Dva druhy optima

Nastavení firemní strategie se podobá lokální optimalizaci funkce více proměnných.

Vezměte parametr A (můžeme mu říkat prospěch firmy; často, ne vždy to bude čistý zisk). Nastavte ho na hodnotu, která je pro vás ještě přijatelná a zafixujte jako konstantu. S tímto omezením pak maximalizujte parametr B. Tomu budeme říkat prospěch zákazníka — jeho spokojenost, užitek, radost. Zkoumejte způsoby, jak tento parametr stále zvyšovat.

Anebo to uděláme opačně. Zafixujeme spokojenost zákazníka na nejnižší hodnotě, kterou odhadneme jako ještě přijatelnou a maximalizujeme prospěch firmy.

S růstem B často roste i A, ne však vždy; a obvykle pomalu. Bývají rychlejší cesty. Proto jde skutečně o volbu, ne o automatický mechanismus.

Firmy v expanzivní fázi, kdy bojují o podíl na trhu, často podvědomě volí první strategii, tedy maximalizaci prospěchu zákazníka. Firmy, které už dosáhly výjimečného postavení, často vědomě volí druhou strategii. Používají k tomu především vendor lock-in, tedy vytvoření stavu, kdy náklady na změnu dodavatele jsou pro zákazníka vyšší než náklady na nespokojenost s dodavatelem stávajícím.

Ani jednou jsem nepoužil slovo Apple.