Obyčejný fašismus

Pojem „fašismus“ se nemá zneužívat, jak nás učí Godwinův zákon; jednak proto, že se často někam přilepí mylně a zbytečně, jednak proto, že jeho nasazením končí rozumná diskuse. To nám však nesmí zabránit v jeho použití tam, kam patří.

Toto je fašismus. Moderní, uhlazený, (pro mnohé) velice líbivý, podložený korektními statistikami. Statistiky jsou (věřím) v pořádku. Citace ze zákonů ČR a EU také. Závěry, které z toho Štěpán Kotrba vyvodil, v pořádku nejsou. Jakmile začneme posuzovat lidi skupinově, ne individuálně, je s námi konec. Nepoznám nikomu na čele, zda je legální nebo ilegální, vzdělaný nebo nekvalifikovaný. Poznám ale, a vy taky, jestli je to flákač, ožrala a budižkničemu, anebo normálně fungující člověk. Poznám, zda přijímá a respektuje civilizační normy. Nic víc a nic míň od nikoho nechci.

(...) bychom za své daně měli poskytnout mladým Vietnamcům odborné vzdělání. Opak vždy byl a je pravdou. Nedělali by tu práci, pro kterou jsme je sem zvali. Tedy tu nejméně kvalifikovanou a nejméně placenou. Nekvalifikovaným českým dělníkům, kteří nemohli neplatit zdravotní a sociální pojištění, díky mladým Vietnamcům klesla mzda a nebo se stali nezaměstnatelní. A jsou v péči úřadů práce. Cikáni se stali nezaměstnatelní, i když to byli převážně oni, kteří pracovali na stavbách dálnic a mostů. Kteří hloubili kanalizaci a kabeláže Telecomu. Jsou v péči úřadů práce. (...) V ČR je právně uznáno 11 národnostních menšin, včetně ukrajinské a romské. Vietnamci zde netvoří oficiálně uznávanou národnostní menšinu. Velká, ekonomickou migrací a následnou regularizací navýšená vietnamská či ukrajinská národnostní menšina s právy občanů ČR není v zájmu České republiky.

Tedy Čechy Čechům a cizinec není našinec. Nevypadá to, že by pan Kotrba chtěl prohlásit, že se jen přechodně zbláznil nebo opil, když to psal. Své stanovisko naopak dále hájí, musíme ho tedy přijmout jako jeho pevný postoj. Nemyslím, že by byl reprezentativní pro českou levicovou scénu, k níž se pan Kotrba hlásí, ale nebylo by špatné, kdyby to co nejvíc lidí z té scény řeklo nahlas, jinak riskují, že padnou s Kotrbou do jednoho pytle. Já do něj nechci a nepůjdu. Jsem měšťák: lidé jsou důležití, ideje ne.

Elektromobil místo raket

“Jedno Mojžíšovi neodpustím. Čtyřicet let nás vodil po poušti, aby nás nakonec přivedl na jediné místo na Středním Východě, kde není ropa,” řekla prý někdejší ministerská předsedkyně Izraele paní Golda Meirová - a jestli to neřekla, je to aspoň dobře vymyšleno. Doslova vzato to pravda není, hned dva sousedé Izraele, Jordánsko a Libanon, také žádné přírodní bohatství nemají. Moderní dějiny tamního regionu by však jistě vypadaly jinak, kdyby jejich pohonnou látkou nebyla právě ropa. Mojžíšova chyba spočívá spíš v tom, že svůj lid zavedl do tak třaskavého sousedství, kde se dnes kříží zájmy celého světa. Protože nejzávažnějším soudobým problémem lidstva - ač by se kandidátů na takový titul našlo dost - je opravdu energetika. Kdo nevěří, ať si zajede k benzínové pumpě a podívá se na ceny. A uvědomme si, že to je teprve nesmělý začátek dlouhodobého a nezvratného trendu.

Nedávné šedesátileté výročí Státu Izrael je třeba posuzovat i ve světle boje o zdroje. Kde by byli Palestinci se svými oprávněnými nároky prosazovanými neoprávněnými prostředky, kdyby je po desetiletí nefinancovali Saúdové? A koho by hořký souboj židovské pravdy s arabskou pravdou zajímal, nebýt strategické důležitosti Středního Východu?

Aniž by to vyvolalo ve světě příliš velkou pozornost, Izrael se teď pokouší o něco velmi důležitého a vtipného. Cílem vládního projektu Lepší místo je vyvinout plně použitelný elektromobil a zřídit v zemi hustou síť dobíjecích stanic - počítá se s půl milionem. Izrael je světová technologická velmoc, tento náročný záměr tedy nelze podceňovat. V důsledcích by mohl značně snížit závislost země na ropě. Jen Izraele, nebo celého západního světa? Kdyby za deset dvacet let nastalo i to druhé, poklesla by hospodářská relevance ropných států na přijatelnější úroveň. Ani na jaderné strašení by jim možná nezbyly peníze. Nebojujme o jejich zdroje, obejděme se bez nich! Velkým obloukem by se tak ulámalo pár hrotů i palestinskému konfliktu. Bylo by to o mnoho lepší řešení než cokoli z toho, co se děje dnes od Gazy po Basru.

(Vyšlo v deníku E15 14. května. "Jak se dostala naše ropa pod jejich písek?")

Little Green Men

"Co když meziplanetární internet napadnou hackeři?" Nejzábavnější otázka na včerejší přednášce Vintona Cerfa na ČVUT.

Web 2.0: poznámka k poznámkám Patricka Zandla

Před pár lety to vypadalo, že web neodvolatelně spěje k ustálené a nezajímavé budoucnosti televize s deseti miliony kanálů. Pak se všeobecně rozšířil levný broadband, objevily se nové softwarové technologie a tím se otevřela cesta k opravdu interaktivnímu Internetu, který umožňuje uživatelům být aktivní, spolupracovat, spoluvytvářet. Wiki, blogy, sociální software, sdílené záložky, webové aplikace jako alternativa k lokálně instalovaným. Říká se tomu Web 2.0 a dnes je módní nad tím pojmem ohrnovat nos - protože každá akce vyvolá reakci v opačném směru a protože hodně lidí je prostě příliš mladých, vývojové souvislosti neznají ze zkušenosti a přečíst si o nich zatím neměli čas. Patrick Zandl dnes napsal na svůj blog velice dobrou obhajobu koncepce Web 2.0; vystihl právě včas (čti: nikoli předčasně, a to říkám bez sebemenší ironie!) ducha doby, jako v minulosti už několikrát. Mohl bych proti úvodní pasáži jeho článku namítnout, že jsem o Webu 2.0 již před válkou mluvil s naším okresním hejtmanem, ale na tom opravdu nezáleží. Zandlův text si zasluhuje pozornost. Měl by vyvolat diskusi, měl by přimět k přemýšlení. Protože Web 2.0 není ani móda, ani hloupost, je to nový stupeň rozvoje Sítě – a kdo chvíli stál… však to znáte.