Zdravý názor

Erik Best má pravdu; nejde ani tak o to, kdy přejde na euro Česká republika, jde o to, kdy má přejít na euro rozumný český občan. První polovina příštího roku mi také připadá jako vhodný termín. Mimochodem, Erikova bublinová nápověda k vlastním textům je vynikající nápad. He made Best even Better.

Dobový obrázek

Pan H. napsal písničku o panu N. Písnička je špatná, tak neuvěřitelně špatná, že nemůže fungovat ani jako parodie sama sebe. Je horší než Vyčítalův song o radaru a to je už nějaké měřítko. Pan H. neumí ani skládat, ani zpívat, ani veršovat, navíc není soudný a myslí si, že to všechno dovede. Pan N. naproti tomu tohle všechno umí a to velice dobře. Morální profil pana N. je však jistě temnější než týž pana H. Obou se týká řada přitěžujících i polehčujících okolností, proč tomu tak je - srovnávat je obtížné. Ta část veřejnosti, kterou oba pánové ještě zajímají - tedy v podstatě vzdělanější část jejich generace - si v diskusi o písničce a o obou pánech plete morálku se schopnostmi a s vkusem, čímž vzniká nerozmotatelné klubko. Je snazší posoudit pana N.: je to kvalitní umělec, rozhodně aspoň vynikající řemeslník umění, s životopisem obsahujícím lepší a horší věci včetně těch, za něž je třeba se stydět. (Zda se za ně opravdu stydí, těžko říct.) To tak bývá nejen u umělců, u nich však téměř vždy. Posoudit pana H. je naproti tomu hodně těžké, nevím si s ním rady, už myšlenka na to posuzování mě naplňuje apriorní únavou a nechutí. S kým z nich bych raději poseděl a pohovořil, o tom nemám pochyb; teď. Až by k tomu skutečně došlo, třeba bych změnil názor.

Deníček z Cannes, úterý

Jak začne někdo mluvit o využití blogů a wiki v podnikové praxi, cítím se nesvůj. Hlavně proto, že si myslím, že by to opravdu mohlo fungovat - ale jen někdy a někde a za jakýchsi okolností - a vůbec, že s podobnými úvahami je potřeba zacházet nesmírně opatrně, jinak budou do roka mít všichni zaměstnanci všech nadnárodních společností nařízeno psát blog a jejich manažer ho s nimi bude při čtvrtletním review rozebírat. Tvořivost a atmosféra spolupráce se nedá úředně zavést, stejně jako zavedením voleb nevznikne demokracie (což známe).

Gartner se totiž letos zbláznil do Webu 2.0. Kdyby se nemluvilo anglicky, řekl bych, že se skloňuje ve všech pádech. Sociální sítě, mashupy, folksonomie kam se podíváš. Velkým tématem je Second Life. A teď si představte, že typickým návštěvníkem konference je šéf podnikové informatiky, který na týden vypadl z práce, aby se dověděl něco přímo použitelného - a doví se, že si má pořídit avatara a hned mu bude lépe. Pokud je to myšlené jako velice rafinovaný způsob, jak Web 2.0 znechutit nám, kdo v něj víceméně věříme, pak se to povedlo.

Ale křivdil bych Gartnerům, kdybych tvrdil, že nic jiného se na konferenci člověk nedoví - zapůsobil totiž výběrový efekt, zapsal jsem si hlavně ty přednášky, které byly dle anotace hodně avantgardní, takže bych si neměl stěžovat, že takové opravdu byly. Koneckonců jde o popis reality: například IBM nedávno uvedla na trh nástroj pro tvorbu mashupů (oni tomu říkají kompozitní aplikace, ale je to totéž), tedy programů, které jsou propojeny jen na prezentační vrstvě, jinak fungují zcela samostatně. Na webu se dělají mashupy běžně; jen takových, kde jednou složkou jsou Google Maps, existují možná tisíce. V podnikovém prostředí to je novinka. Fór je v tom, že vytvořit takovou aplikaci je velmi jednoduché, s moderními nástroji se to dá naklikat za pár minut. Užitečnost výsledku sice zpravidla odpovídá vynaložené námaze, ale někdy může být i vyšší. Příležitostně to prozkoumám, vybavím se příklady a napíšu víc.

Výborné bylo také porovnání platforem pro podnikové aplikace: Oracle, IBM, Microsoft, BEA nebo SAP? Velmi věcné, střízlivé, nabité fakty a samozřejmě bez výsledku. S důrazným doporučením, že vázat se na jedinou platformu je chyba.

Hvězdou dne měl být šéf SAP Henning Kagermann, ale nebyl - méně charismatického vůdce velké firmy si lze těžko představit. Vypadá zdvořile až zakřiknutě, mluví rozvláčně a nezajímavě. Miluje frázi "That's a good question" - dobrý způsob, jak získat pár vteřin na přemýšlení. Třeba to dělá naschvál, aby měl pokoj a nikam ho nezvali - znudit k smrti. Prohlásil, že Business Objects koupili proto, že "se naše produktová portfolia nepřekrývají" - to mohli rovnou koupit KFC, kdyby bral člověk takovou odpověď vážně. Trochu ožil jen tehdy, když přišla řeč na Oracle, jednou se dokonce pokusil o nějakou jedovatost, ale je to holt pan profesor. Larry Ellison by si ho dal k snídani, tedy pokud by šlo o efektní vystoupení pro publikum. V obchodní realitě je SAP ovšem pořád silnější než Oracle, ale náskok se zmenšuje. Pokud dojde k akvizici BEA Systems, bude to pro SAP už hodně složité.

Konference pokračuje, ale já zítra musím domů, takže hotovo. Ostatně, strašlivě bych tu ztloustl, přísun pamlsků mezi přednáškami je drtivý a jak se má tělo bránit, když mysl je vyčerpaná? K večeři byla sea food. Zítra mě čeká naopak air food, kterou však rád vynechám.

Deníček z Cannes, pondělí

"Tak co jste tu viděl zajímavého?" zeptala se mě společensky Dana Bérová, bývalá ministryně informatiky, nyní analytička u Gartnerů.

"Že soupeření Microsoftu s Googlem není hra s nulovým součtem," plácl jsem, co mě první napadlo.

Vykulila na mě oči a ve tváři jsem jí zřetelně četl: a kvůli tomu jsi musel jet až do Cannes? A řekla něco velmi zdvořilého.

Má pravdu - je to sdělení triviální až běda. Která konkurence je koneckonců vztahem s nulovým součtem? Ale na druhou stranu je zajímavé, že lidé od Gartnera, zpravidla dost konzervativní, vůbec připouštějí nějaké soupeření. Koneckonců, příjmy Google pocházejí výhradně z reklamy, příjmy Microsoftu skoro výhradně z prodeje softwarových licencí. Kde je konkurenční vztah? V náladě, v pocitech, budiž. Ale v číslech?

Pánové David Mitchell Smith a Tom Austin (první z nich má u Gartnera na starosti Microsoft, druhý Google) zahájili svou společnou přednášku otázkou, která mluví za vše: co se stane, když všechny hlavní funkce produktu, jehož vývoj trvá dvacet let a stál již stovky milionů dolarů, vytvoří znovu během roku čtyřčlenná firma a dá jej k dispozici zdarma celému světu, na jedno kliknutí myši? A když tu firmu pak koupí Google? Řeč je o editoru Microsoft Word, o webovém editoru Writely a o produktu, který se dnes jmenuje Google Docs & Spreadsheets.

Google dnes ještě není hlavní starostí Microsoftu. Tou je hlavně opadající zájem a klesající význam firmy, na čemž se víc než některý konkrétní konkurent podepisuje duch doby. Apple je cool. Google je cool. Linux je pořád ještě docela cool. Microsoft už dlouho není cool. A emoce, nálady a pocity dnes prodávají víc než cokoli jiného. Google se však může stát velkou starostí Microsoftu, bude-li jeho alternativa k Office úspěšná nejen u jednotlivců, ale aspoň částečně i na podnikové půdě. A to se stát může; odstranit námitky, které dnes brání používat Google Docs & Spreadsheets v podnikovém prostředí (hlavně ty bezpečnostní) nemusí být těžké ani zdlouhavé. Pak už zbude jen psychologická bariéra a tu lze snadno promazat penězi - kalkulace nákladů bude mluvit ve prospěch Google.

Nikdo nemluví o revoluci, o totálním zániku Office nebo Microsoftu. Ale i menší snížení významu je v těchto objemech prodeje vážná věc. A zde přichází ke slovu ten nenulový součet: co získá Google, to nemusí nutně ztratit Microsoft. Obě strategie se budou navzájem ovlivňovat. Microsoft není jen v pozici obránce, také se snaží urvat Googlu kus půdy pod nohama, snaží se například stát se prodejcem reklamy. (Třeba to bude za pět let základní obchodní model prodeje softwaru!)

O Google a vyhledávání se tu vůbec mluví hodně. Mnohem víc než o Microsoftu. Vzhledem k tomu, že tato konference je primárně určena podnikovým informatikům a v zásadě ignoruje všechno, co pro ně není relevantní, je to důležité sdělení. Snad jsem té Daně nakonec neodpověděl tak úplně hloupě.

Víno bylo dnes červené a už ne stolní. Začínám se rozmlsávat. Počasí je nadále krásné a internetové kanape funguje. Až začne Microsoft viditelně prohrávat, začnou ho lidé mít rádi a emoce se obrátí proti někomu jinému, třeba proti Apple nebo Google. A rovnováha se zas zhoupne zpátky. Setrvačnost všeho je větší, než se zdá. Nenulové součty mohou být ve velmi dlouhé perspektivě koneckonců zas nulové. Jenže, jak řekl Keynes, v dlouhodobé perspektivě jsme všichni mrtví.

Deníček z Cannes, neděle

V Cannes mají Festivalový palác, festivalem z názvu je samosebou Festival - pravý, jedinečný a neopakovatelný filmový festival v Cannes. Teď je však palác plný jiné chásky: IT specialistů. Konference Gartner Symposium je ve světě podnikového IT víceméně přesně tím, čím Festival (aspoň jak já si ho představuju) ve světě filmu. Je to setkání důležitých a vlivných lidí, přehlídka hlavních světových trendů, omílání dávno známého, snobárna, místo, kde se tvrdě pracuje, drtivé vítězství establishmentu nad avantgardou, hektolitry perrierky, vína a kafe, tuny sendvičů, nabitý program, v němž nelze stihnout ani desetinu toho, co by člověk chtěl, silný zážitek - nejmíň tohle všechno dohromady. Rozdíl oproti Festivalu je v tom, že šaty účastníků pocházejí především ze salonu Marks & Spencer a že podíl žen je zřetelně podpoloviční. Taky je tu méně fotografů (no, skoro žádní), účastníci nepřijíždějí limuzínami, ale šatlbasem, případně po svých, nebydlí na jachtách v přilehlé maríně, ale fotografují si je svými mobilními telefony jako jiní turisti... zkrátka, nebylo to špatné přirovnání, to ne, ale nesmíte od něj očekávat zas příliš mnoho.

Přes den je na Azurovém pobřeží i teď počátkem listopadu stále ještě příjemně teplé počasí, na zahrádce kavárny se dá sedět jen v košili, jenže na středomořské lenošivé presso není moc času, takže se musím převážně spokojit s kávou bukvicové chuti z várnic uvnitř Paláce. Tam žádné počasí není, tam je klimatizace. Architektura typu Vojenské stavby Praha, betonová kobka - ve Francii, i na těch nejméně pravděpodobných místech, má člověk pocit, že tu ten reálný socialismus měli taky. (Já vím, že se říká, že ještě mají.)

Neděle byla nultým dnem konference, zahřívacím kolem, než to vypukne. Konají se hlavně různé tutoriály, jejichž smyslem je nám zaostalejším vysvětlit použité pojmy, zkratky a tak podobně. Vybral jsem si přednášku Business Process Management Technology: A Primer, protože to je přesně oblast, kde mám přinejmenším v terminologii zmatek. Odnesl jsem si pocit, že ho nemám jen já... a taky, že popis podnikového informačního systému lze postavit vcelku libovolně okolo toho, co si zrovna chcete zvolit jako centrální komponentu. Když se rozhodnete, že ve vašem pohledu je právě řízení procesů tím základním prvkem a všechno ostatní mu slouží, můžete to tak mít - přinejmenším na úrovni abstraktního popisu. Stejně tak můžete mít v centru BI/DW, CRM, ECM a mnoho dalších zkratek na tři písmena. Což je oblíbený trik marketingových kouzelníků, popsat věci tak, že právě naše řešení je to nejdůležitější, kol nějž se malé točí.

Jenže na úrovni abstraktního popisu se dá sice dělat cokoli, ale s realitou to nehne ani o píď. Lidé, kteří ten podnikový systém reálně spravují (a rovněž ti, kdo ho používají) mají zas svůj pohled - přesněji, mnoho svých pohledů. Když se kouká víc lidí na cokoli složitého, vidí každý z nich něco jiného. Velká část intelektuálního úsilí se pak spotřebuje na alespoň přibližnou domluvu, že vidíme zhruba totéž. Abychom s tím společně viděným ještě něco udělali, to už je příliš velký požadavek - takže většinou pak každý jednotlivec stejně zasahuje ne do toho společného obrázku, ale do svého individuálního. Svému vlastnímu pohledu totiž rozumíme; jak by ne, vždyť jsme si ho tak zkonstruovali. Byť může být zcela mylný (a bývá), je aspoň pochopitelný. Tomu společnému pohledu obvykle moc nerozumíme a kromě toho také může být zcela mylný, tak co. (Still with me?)  Výsledkem je strašlivý zmatek, jemuž se pak říká třeba podnikový informační systém, zákonodárný proces, výchova dětí, daňové přiznání či útok na kótu 534.

Ještě jedna věc: použití zaklínadel jako SOA, BPMS a tak dále se běžně zdůvodňuje explozivním růstem požadavků na podniková IT oddělení. Všichni prý chtějí pořizovat nové aplikace a předělávat staré a všechno to propojovat, protože podnik žije v dynamickém konkurenčním prostředí a jestli nezavedeme nový způsob fakturace gumových kačenek hned zítra, převálcuje nás asijská konkurence - takže informatici nestíhají programovat, testovat a implementovat, a jejich šéf se musí zařídit podle Gottwaldových slov "po staru se žít nedá". Tudíž je nucen implementovat SOA, BPMS a tak dále (pro účely této úvahy je význam obou použitých zkratek, jakož i toho "a tak dále", bezpředmětný), čímž se vše zachrání a kačenky jsou expedovány včas.

Takže se ptám: je to pravda? Skutečně v poslední době výrazně roste zátěž IT oddělení v podnicích? A specificky, je to pravda v České republice? (Já vím, přátelé ajtíci, že fakt nestíháte a máte hodně práce. Beru. Ale zajímá mě, zda to je trend. A potom, úplně potichu, zda už jste pomocí SOA, BPMS a tak dále něco užitečného někdy vyřešili.)

Jak vidíte, Gartner Symposium je skutečně inspirativní, zejména pokud se zapije místním vin de table. Prodolženije sledujet. Dám si ještě půl láhve, ale už si na to sundám badge z krku. Čímž ukončím pracovní den.

Drátové wi-fi kanape

Není to špatný hotel, jen tak trochu vypadá, jako by ho projektoval Erich Honecker. A Vasil Biľak tu dělá údržbáře. Už při pohledu z taxíku jsem tušil, že zůstanu offline. Seznam hotelových služeb je sepsán jen ve francouzštině a pochopil jsem z něj jen slovo modem. Ale pro jistotu jsem se šel zeptat.

"Ale jistě, máme tu wi-fi," řekla slečna v recepci velmi francouzskou angličtinou, které se nebudu posmívat, protože je to jediný jazyk, jímž se tu lze domluvit - a kéž bych uměl francouzsky desetinu toho, co ona anglicky.

"Opravdu? Ale já ho nějak nemůžu najít."

"No jasně! Pojďte, ukážu vám ho."

Tupě jsem za ní šel až do míst, kde jí došla angličtina. Pokynula rukou a řekla něco jako "kanapé".

A bylo tam. Kanape. Ne moc pohodlné. A u kanape šňůra do zdi s RJ-45 na konci. Ne moc dlouhá, sotva dosáhne ke kanapi.

"Voilà. Wi-fi hot spot - ici," řekla hrdě.

Ale funguje to. Jako ta francouzská angličtina. A je to zadarmo.

Abych nezapomněl, kanape, slečna, hotel a já se nacházíme v Cannes, kousek od Festivalového paláce. Zítra tu začne letošní Gartner Symposium, IT konference pro velké kluky. Těším se.

Na (českém) IT nezáleží

Od úterka je v Brně Invex. To je takový ten velký počítačový veletrh (před pár lety by tahle věta byla čirou ironií, ne moc vtipnou, dnes už je zcela prvoplánová, oznamovací - generace se mění). My (= vydavatelství Softwarové noviny, pojmenované podle toho časopisu, co už není) tam společně s BVV pořádáme velkou zahajovací konferenci v Rotundě. Těším se na tu Rotundu an sich. Je to nádherný prostor, inženýrský chrám (to už jsem někdy někam napsal, ale ať). Pokud jde o samotnou konferenci, zvu vás, přijďte se podívat. (Všechna místa jsou už rezervovaná, ale nějak vás tam nacpeme.) Rád bych trochu udělal poprask v poklidném světě českého IT a nevím, zda to ještě  vůbec umím a zda se ta šílená sebestředná spokojená setrvačná hmota rozhýbat dá, aspoň na chviličku. (A pohne-li se, zavalí?)

Protože - na druhou stranu, co zblízka vypadá jako velikánská hmota, drtivá síla trhu, to je ve světovém měřítku ždibíček. Česká trh s informačními technologiemi představuje něco mezi 0,2 až 0,3 % světového trhu (podle toho, jak se to počítá: v korunách, v dolarech, ve stálých cenách nebo ne, podle parity kupní síly nebo bez ní a tak podobně). Roste docela rychle, hlavně když se to počítá v dolarech, což se počítá téměř vždy. Přesto: kdyby se u nás od zítřka neprodalo ani ň, v Americe si toho nikdo nevšimne, kromě pár liniových manažerů, kterým by možná chyběl řádek v tabulce.

Přemýšlím o dvou věcech. Jednou z nich je domácí produkce "informatiky", a berme to slovo široce, jak to jen jde: montáž PC, bodyshopping, software, služby všeho druhu. Zatím se u nás dělají hlavně ty ruční práce. V Rudné a v Pardubicích se denně smontují stovky kamionů (vážně!) počítačů. V outsourcingových centrech v Praze, v Brně i jinde sedí a na dálku prací lidé všech možných profesí, od účetních po správce velkých sítí a mainframů. To je všechno fajn, ale žádnou díru do světa to neudělá. Netřeba rozebírat, tečka.

Jiná věc je domácí produkce softwaru. Ta bohužel také díru do světa neudělá, ale z jiného důvodu. Zde není problém v "přidané hodnotě" (ano, taky už to spojení nemůžu ani slyšet). Té je kupodivu dost. Není tu jen NetBeans (dnes vývojářský tým českého Sunu) a Systinet (dnes vývojářský tým českého HP), tedy dva úspěšné projekty Romana Staňka - i když tyhle dva jsou zatím nejlépe finančně zhodnocené. Ale jsou tu také výteční vývojáři ve firmách jako Cleverlance, Logos, Unicorn, Software602, Seznam, Illusion Softworks, Alwil, Grisoft... - a to jmenuju jen ty, u nichž je produkce software převažující činností (a na mnohé jsem jistě zapomněl); vedle nich tu jsou ještě systémoví integrátoři atd. Programuje se v Česku hodně a často dobře, o to by nebylo. Jenže se to nedaří prodat. Nezapomeňte: nula celá dvě procenta světového trhu. Domácí úspěch se softwarovým produktem, to je nic. Česká ekonomika to ani nepozná, světový IT byznys už vůbec ne. Softwarová produkce v malé zemi musí být orientována výlučně na vývoz, na svět. Tohle samosebou ví spousta lidí, mnozí o to usilují, ale chybí jim přístup ke kapitálu, kontakty v zahraničí, zkušenosti. Po nedávné investici do Grisoftu prohlásíl Gabriel Eichler, že jde o to, aby firma byla jedním z největších světových dodavatelů bezpečnostního softwaru. Slyšíte? Největších! Ne nejlepších, ne nejoblíbenějších, ne s nejlepšími výsledky testů Virus Bulletinu. Největších. O to jde, má-li mít domácí IT produkce nějaký ekonomický význam. Co nám chybí asi nejvíc, jsou desítky takových Eichlerů. Výborných programátorů máme dost, kupodivu; ale dost jich také odchází a nevrací se.

Ach ano, ta druhá věc, o níž přemýšlím. Tou je využití IT v domácí ekonomice. Počítačů, softwaru, informačních systémů a tak podobně se u nás prodává hodně. Strašně moc. Tempo růstu IT prodeje je po řadu let ve srovnání se západní Evropou několikanásobné. Z velké části je to tím, že podniky (ani domácnosti) prostě žádnou techniku neměly a postupně se musely vybavit. To je však spíš minulost. Dnes se už i v ČR vybavení spíš obměňuje, než se by se nakupovalo poprvé, k extrémně rychlému růstu tedy není zas tak velký důvod. Pomiňme teď domácnosti; ale kde se příznivě projevují ty nakoupené počítače v podnikové sféře?

To je ukrutně obtížná otázka. Nadto, ať ji položí kdokoli a kdekoli, vždy se ocitá na hraně demagogie. Ekonomové vedou už léta spor, zda počítače doopravdy zvyšují produktivitu práce, nebo zda jejich přínos spočívá v něčem jiném (třeba ve změně charakteru produkce). A pokud zvyšují, zda se to může projevit hned, nebo později (efekt dynama). Jenže to jsou úvahy týkající se hlavně Ameriky. U nás by ten přínos měl být vidět poměrně jednoznačně, právě proto, že podniky počítače napřed neměly a teď je mají.

On také vidět je, ale jen někde: především tam, kde ruku v ruce s počítači přišlo know-how (co s nimi) a pevné řízení. Jinými slovy, v podnicích se zahraničním kapitálem. Odpovídá to skutečnosti, že české hospodářství je dvourychlostní, že zahraniční vlastníci si vedou lépe a že to jsou převážně oni, kdo táhne růst HDP.

Tedy: domácí produkce IT je bezvýznamná, dokud bude malá a nedosáhne výrazných úspěchů na světovém trhu; výrazný úspěch definujme jako dvouciferný podíl na trhu v některém standardním segmentu. Domácí využití IT je neefektivní, dokud nebude aspoň intuitivně zřejmé, že růst některého odvětví je tažen právě informatikou. Že se změní to první, je z historických, geopolitických atd. důvodů málo pravděpodobné - Silicon Valley se holt nachází především v Silicon Valley. Aby se změnilo to druhé, musely by se mj. změnit priority a přístup dodavatelů IT, což by ale mělo za následek (přinejmenším dočasný) pokles jejich tržeb (museli by přestat cpát husy šiškami a začít je místo toho cvičit).

A teď musím vymyslet, jak to celé říct daleko srozumitelněji a vtipněji.

int rok, buh_sud; for ( rok = 1990; rok < buh_sud; rok++ ) { // uz zas }

Invex: již řadu let bydlíme v Brně ve stejném penzionu a stejně rozmístěni do pokojů. Předem tedy vím, která židle je rozvrzaná; obraz čehosi nadpřirozeného ve stylu new age je pořád stejně příšerný; tatranská krajinka se Štrbským plesem nad mou postelí je pořád stejně mile realistická, malovaná zjevně dle pohlednice. Prkýnko nutno při čůrání přidržovat rukou, jinak velmi nevhodně spadne - jako loni, předloni, předpředloni. Jen povlečení má jinou barvu, aspoň myslím. Něco jako návštěva u vzdálené tetičky, kam se jezdí také jednou za rok. Namísto mísy koláčů, úklidu půdy a návštěvy hřbitova však čeká neviditelná ruka veletrhu a chystá se nás jako vždy řádně proplesknout.

Výborně

Vůbec mě nezajímá, jaké má kdo názory, zda je left, right nebo dočista wrong. Zajímá mě, zda je inteligentní, vtipný(á), umí se vyjadřovat, nenudí, INSPIRUJE. Nutí přemýšlet, s důrazem na slovo "nutí"; sebere vám všechny ostatní možnosti přístupu k věci. Je to trochu nebezpečný přístup k životu, ale nešť.
Vlastně jsem jen chtěl říci, že Miloš Čermák píše výborně.