Dvě deci čehosi

Přihodilo se mi obědvat v dražší pražské restauraci a poručil jsem si sklenku červeného - měli černohorský Vranac, ten mám rád. Jenže ta láhev, šarže nebo možná celý ročník se nějak nepovedl - co mi přinesli, bylo téměř k nerozeznání od průměrné tuzemské frankovky. Asi je to nějaká nehoda, která postihla celý region, protože před týdnem jsem si v restauraci jen-o-chlup-méně-nóbl dal italské cosi a chutnalo to přesně stejně. Zbaběle jsem se neodvážil protestovat, ale doma jsem si Vranac otevřel, abych měl jistotu. Spravil jsem tím chuť aktuálně a ještě víc zkazil jaksi ex post.

Doporučení: rozhodnete-li se pro rozlévané víno, dávejte si to nejlevnější. Pak víte, za co zaplatíte. Taky by šlo asertivně trvat na nalití před zrakem hosta, ale jednak tohle dokáže požadovat jen poměrně otrlá osoba, jednak to stejně nic nezaručuje.