Dřina z vás lepšího člověka neudělá

1. Málo úsilí, dobrý výsledek: ideální stav. Kreativní lenost. Mějme na paměti, že tak a jenom tak to je správně.

2. Hodně úsilí, dobrý výsledek: tak to vyžaduje klasická protestantská morálka. Toto je segment workoholiků. Jenže all work and no play makes Jack a dull boy (and Jill a rich widow). Napřít opravdu všechny síly může člověk jen výjimečně, proto by se o to taky měl jen výjimečně snažit a dobře si to předem rozmyslet. Workoholici ostatně často podléhají sebeklamu. Věří, že jsou v segmentu 2 („hodně, dobrý“), ve skutečnosti však nepozorovaně sklouzli svisle dolů do segmentu 4 („hodně, špatný“).

3. Málo úsilí, špatný výsledek: oblast neschopných lenochů. Anebo také racionální volba, je-li opravdu volbou. Legitimně se v tomto segmentu smíte pohybovat jen tehdy, když přesně víte, co děláte; uměli byste to udělat lépe, ale vědomě jste se rozhodli, že nechcete. (Jestliže úkol nestojí za to, aby se řešil, pak nestojí za to, aby se řešil dobře.) Je naprosto v pořádku rozhodnout se, že něco odfláknete, jste-li připraveni nést případné následky. Často to je výhodná výměna!

4. Hodně úsilí, špatný výsledek: obvyklá životní situace většiny lidí. Frustrace, pachtění. (V extrémním případě — daleko od počátku souřadnic a blízko vodorovné osy — narazíme v tomto segmentu na tzv. aktivního blbce.) Nikdo vás neocení za to, že v téhle oblasti setrváte. Nikomu kromě sebe nevyčítejte, že v ní setrváváte. Správná strategie ovšem je opustit ji — pokud možno do segmentu 1, ale lepší než 4 je všechno.

Měří a oceňuje se výsledek, nikoli snaha, to ví každý. Každý by také měl vědět, že úsilí samo o sobě není ctností, přestože může falešný pocit ctnosti poskytnout.

Ctností ovšem není ani úspěch. Morální osa vede jinudy. Rovinu, v níž je náš obrázek zakreslen, protíná, neleží v ní.

Diagram mě napadl, ještě než jsem si přečetl ve Finmagu článek Michala Kašpárka Proč největší dříči na světě žijí v chatrčích aneb flákači, braňte se! Ten mou úvahu podporuje a doplňuje. Po pravdě řečeno, také ji číní méně objevnou. Měnit na ní kvůli tomu článku ale nic nebudu, to bych zašel po ose x zbytečně daleko doprava.

Mlhou

Úspěch v jakékoli činnosti hodně souvisí se schopností řešit nejednoznačné úkoly. Někdo neví, co chce a vy to přesto uděláte - tak, že je zadavatel spokojen. Dá se toho dosáhnout různými způsoby. Jedním z nich je racionální analýza požadavků zadavatele. Jiným je sebevědomě udělat cokoli, co vás napadne a zadavateli to vnutit, přesněji řečeno vůbec ho nepustit k námitkám. Je jasné, že hranice mezi oběma těmito krajnostmi je velmi neurčitá, přesto je lepší držet se co nejstriktněji jednoho nebo druhého přístupu. Jít v mlze buď správnou cestou, nebo drze vpřed. Co nefunguje, je pokoušet se mlhu rozfoukat. Lidé, kteří požadují jednoznačná zadání, je možná nakonec dostanou, ale s nimi také kariérní stop. Každý si musí sám zvážit, zda lépe obstojí svými analytickými schopnostmi, nebo drzým čelem. - Ještě stojí za to dodat, že korelace mezi zvoleným postupem a kvalitou výsledku je nulová.

Kolik žárovek je třeba ke změně přístupu

Právě přelétám očima dávku tak čtyřiceti textů ručně vytříděných z tisícovky, kterou mi denně předkládá RSS čtečka. Dočetl jsem zprávu, že hasiči v Livermore v Kalifornii mají žárovku, která svítí nepřetržitě (s jedinou půlhodinovou pauzou) od roku 1901. A zarazil jsem se. Nač tohle, propána, potřebuju vědět? Proč jsem si to zatrhl k přečtení?

No ano, je to zajímavé. Je to technická kuriozita. Má to šmrnc steampunku, což mě baví. Možná by to šlo použít někdy jako metafora v eseji. Nebo dokonce jako motiv v románu či v povídce. A nejspíš mě zaujalo to Livermore, snad jsem dokonce na první pohled usoudil či předpokládal, že žárovka nějak souvisí s tamním jaderným výzkumákem.

Jenže ale: román ani povídky nenapíšu, vždyť na to myslím už léta a pořád nic; bylo by načase přiznat si to definitivně. Do eseje se mi ta žárovka jen tak brzy asi hodit nebude, a než by si své místo našla, dávno na ni zapomenu. Že si mohu článek poznamenat nebo schovat? To jistě, hned na spoustu míst: do nějaké lokální aplikace, do del.icio.us, do Google Notebooku, jako záložku v prohlížeči, jako ohvězdičkovanou položku v Readeru... anebo taky nikam, stačí zachovat si matnou vzpomínku "Livermore lightbulb" a mocné stroje zvládnou zbytek. Ale vždyť já si za pár týdnů ani nevzpomenu, že mám něco o žárovce v Kalifornii hledat; podobných inspirativních kuriozit si do té doby přečtu příliš mnoho, nelze to nosit všechno v hlavě.

Takže co? Promazat zdroje ve čtečce a omezit se na tři čtyři nejkvalitnější? To by bolelo. Anebo dál prosívat hlušinu, nalézat zlatá zrnka, prohlížet si je a pak je házet zpět do té hlušiny? Protože přesně to dělám. Vy taky?

Idée fixe

-Co jsi dnes dělal celý den v práci?

-Bla bla bla bla bla.

-A komu jsi tím udělal radost?