Právě rozečteno

Taky máte ten zlozvyk číst víc knih najednou?

• Hal Duncan: Atrament. První díl (Pergament) se mi moc líbil, tohle má sice světlé momenty, ale celkově to je o hodně slabší.
• Michael Pollan: Dilema všežravce. Vynikající, oči otevírající kniha o tom, co že to vlastně jíme. Popisuje americké poměry, ale evropské se zas tak neliší, snad až na ten kukuřičný sirup. Líbí se mi, že není napsaná kazatelsky ani hystericky, velmi věcné, velmi čtivé. Vysoce doporučuji.
• Marek Picha (alias @tracnik) a Dagmar Pichová: 100 myšlenkových experimentů ve filozofii. Čekal jsem něco jiného — knihu, který ty experimenty formou vyprávění rozebere; komentář k nim. Ten tam není ani trochu, jde spíš o čítanku; slavné myšlenkové experimenty (čínský pokoj, tlustý muž a drezína, ale také Russellův paradox holiče a dávné myšlenky až po antiku) jsou citovány v původním znění. Picha k tomu přidává jejich zhuštěný záznam formou diagramu. Po prvním zklamání se mi to vlastně zalíbilo.
Petr Klán: Čísla. Výkladový slovník čísel (hlavně, ale nejen přirozených) od nuly po nekonečno (ne všech, pochopitelně). Sbírka zajímavostí, i nematematických. Kupříkladu se dozvíme, že biblické Evě bylo sedmnáct, když provedla tu hloupost s hadem; anebo, že 51 se uvádí jako první nezajímavé číslo (proč?). Výklad matematických aspektů je velice stručný a laikovi mnoho nedá. Velkou část obsahu lze suplovat internetovými zdroji, třeba Wikipedií. Přesto — mám tyhle knížky rád.
• Petr Zídek: Češi v srdci temnoty. To si říká o delší recenzi, jde o 27 vyprávění o různých méně známých událostech (nebo méně známých aspektech známých událostí) z české historie v letech 1948 - 1970. Ben Barka byl agentem československé rozvědky; Sukarno ohmatával paní Novotnou před zraky jejího manžela, prezidenta Antonína Novotného („Tak ho prašti přes ruku!“). Příjemně napsané, styl připomíná Mariusze Sczygieła.
• Steven Brust a Skyler White: The Incrementalists.
Asi to není nejblbější pokus o thriller, jaký jsem kdy četl, ale daleko k tomu nemá.

Dva druhy optima

Nastavení firemní strategie se podobá lokální optimalizaci funkce více proměnných.

Vezměte parametr A (můžeme mu říkat prospěch firmy; často, ne vždy to bude čistý zisk). Nastavte ho na hodnotu, která je pro vás ještě přijatelná a zafixujte jako konstantu. S tímto omezením pak maximalizujte parametr B. Tomu budeme říkat prospěch zákazníka — jeho spokojenost, užitek, radost. Zkoumejte způsoby, jak tento parametr stále zvyšovat.

Anebo to uděláme opačně. Zafixujeme spokojenost zákazníka na nejnižší hodnotě, kterou odhadneme jako ještě přijatelnou a maximalizujeme prospěch firmy.

S růstem B často roste i A, ne však vždy; a obvykle pomalu. Bývají rychlejší cesty. Proto jde skutečně o volbu, ne o automatický mechanismus.

Firmy v expanzivní fázi, kdy bojují o podíl na trhu, často podvědomě volí první strategii, tedy maximalizaci prospěchu zákazníka. Firmy, které už dosáhly výjimečného postavení, často vědomě volí druhou strategii. Používají k tomu především vendor lock-in, tedy vytvoření stavu, kdy náklady na změnu dodavatele jsou pro zákazníka vyšší než náklady na nespokojenost s dodavatelem stávajícím.

Ani jednou jsem nepoužil slovo Apple.

432 faktoriál

Harshad alias Nivenovo číslo (jak správně česky? harshadické? určitě ne Harshadovo, neboť to není ten případ) je takové celé číslo, že je dělitelné svým ciferným součtem. Nejmenší netriviální Harshad číslo v desítkové soustavě je 12, protože je dělitelné součtem 1 + 2. Následuje 18, 20, 21... (Čísla od jedničky do devítky jsou Harshad automaticky, neboť jsou identické se svým ciferným součtem; desítka a její mocniny také automaticky, protože ciferný součet je 1.)

Pro ty, kdo si rádi hrají s čísly, to je zajímavé samo o sobě, ale proto to nepíšu. Jde mi o jinou věc. Vezměte si řadu faktoriálů:

1! = 1, 2! = 2, 3! = 6, 4! = 24, 5! = 120, 6! = 720, a tak dále.

Všechno to jsou Harshad čísla. A kdybyste v té řadě pokračovali, bude to tak stále. Ověřování by vás asi rychle přestalo bavit, už 30! je řádu 10³² a spolehlivě zjistit všechny jeho číslice s běžnými nástroji je obtížné. Podstatné ale je, že byli takoví, kdo nelenili. A tak se zjistilo, že ne všechny faktoriály jsou Harshad čísly. Nejmenší, kde to neplatí, je 432!, číslo řádu 10⁹⁵².

Tolik ke spolehlivosti indukce a smyslu pochybnosti.

(Inspirace: Fifty na blogu Tylera Cowena.)

Vyšší než polynomiální složitost

-A co jsi vlastně studoval?, ptám se hodně vysoko postaveného manažera hodně veliké nadnárodní firmy. Máme chvilku času na plkání jen tak, čekáme na cosi nebo na kohosi.

-Matematickou informatiku, říká. -Dělal jsem práci o výpočetní složitosti algoritmů...

-NP-úplné problémy a tak? Tak to pracuješ na správném místě, říkám a širokým gestem ukážu zevnitř na ten velikánský skleněný a ocelový dům plný lidí, peněz, zakázek, intrik a kostlivců ve skříni propletených do neřešitelna.

Usměje se, ne moc vesele.

-On je život vůbec z větší části NP-úplný problém, říká po chvíli zamyšleně.