Lupa: komunita nepatří do byznys plánu

Sloupek na Lupě: aplikace Prismatic.

Chceme konzumovat, nechceme přispívat. Přesněji: chceme přispívat, dokud to je zábavné, nezávazné a ani trochu to nepřipomíná práci. Komunity vznikají daleko snáz spontánně než cíleně; daleko častěji jako neplánovaný vedlejší efekt než jako výsledek plánovaného úsilí. Což znamená, že vznik komunit nelze zahrnout do byznys plánů.

Dřina z vás lepšího člověka neudělá

1. Málo úsilí, dobrý výsledek: ideální stav. Kreativní lenost. Mějme na paměti, že tak a jenom tak to je správně.

2. Hodně úsilí, dobrý výsledek: tak to vyžaduje klasická protestantská morálka. Toto je segment workoholiků. Jenže all work and no play makes Jack a dull boy (and Jill a rich widow). Napřít opravdu všechny síly může člověk jen výjimečně, proto by se o to taky měl jen výjimečně snažit a dobře si to předem rozmyslet. Workoholici ostatně často podléhají sebeklamu. Věří, že jsou v segmentu 2 („hodně, dobrý“), ve skutečnosti však nepozorovaně sklouzli svisle dolů do segmentu 4 („hodně, špatný“).

3. Málo úsilí, špatný výsledek: oblast neschopných lenochů. Anebo také racionální volba, je-li opravdu volbou. Legitimně se v tomto segmentu smíte pohybovat jen tehdy, když přesně víte, co děláte; uměli byste to udělat lépe, ale vědomě jste se rozhodli, že nechcete. (Jestliže úkol nestojí za to, aby se řešil, pak nestojí za to, aby se řešil dobře.) Je naprosto v pořádku rozhodnout se, že něco odfláknete, jste-li připraveni nést případné následky. Často to je výhodná výměna!

4. Hodně úsilí, špatný výsledek: obvyklá životní situace většiny lidí. Frustrace, pachtění. (V extrémním případě — daleko od počátku souřadnic a blízko vodorovné osy — narazíme v tomto segmentu na tzv. aktivního blbce.) Nikdo vás neocení za to, že v téhle oblasti setrváte. Nikomu kromě sebe nevyčítejte, že v ní setrváváte. Správná strategie ovšem je opustit ji — pokud možno do segmentu 1, ale lepší než 4 je všechno.

Měří a oceňuje se výsledek, nikoli snaha, to ví každý. Každý by také měl vědět, že úsilí samo o sobě není ctností, přestože může falešný pocit ctnosti poskytnout.

Ctností ovšem není ani úspěch. Morální osa vede jinudy. Rovinu, v níž je náš obrázek zakreslen, protíná, neleží v ní.

Diagram mě napadl, ještě než jsem si přečetl ve Finmagu článek Michala Kašpárka Proč největší dříči na světě žijí v chatrčích aneb flákači, braňte se! Ten mou úvahu podporuje a doplňuje. Po pravdě řečeno, také ji číní méně objevnou. Měnit na ní kvůli tomu článku ale nic nebudu, to bych zašel po ose x zbytečně daleko doprava.

Dva druhy optima

Nastavení firemní strategie se podobá lokální optimalizaci funkce více proměnných.

Vezměte parametr A (můžeme mu říkat prospěch firmy; často, ne vždy to bude čistý zisk). Nastavte ho na hodnotu, která je pro vás ještě přijatelná a zafixujte jako konstantu. S tímto omezením pak maximalizujte parametr B. Tomu budeme říkat prospěch zákazníka — jeho spokojenost, užitek, radost. Zkoumejte způsoby, jak tento parametr stále zvyšovat.

Anebo to uděláme opačně. Zafixujeme spokojenost zákazníka na nejnižší hodnotě, kterou odhadneme jako ještě přijatelnou a maximalizujeme prospěch firmy.

S růstem B často roste i A, ne však vždy; a obvykle pomalu. Bývají rychlejší cesty. Proto jde skutečně o volbu, ne o automatický mechanismus.

Firmy v expanzivní fázi, kdy bojují o podíl na trhu, často podvědomě volí první strategii, tedy maximalizaci prospěchu zákazníka. Firmy, které už dosáhly výjimečného postavení, často vědomě volí druhou strategii. Používají k tomu především vendor lock-in, tedy vytvoření stavu, kdy náklady na změnu dodavatele jsou pro zákazníka vyšší než náklady na nespokojenost s dodavatelem stávajícím.

Ani jednou jsem nepoužil slovo Apple.

Mlhou

Úspěch v jakékoli činnosti hodně souvisí se schopností řešit nejednoznačné úkoly. Někdo neví, co chce a vy to přesto uděláte - tak, že je zadavatel spokojen. Dá se toho dosáhnout různými způsoby. Jedním z nich je racionální analýza požadavků zadavatele. Jiným je sebevědomě udělat cokoli, co vás napadne a zadavateli to vnutit, přesněji řečeno vůbec ho nepustit k námitkám. Je jasné, že hranice mezi oběma těmito krajnostmi je velmi neurčitá, přesto je lepší držet se co nejstriktněji jednoho nebo druhého přístupu. Jít v mlze buď správnou cestou, nebo drze vpřed. Co nefunguje, je pokoušet se mlhu rozfoukat. Lidé, kteří požadují jednoznačná zadání, je možná nakonec dostanou, ale s nimi také kariérní stop. Každý si musí sám zvážit, zda lépe obstojí svými analytickými schopnostmi, nebo drzým čelem. - Ještě stojí za to dodat, že korelace mezi zvoleným postupem a kvalitou výsledku je nulová.

Nejlepší myslitelná kariérní rada

Tohle je velká a důležitá pravda:

If you want an average successful life, it doesn't take much planning. Just stay out of trouble, go to school, and apply for jobs you might like. But if you want something extraordinary, you have two paths:

1. Become the best at one specific thing.
2. Become very good (top 25%) at two or more things.

The first strategy is difficult to the point of near impossibility. Few people will ever play in the NBA or make a platinum album. I don't recommend anyone even try. The second strategy is fairly easy...

Tak pravil tvůrce Dilberta Scott Adams. (Nalezeno via Lifehacker. Při té příležitosti jsem překvapeně zjistil, že Adams má i psaný blog, nejen komiksový.)