Zobrazují se příspěvky se štítkemnon_olet. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnon_olet. Zobrazit všechny příspěvky

15. května 2008

Das ganze tschechische Volk ist eine Ersatzliebhaberbande

Dan Dočekal si pochvaluje, jak budeme chodit k doktorovi v sedm večer v hypermarketu mezi nákupem zlevněných potravin a večeří v KFC. Nesdílím jeho nadšení, nelíbí se mi mcdonaldizace čehokoli, ve zdravotnictví už vůbec ne. Menu zdravotnických řetězců bude podobně chudé jako to v mekáči: buď vám napíšou recept na antibiotika (která možná ani nepotřebujete, ale to by řekla až důkladnější prohlídka, kterou ovšem neudělají), nebo vás pošlou ke specialistovi. Jasně, mnohý praktický lékař dnes dělá přesně totéž. Ale řetězce to zafixují a udělají z toho standardní službu, místo aby si lidé zvykli, že taková péče je špatná. Úspěšná tahle politika však být může, protože je - hypermarketová. Většina národa má raději špatné zboží, jen když je ho hodně; špatné služby, jen když jsou levné; iluzi péče, jen když s ní nemají žádnou námahu sami. Nákupní vozíky narvané náhražkami. Počítání ze dne na den: to jsme zas báječně ušetřili! Až si však tenhle životní styl sečteme za celý život, zjistíme, že byl nejdražší možný.

21. srpna 2007

Smíšené pocity z reformy veřejných financí

Jako levičáka mě to mrzí. Sociální rozdíly se prohloubí, národ se čím dál tím víc skládá z částí, z nichž každá směřuje jinam; škoda každého roku takového vývoje.

Jako chladně uvažující profesionál vím, že dál se stát zadlužovat nesmí, jinak míří do bahna. Způsobů, jak tomu zabránit, je málo. I tenhle polovičatý prošel o chlup. Reforma je nutná, a když už je nutná, měla by být tvrdší. Tahle bude bolet, ale přitom mnoho nepřinese. Aby to bylo ještě horší, celkově musí vláda utrácet méně, ale přitom v některých oblastech - určitě ve školství! - by měla utrácet mnohem víc. Nerovnováha je tedy větší, než se zdá na první pohled.

Jako čtenář novin cítím obvyklou směs pobavení a hanby nad tím, jakých šaškáren jsou naši politici - zleva doprava a zpět, všichni - schopni, jak nízkou úroveň mají, jak jim chybí stud a sebeúcta a styl. Výjimkám, které není v davu těch ostatních vidět, se omlouvám, jistě to chápou.

Jako správce rodinného rozpočtu zatím neumím důsledky spočítat, ale od oka bych řekl, že nám nebude líp ani hůř. Možná trochu hůř kvůli vyšší DPH, ale změnit spotřební návyky bude snadné a koneckonců i užitečné.

Jako velkorysý muž si se zájmem všímám toho, že po dlouhé době nějaká česká vláda prosadila opatření, které jí na popularitě nepřidá - protože je přesvědčena, že to je nutné.

Jako fejetonista lituji, že jakýkoli pokus vtipně zužitkovat datum přijetí reformy - 21. srpna - je předem beznadějně trapný a nepoužitelný. Bůh s těmi, kdo se o to v zítřejších novinách pokusí.

Jako Čech se obávám, že se to všechno stejně nějak zašolichá do ztracena. Budeme mít všechny negativní dopady reformy, hlavně ty, co se týkají nálady a morálky, ale hospodářský užitek z toho nevzejde.

Jako optimista si říkám, že se koneckonců všichni máme velice dobře. A jako aktivní účastník šestiprocentního růstu HDP jdu pokračovat v práci přerušené tímhle mudrováním.

24. dubna 2007

Až jedenáct set korun za hodinu

Tohle je... hodně české:
Bývalá ministryně školství a dnes premiérova poradkyně Miroslava Kopicová si dokázala vydělat až jedenáct set korun za hodinu – a to z veřejných peněz. Neobvykle vysokou odměnu si účtovala ještě v době, než byla veřejně známá. V tu dobu měla v Česku na starosti rozdělování evropských peněz na stipendia pro studenty. Vyplývá to z dokumentů, které má MF DNES k dispozici. Takové výdělky v Česku platí jen soukromá poradenská společnost McKinsey & Company, která je v čele tuzemského platového žebříčku. Její zaměstnanci berou 200 tisíc měsíčně.
Jen McKinsey? Každý dobrý konzultant většinou bere kolem dvou tisíc na hodinu, opravdu hodně dobrý ještě víc. Je hovadina přepočítat to na hodinovou mzdu, protože a) konzultace na špičkové úrovni se nedají dělat osm a půl hodiny denně, b) nejde o mzdu, ale o příjem, od nějž si pak konzultant odečte své náklady, často nemalé. Správně zacházet s fondy EU může patřit k činnostem, na něž je toho špičkového dobře zaplaceného konzultanta zapotřebí. A vyplatí se. Aspoň tohle mohl autor citovaného článku připsat, než to tak pěkně napálil; občane, pohleď, kolik jiní berou! ("Třeba ta Zagorová. Je to milá holka..." nebo jak to generální tajemník říkal.) Nevím, co paní Kopicová s těmi fondy dělala a zda se dopustila protizákonného či nemorálního jednání, z předloženého textu se to rozhodně poznat nedá. Pokud ano, je v pořádku ji soudit, ne urážet. Osobní zkušenost: přednášela a diskutovala na naší konferenci. Dobře a zadarmo. - Ano, je správné a žádoucí, když média hlídají, co se dělá s veřejnými penězi, zaplaťbůh za to. Ale nešlo by to dělat aspoň trochu na úrovni? Tenhle pes nehlídá, jen slintá.

11. dubna 2007

K reformě zdravotnictví

Třicet korun za položku na receptu, třicet korun za návštěvu lékaře. Motivační poplatek, aby lidé zbytečně nevysedávali v čekárnách a nenechávali si předepisovat Paralen, který si mají koupit za hotové a bez doktora. Lékaři získají čas na skutečné pacienty, pojišťovny ušetří peníze na dražší léky. Na první pohled to klape. Bez hlubšího zamyšlení jsem pro.

Po hlubším zamyšlení: Naše babička měla minulý týden jakousi zdravotní komplikaci - ne zrovna takovou, která by se měla brát úplně na lehkou váhu. Praktická lékařka ji poslala na čtyři odborná vyšetření plus do laboratoře, to máme šest návštěv po třiceti korunách. Léky na předpis: měsíčně pravidelně čtyři položky, občas něco navíc, řekněme tedy sto dvacet korun plus stávající doplatky. Několik stovek za měsíc, několik tisíc za rok, patrně méně než těch pět, které mají tvořit strop. Pro důchodce to je dost peněz, jádro věci je však ještě v něčem jiném. Babička je aktivní dáma a lítat po doktorech rozhodně není její hobby. Problémy, kvůli nimž to nyní dělá, by v mnoha jiných zemích kvalifikovaně zvládl praktický lékař, případně jeho zdravotní sestra. (U těch vyšetření nejde o žádné zázračné přístroje, jen o zkušenost a dovednost.) V Česku ji však musí shlédnout lékařů několik, pacient se stává štafetovým kolíkem, návštěvy penalizované poplatkem naskakují. Nejde o žádnou výjimku, praktici se tak chovají téměř všichni a nelze jim to příliš vyčítat - lékařské fakulty je jinému přístupu, vyšší odpovědnosti a dovednosti nenaučily. Neučí je ostatně ani píchat injekce. Kromě toho je tu ekonomický problém, ve stávajícím systému úhrad praktik - na rozdíl od specialisty v nemocnici - zpravidla nemá čas věnovat se pacientovi jinak než víceméně admnistrativně.

Aby to bylo jinak, musí se změnit finanční toky v celém zdravotnictví, nastavení priorit, výuka na lékařských fakultách a kdeco. Udělat viníkem pacienta ve stylu Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande mi připadá nefér a hlavně hloupé. A ještě hloupější je žádat po lidech další peníze předtím, než se v nádobě ucpou aspoň největší díry.

23. března 2007

Příliš nízké vysoké daně

Tohle je složitější:
Z šetření vyplynulo, že 20 procent občanů považuje daně lidí s vysokými příjmy v Česku za vysoké, 24 procent za přiměřené a 43 procent za nízké, v tom 12 procent dokonce za příliš nízké.
Bylo by třeba rozlišit pojmy "mít nízkou/vysokou daňovou povinnost" a "platit nízké/vysoké daně", což zajisté není totéž, nýbrž naopak. Ujasníme-li si toto, pak lze, myslím, oprávněně tvrdit, že většina bohatých platí (příliš) nízké daně. Dovednost dosáhnout tohoto stavu patří jak k předpokladům, tak k důsledkům bohatství.

13. března 2007

Vratné obaly

Tohle je dobrý postřeh:
"Vadí nám, že to přijelo kamionem a že kvůli sklenici vody musíme vyhodit plastový obal nebo poslat sklenici zpátky kamionem k výrobci."
Na tu druhou půlku argumentu většina lidí, i dosti Zelených, zpravidla zapomíná.

30. listopadu 2006

Společný jmenovatel

Nějaký tam je, ale jak ho pojmenovat? Má někdo nápad?
  • ČR podepsala smír s japonskou Nomurou v případu IPB. Půjde řádově o miliardy korun. "Je to varianta blízká nule. Pro mě je důležité, že se odbourává hrozba plateb desítek miliard korun," prohlásil Tlustý.
  • MD nepovolí Kapschi spustit pilotní provoz k 1. prosinci. Jisté je, že pilotní provoz 1. prosince nezačne (...). Tím je ohrožen termín spuštění ostrého provozu systému od 1. ledna 2007. Podle ministra dopravy Aleše Řebíčka však stát nemůže převzít dílo, které má právní vady. (...) Místo na původně ohlášených místech Kapsch vystavěl některé brány o několik desítek metrů vedle.
  • Ministerstvo informatiky zřejmě 1. ledna neskončí. "Není žádný spěch, abychom zkracovali lhůtu a považovali za nezbytné toto projednat v době, kdy nevíme, jestli bude vláda, která bude mít důvěru parlamentu," řekl [Zdeněk Jičínský]. Zároveň ale připustil, že za vytvořením ministerstva informatiky původně stály i politické důvody. ČSSD totiž toto ministerské křeslo potřebovala pro svého tehdejšího vládního partnera US-DEU.

1. září 2006

Zítřejší dluhy

České domácnosti žijí stále více na dluh. Optimisté tvrdí, že to je v důsledku prosperity, která dává lidem důvěru v budoucnost. Realita bude spíš opačná. Nemalá část růstu HDP je financována úhrnem záporných zůstatků na kreditních kartách. Této nové hračky se Češi zmocnili se značnou vehemencí. Snad to stojí za zamyšlení, ale důvod k velkým starostem to sám o sobě není. Žije tak celý Západ a víceméně to zvládá.

Je tu však jiný problém, který může dohromady se zadlužením domácností vytvořit třaskavou směs. Školství a obecněji vzdělávání – protože to je širší pojem! - je u nás zanedbáváno a proto zanedbáno, chybí v něm peníze, kvalitní lidé, projekty a vize. Zatím to příliš nebolí, protože – velmi drsně řečeno – u výrobního pásu v automobilce to pořád ještě stačí, a těžiště české ekonomiky se nachází právě tam. Za deset či dvacet let tady však už buď nebudou ty automobilky, nebo se i v nich bude požadovat náročnější odborná příprava, než jakou budou české školy tou dobou schopny poskytnout.

Zato dluhy, ty budou mít lidé pořád. A větší než dnes, větší o úroky i novou útratu. S poklesem konkurenceschopnosti jednotlivců a národní ekonomiky jako celku však bude stále těžší je splácet. Takže se nám vynořuje neradostná představa stárnoucí, neprosperující a po uši zadlužené populace.

Zdá se být evidentní, jak to napravit, ale není tomu tak. Dát víc peněz na školství znamená dnes totéž jako lít benzín do auta s děravou nádrží – ano, trochu se rozjede, na chvilku. Kromě toho stát ty peníze stejně nemá; z příčiny velmi podobné, jen umístěné o patro výše. Školství potřebuje totéž co zdravotnictví, penzijní systém a vlastně všechny velké veřejné agendy: lidi, kteří objeví, jak na to, budou mít odvahu to uskutečnit a jednoznačnou podporu z nejvyšších míst, aby nepadli dříve, než se systém znovu nastartuje v podobě, v níž se už udrží v chodu sám. Strašlivý úkol, ale jiné cesty není. Na druhou stranu, ve světě se už tu a tam podobná salta mortale povedla, obvykle také pod tlakem naprosté nevyhnutelnosti – třeba ve Finsku po pádu SSSR.

Zatím částečně funguje náhradní řešení: firmy si zaměstnance vzdělávají samy. Je to tak trochu odplata za to, jak nízké daně odvádějí; nezaplatíš do veřejného rozpočtu, nahraď si tedy veřejnou službu ze svého. Ale dokud neprojde školství velmi radikální změnou, bylo by téměř zločinem – a co hůř, chybou, můžeme říci s Talleyrandem - chtít po komerční sféře, aby do něj vkládala více peněz.

(Vyšlo v Ekonomu 31. 8. Tohle je opravdu má idée fixe: představa ČR za dvacet let - zaostalé země s nevzdělaným obyvatelstvem. Školství ovšem potřebuje napřed nápady a řízení, až pak peníze. Jako zdravotnictví, jako infrastruktura, jako všechno. Možná... nějakou vládu by to chtělo.)

31. srpna 2006

Internetová socka

Obecní konektivita zdarma je podle mě špatná věc, což se snažím zdůvodnit v dnešním komentáři pro Inside. Méně špatnou variantou špatné věci je uspořádání, které chce zavést městská část Praha 8. Podrobně o tom píše Jiří Peterka, já bych byl v hodnocení skeptičtější než on, ale - budiž, takhle nějak by to být mohlo. Základní služba s malou přenosovou rychlostí, třeba i uměle omezenou, vhodná pro ty, kdo doopravdy počítají každou korunu, připojují se málo, ale odříznuti být nechtějí. Taková... inu, socka. Absolutně nepoužitelná ke stahování filmů nebo muziky; umožnit takové věci z veřejných peněz je nemravné. Pořád si ovšem myslím, že užitečněji by se ty peníze vynaložily na zřizování volně přístupných terminálů na úřadech, v knihovnách a podobně. Tam internet patří; do Listiny základních práv a svobod rozhodně ne.