spokojit s kávou bukvicové chuti z várnic uvnitř Paláce. Tam žádné počasí není, tam je klimatizace. Architektura typu Vojenské stavby Praha, betonová kobka - ve Francii, i na těch nejméně pravděpodobných místech, má člověk pocit, že tu ten reálný socialismus měli taky. (Já vím, že se říká, že ještě mají.)

Neděle byla nultým dnem konference, zahřívacím kolem, než to vypukne. Konají se hlavně různé tutoriály, jejichž smyslem je nám zaostalejším vysvětlit použité pojmy, zkratky a tak podobně. Vybral jsem si přednášku Business Process Management Technology: A Primer, protože to je přesně oblast, kde mám přinejmenším v terminologii zmatek. Odnesl jsem si pocit, že ho nemám jen já... a taky, že popis podnikového informačního systému lze postavit vcelku libovolně okolo toho, co si zrovna chcete zvolit jako centrální komponentu. Když se rozhodnete, že ve vašem pohledu je právě řízení procesů tím základním prvkem a všechno ostatní mu slouží, můžete to tak mít - přinejmenším na úrovni abstraktního popisu. Stejně tak můžete mít v centru BI/DW, CRM, ECM a mnoho dalších zkratek na tři písmena. Což je oblíbený trik marketingových kouzelníků, popsat věci tak, že právě naše řešení je to nejdůležitější, kol nějž se malé točí.

Jenže na úrovni abstraktního popisu se dá sice dělat cokoli, ale s realitou to nehne ani o píď. Lidé, kteří ten podnikový systém reálně spravují (a rovněž ti, kdo ho používají) mají zas svůj pohled - přesněji, mnoho svých pohledů. Když se kouká víc lidí na cokoli složitého, vidí každý z nich něco jiného. Velká část intelektuálního úsilí se pak spotřebuje na alespoň přibližnou domluvu, že vidíme zhruba totéž. Abychom s tím společně viděným ještě něco udělali, to už je příliš velký požadavek - takže většinou pak každý jednotlivec stejně zasahuje ne do toho společného obrázku, ale do svého individuálního. Svému vlastnímu pohledu totiž rozumíme; jak by ne, vždyť jsme si ho tak zkonstruovali. Byť může být zcela mylný (a bývá), je aspoň pochopitelný. Tomu společnému pohledu obvykle moc nerozumíme a kromě toho také může být zcela mylný, tak co. (Still with me?)  Výsledkem je strašlivý zmatek, jemuž se pak říká třeba podnikový informační systém, zákonodárný proces, výchova dětí, daňové přiznání či útok na kótu 534.

Ještě jedna věc: použití zaklínadel jako SOA, BPMS a tak dále se běžně zdůvodňuje explozivním růstem požadavků na podniková IT oddělení. Všichni prý chtějí pořizovat nové aplikace a předělávat staré a všechno to propojovat, protože podnik žije v dynamickém konkurenčním prostředí a jestli nezavedeme nový způsob fakturace gumových kačenek hned zítra, převálcuje nás asijská konkurence - takže informatici nestíhají programovat, testovat a implementovat, a jejich šéf se musí zařídit podle Gottwaldových slov "po staru se žít nedá". Tudíž je nucen implementovat SOA, BPMS a tak dále (pro účely této úvahy je význam obou použitých zkratek, jakož i toho "a tak dále", bezpředmětný), čímž se vše zachrání a kačenky jsou expedovány včas.

Takže se ptám: je to pravda? Skutečně v poslední době výrazně roste zátěž IT oddělení v podnicích? A specificky, je to pravda v České republice? (Já vím, přátelé ajtíci, že fakt nestíháte a máte hodně práce. Beru. Ale zajímá mě, zda to je trend. A potom, úplně potichu, zda už jste pomocí SOA, BPMS a tak dále něco užitečného někdy vyřešili.)

Jak vidíte, Gartner Symposium je skutečně inspirativní, zejména pokud se zapije místním vin de table. Prodolženije sledujet. Dám si ještě půl láhve, ale už si na to sundám badge z krku. Čímž ukončím pracovní den.

Na (českém) IT nezáleží

Od úterka je v Brně Invex. To je takový ten velký počítačový veletrh (před pár lety by tahle věta byla čirou ironií, ne moc vtipnou, dnes už je zcela prvoplánová, oznamovací - generace se mění). My (= vydavatelství Softwarové noviny, pojmenované podle toho časopisu, co už není) tam společně s BVV pořádáme velkou zahajovací konferenci v Rotundě. Těším se na tu Rotundu an sich. Je to nádherný prostor, inženýrský chrám (to už jsem někdy někam napsal, ale ať). Pokud jde o samotnou konferenci, zvu vás, přijďte se podívat. (Všechna místa jsou už rezervovaná, ale nějak vás tam nacpeme.) Rád bych trochu udělal poprask v poklidném světě českého IT a nevím, zda to ještě  vůbec umím a zda se ta šílená sebestředná spokojená setrvačná hmota rozhýbat dá, aspoň na chviličku. (A pohne-li se, zavalí?)

Protože - na druhou stranu, co zblízka vypadá jako velikánská hmota, drtivá síla trhu, to je ve světovém měřítku ždibíček. Česká trh s informačními technologiemi představuje něco mezi 0,2 až 0,3 % světového trhu (podle toho, jak se to počítá: v korunách, v dolarech, ve stálých cenách nebo ne, podle parity kupní síly nebo bez ní a tak podobně). Roste docela rychle, hlavně když se to počítá v dolarech, což se počítá téměř vždy. Přesto: kdyby se u nás od zítřka neprodalo ani ň, v Americe si toho nikdo nevšimne, kromě pár liniových manažerů, kterým by možná chyběl řádek v tabulce.

Přemýšlím o dvou věcech. Jednou z nich je domácí produkce "informatiky", a berme to slovo široce, jak to jen jde: montáž PC, bodyshopping, software, služby všeho druhu. Zatím se u nás dělají hlavně ty ruční práce. V Rudné a v Pardubicích se denně smontují stovky kamionů (vážně!) počítačů. V outsourcingových centrech v Praze, v Brně i jinde sedí a na dálku prací lidé všech možných profesí, od účetních po správce velkých sítí a mainframů. To je všechno fajn, ale žádnou díru do světa to neudělá. Netřeba rozebírat, tečka.

Jiná věc je domácí produkce softwaru. Ta bohužel také díru do světa neudělá, ale z jiného důvodu. Zde není problém v "přidané hodnotě" (ano, taky už to spojení nemůžu ani slyšet). Té je kupodivu dost. Není tu jen NetBeans (dnes vývojářský tým českého Sunu) a Systinet (dnes vývojářský tým českého HP), tedy dva úspěšné projekty Romana Staňka - i když tyhle dva jsou zatím nejlépe finančně zhodnocené. Ale jsou tu také výteční vývojáři ve firmách jako Cleverlance, Logos, Unicorn, Software602, Seznam, Illusion Softworks, Alwil, Grisoft... - a to jmenuju jen ty, u nichž je produkce software převažující činností (a na mnohé jsem jistě zapomněl); vedle nich tu jsou ještě systémoví integrátoři atd. Programuje se v Česku hodně a často dobře, o to by nebylo. Jenže se to nedaří prodat. Nezapomeňte: nula celá dvě procenta světového trhu. Domácí úspěch se softwarovým produktem, to je nic. Česká ekonomika to ani nepozná, světový IT byznys už vůbec ne. Softwarová produkce v malé zemi musí být orientována výlučně na vývoz, na svět. Tohle samosebou ví spousta lidí, mnozí o to usilují, ale chybí jim přístup ke kapitálu, kontakty v zahraničí, zkušenosti. Po nedávné investici do Grisoftu prohlásíl Gabriel Eichler, že jde o to, aby firma byla jedním z největších světových dodavatelů bezpečnostního softwaru. Slyšíte? Největších! Ne nejlepších, ne nejoblíbenějších, ne s nejlepšími výsledky testů Virus Bulletinu. Největších. O to jde, má-li mít domácí IT produkce nějaký ekonomický význam. Co nám chybí asi nejvíc, jsou desítky takových Eichlerů. Výborných programátorů máme dost, kupodivu; ale dost jich také odchází a nevrací se.

Ach ano, ta druhá věc, o níž přemýšlím. Tou je využití IT v domácí ekonomice. Počítačů, softwaru, informačních systémů a tak podobně se u nás prodává hodně. Strašně moc. Tempo růstu IT prodeje je po řadu let ve srovnání se západní Evropou několikanásobné. Z velké části je to tím, že podniky (ani domácnosti) prostě žádnou techniku neměly a postupně se musely vybavit. To je však spíš minulost. Dnes se už i v ČR vybavení spíš obměňuje, než se by se nakupovalo poprvé, k extrémně rychlému růstu tedy není zas tak velký důvod. Pomiňme teď domácnosti; ale kde se příznivě projevují ty nakoupené počítače v podnikové sféře?

To je ukrutně obtížná otázka. Nadto, ať ji položí kdokoli a kdekoli, vždy se ocitá na hraně demagogie. Ekonomové vedou už léta spor, zda počítače doopravdy zvyšují produktivitu práce, nebo zda jejich přínos spočívá v něčem jiném (třeba ve změně charakteru produkce). A pokud zvyšují, zda se to může projevit hned, nebo později (efekt dynama). Jenže to jsou úvahy týkající se hlavně Ameriky. U nás by ten přínos měl být vidět poměrně jednoznačně, právě proto, že podniky počítače napřed neměly a teď je mají.

On také vidět je, ale jen někde: především tam, kde ruku v ruce s počítači přišlo know-how (co s nimi) a pevné řízení. Jinými slovy, v podnicích se zahraničním kapitálem. Odpovídá to skutečnosti, že české hospodářství je dvourychlostní, že zahraniční vlastníci si vedou lépe a že to jsou převážně oni, kdo táhne růst HDP.

Tedy: domácí produkce IT je bezvýznamná, dokud bude malá a nedosáhne výrazných úspěchů na světovém trhu; výrazný úspěch definujme jako dvouciferný podíl na trhu v některém standardním segmentu. Domácí využití IT je neefektivní, dokud nebude aspoň intuitivně zřejmé, že růst některého odvětví je tažen právě informatikou. Že se změní to první, je z historických, geopolitických atd. důvodů málo pravděpodobné - Silicon Valley se holt nachází především v Silicon Valley. Aby se změnilo to druhé, musely by se mj. změnit priority a přístup dodavatelů IT, což by ale mělo za následek (přinejmenším dočasný) pokles jejich tržeb (museli by přestat cpát husy šiškami a začít je místo toho cvičit).

A teď musím vymyslet, jak to celé říct daleko srozumitelněji a vtipněji.

Do třetice

1. NetBeans: 1999, Sun Microsystems, 9 milionů dolarů
   
2. Systinet: 2006, HP via Mercury Interactive, 105 milionů dolarů (jejichž hodnota mezitím ovšem poklesla)
3. Good Data Corporation: ?, ?, ? milionů dolarů (jejichž hodnota mezitím ?).
   

Bomba a iPhone

New Yorkem prošla minulý víkend vlna vzrušení. Apple zahájil prodej své nové technické hračky, nezvyklého mobilního telefonu iPhone. Před obchody se hromadily mnohahodinové fronty. Za mírný poplatek jste si mohli koupit služby bezdomovců – vystáli frontu za vás. Během víkendu se prodalo dvě stě tisíc přístrojů. Krásných, dokonalých, přísně vzato zbytečných.

Jiná západní metropole, Londýn, také dostala svou porci napětí, arciť zcela jiného původu. Británií otřásly výbuchy a vláda vyhlásila stav ohrožení. V kostce je to rub a líc západní civilizace: vyspělá spotřební společnost pod palbou chudšího zbytku světa, bomba proti iPhone. Velká otázka zní, zda je rub důsledkem líce. Je terorismus produktem ekonomické nerovnosti, nebo by tu byl tak jako tak?

Odpověď hodně závisí na politických názorech mluvčího. Zjednodušit složitý jev na jeden rozměr je zaručenou cestou k omylu. Mnozí dnešní sebevražední útočníci pocházejí ze střední vrstvy, stejně jako z ní v minulosti pocházelo mnoho radikálních levičáků od Lenina po Guevaru. Bombu lze odpálit i se sluchátky iPhone v uších, možná je to silnější zážitek. Přesto lze těžko vyvrátit názor, že bez hluboké nerovnosti mezi různými částmi světa by terorismus měl daleko menší základnu a byl by řešitelnější. Do propasti mezi Severem a Jihem pomalu kloužeme všichni.

(Vyšlo v Ekonomu 4. 7. Začínám být tématem globální nerovnováhy nezdravě posedlý. Možná blbnu. Možná ne.)

Na co neklikat

McAfee propaguje svůj SiteAdvisor - mimochodem, používáte to? - mimo jiné pomocí studie, která porovnává vyhledavače z toho hlediska, kolik nebezpečných stránek se zobrazí jako výsledek hledání toho či onoho. V průměru vychází ve studii nejlépe AOL, pak Google, nejhůř Yahoo. Nebezpečné stránky definuje McAfee jako ty, "které obsahují adware, spyware či viry, provádějí pokusy o zneužití zranitelností, jsou spojeny se zasíláním nevyžádané pošty, zobrazují nepřiměřeně agresivní okna typu pop-up nebo jsou silně provázány s dalšími servery spadajícími do této kategorie".

Pořadí textů, jejichž vyhledání vede k nebezpečným stránkám, je místy překvapivé. Hodně se tam vyskytují P2P nástroje - budiž, chápu. Ale že "screensavers" dává téměř v polovině případů rizikový odkaz, to bych nečekal. Erotické stránky jsou prý poměrně bezpečné, studie však neuvádí, jakými frázemi je výzkumníci hledali (jen povšechně - zdrojem výrazů použitých k experimentům byl Google Zeitgeist). Obecně jsou nebezpečnější také sponzorované odkazy. Naučit se poznat rizikovou stránku intuitivně netrvá myslím dlouho, stačí trocha citu a zdravého rozumu, jako osvěta pro začátečníky se však tyto jednoduché informace mohou hodit.

Safari pro Windows

Ale to se podívejme!

Poznámky o Apple

Statisticky významný počet případů, kdy mi někdo pořádně vynadal za to, co si myslím, říkám a píšu, se nějak točí kolem značky Apple, případně otázky Apple vs. Microsoft. Více lidí mi už sdělilo, že jsem vůči Apple (a ve prospěch Microsoftu) zaujatý, že jsem v těchto otázkách ignorant, případně že jsem zaujatý ignorant. Co s tím?

Mohl bych se naivně bránit výčtem počítačů obou platforem, které jsem kdy používal, ale tím bych se dostal přesně tam, kam nechci. Ignorant snad jsem - určitě v tom smyslu, že po technické stránce nerozumím ani Windows, ani Macintoshi zdaleka tolik jako mnozí z těch, kdo mě kritizují. Ale jsem zcela nezaujatý ignorant. Spory o to, která platforma je lepší, mě nechávají zcela lhostejným, protože s postupujícím časem je to samozřejmě čím dál tím víc jedno. (Lepší. No jo, ale pro koho a pro co?) Kromě toho pamatuju takových vášní mnoho, třeba Algol versus Fortran, Pascal versus BASIC, Lisp versus cokoli... a koho to dnes zajímá? A kolik času se o tom chytré hlavy hádaly!

Poslední takový spor se točí kolem rozhlasového interview, kde jsem mimo jiné řekl (tématem byla Vista), že hlavní konkurencí Microsoftu je Microsoft sám; že jde o to, kolik uživatelů Win XP přejde na Vistu a kolik ne, případně jak dlouho to bude trvat. Řekl jsem také, že Linux na desktopu, Mac a cokoli jiného jsou menšinové záležitosti, používané jednak pro speciální účely, jednak technickými fandy a nadšenci, kvantitativně proti Windows však mnoho neznamenají; a že si nemyslím, že se tohle v dohledné době změní. To není nic objevného, ale co se taky na téma Vista dá říct objevného?

Pověst u fandů Apple mi to stejně nevylepší, ale pro záznam prohlašuji: Apple je nesmírně důležitá počítačová společnost, samosebou mnohem důležitější inovátor než Microsoft. Apple II v roce 1977 i první Macintosh v roce 1984 představoval průlom. Jenže technologický úspěch se nemusí rovnat úspěchu obchodnímu. Nebudu tady opakovat známé analýzy, proč je obchodní model (IBM) PC úspěšnější a proč Microsoft, Intel a Dell vydělávají na osobních počítačích dlouhodobě víc než jiní; kdybyste náhodou chtěli, mám na to téma přednášku, kde ranou historii osobních počítačů používám jako ilustraci vzniku přirozeného monopolu v IT.

Nadsázka: PC mají (víceméně lhostejné) zákazníky a uživatele, Mac má fandy a nadšence. Komunitu. Mac je (mimo jiné) životní styl, sebeidentifikace, součást osobnosti. Proto, řekl bych, se někteří jeho příznivci tak rázně pustí do každého, kdo se jim nezdá. Berou to osobně. Pro Mac je to velký kompliment, neznám nikoho, kdo by podobně prožíval vztah ke svému Wintel PC... což říkám beze vší ironie. Ale technická a uživatelská přízeň je jedna věc, ekonomická realita druhá. ("Fandím Sunu a Apple, protože nejsou tolik orientované na byznys a na zisk," řekl mi ondy jeden student. Ekonomie, bohužel. Nenašel jsem vhodnou odpověď.) A ještě jeden důležitý bod (abych to s lichocením fandům Apple zas nepřehnal): pokud si myslíte, že marketing Microsoftu vymývá lidem mozek, máte sice pravdu, ale proti Stevu Jobsovi je to vysloveně druhá liga. Legenda a kult Apple, ryze marketingový produkt, je důležitějším a tržně hodnotnějším produktem než iPod a Mac dohromady. O úspěchu firem v dnešní době velmi zásadně rozhoduje, jaké pohádky o sobě dovedou vyprávět. (Pohádkou zde nemám na mysli eufemismus pro lež, ale skutečně to, co se vypráví dětem: poutavý, zapamatovatelný příběh směšující realitu a fikci.)

Zajímavější opravdu je, kam to celé směřuje. Jednu důležitou tendenci představuje masivní firemní podpora open source (IBM, Sun, Novell...), zejména Linuxu. Druhou, kvalitativně pozoruhodnou, kvantitativně (opakuju) zatím ne, je právě Apple. Třetí tendencí je možnost, že do oblasti platforem nějak promluví Google. A čtvrtou, z mého pohledu nejzajímavější - je tam pořád nejvíc peněz a síly, i když už ne tolik co dřív - je inovační potenciál Microsoftu. Pojede už jen setrvačností, jak předpovídá Paul Graham, anebo si za všechny ty miliardy dokáže pořídit něco lepšího než nový způsob ovládání Office? Vtip je pořád v tomtéž: když máte opravdu hodně peněz, můžete paralelně vyvíjet deset věcí, počkat, která z nich půjde na odbyt, těch devět pak dát k ledu a z části výnosů desáté pokrýt ztrátu.

Pak existují další tendence či varianty dalšího vývoje, pátá, šestá... například tenký klient, který v kombinaci s levným a dostupným tlustým (bez)drátem a třeba s tím Google se může zas vrátit na scénu. A tak dále.

Začal jsem Applem, skončil zas u Microsoftu. Zas to schytám. A je mi to fuk. - Měl bych to celé napsat lépe a přehledněji; snad časem.