Společný jmenovatel

Nějaký tam je, ale jak ho pojmenovat? Má někdo nápad?

• ČR podepsala smír s japonskou Nomurou v případu IPB. Půjde řádově o miliardy korun. "Je to varianta blízká nule. Pro mě je důležité, že se odbourává hrozba plateb desítek miliard korun," prohlásil Tlustý.
• MD nepovolí Kapschi spustit pilotní provoz k 1. prosinci. Jisté je, že pilotní provoz 1. prosince nezačne (...). Tím je ohrožen termín spuštění ostrého provozu systému od 1. ledna 2007. Podle ministra dopravy Aleše Řebíčka však stát nemůže převzít dílo, které má právní vady. (...) Místo na původně ohlášených místech Kapsch vystavěl některé brány o několik desítek metrů vedle.
• Ministerstvo informatiky zřejmě 1. ledna neskončí. "Není žádný spěch, abychom zkracovali lhůtu a považovali za nezbytné toto projednat v době, kdy nevíme, jestli bude vláda, která bude mít důvěru parlamentu," řekl [Zdeněk Jičínský]. Zároveň ale připustil, že za vytvořením ministerstva informatiky původně stály i politické důvody. ČSSD totiž toto ministerské křeslo potřebovala pro svého tehdejšího vládního partnera US-DEU.
  

► "Cílem této služby není nic jiného než co nejrychleji nalézt nějakou firmu." Jestli tohle Ivo Lukačovič & his girls'n'boys opravdu splní, jest jejich zásluha převeliká. Zkusil jsem najít pět středně těžkých cvičných cílů, úspěšnost 80 %, dávám zatím dvojku a budu dále sledovat.

Konferenci máme za sebou

Bylo na ní přes šedesát lidí, zazněla spousta zajímavých nápadů... a já si potěšeně i zděšeně uvědomil, že práce tím neskončila, ale spíš začala. Musíme to teď všechno probrat, utřídit, dát dohromady co nejlepší sborník a rychle rozjet všelijaké následné aktivity, než se to všechno zas vytratí a rozplizne, jak to často bývá. Jak pravil Bertolt Brecht (arciť o něčem dočista jiném): obtíže hor jsou za námi, před námi jsou obtíže rovin. Fotky z konference si můžete prohlédnout zde, myslím, že atmosféra "něčeho jiného" je z nich vidět. Z pěti navržených scénářů nakonec v hlasování zvítězil ten, který jsme nazvali Pořád stejně, ale nevyvozoval bych z toho, že to bude v českém IT vypadat pořád stejně... Myslím, že právě naopak.

Nekamenovat!

Nejhorší, co můžete provést komukoli, kdo prorokuje budoucnost, je zapamatovat či schovat si jeho slova až do doby, kdy měla vstoupit v platnost. Stačí deset let a legrace je zaručena. A to nedopadl ten pan Millett ještě tak špatně. Povšimněme si: obecně předpokládal rychlejší pokrok, než jaký doopravdy nastal; naprosto se zmýlil tam, kde došlo ve vývoji k nelinearitě (terorismus a poptávka po bezpečnosti), což je ale nevyhnutelné; a nejvíc se spletl tam, kde nešlo o novou techniku, ale o nové obchodní modely. Technologie se vyvíjejí, lidé jsou pořád stejní - budoucí proroci, o tomhle přemýšlejte.

Celková cena mýtného

Neuplyne den, abychom nebyli zpraveni, co nového se děje kolem dálničního mýta. Hned slyšíme, že se to stihne; hned, že ne. Peněz se vybere dost! Málo! Smlouva s dodavatelem je výhodná! Nevýhodná! Nezákonná! Zcela legální! Sledovat ty zprávy nemá smysl, než si je přeberete, už jsou tady nové, dočista odlišné.

Zhruba to bylo takhle: proběhl tendr. Jeho zadavatel, Ministerstvo dopravy, vyhlásil vítěze. Proběhla odvolání, byla zamítnuta. Další instancí, na níž se jeden z poražených obrátil, je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten výběrové řízení přezkoumal, nenašel na něm podstatných vad a obhájil tento svůj názor před soudem. Nyní z vlastní iniciativy otvírá kauzu znovu a chystá se na svůj předchozí závěr zaútočit, protože smlouva mezi ministerstvem a dodavatelem má dodatek, o němž ÚOHS nevěděl. Po dobu těchto tahanic se pořád stavějí mýtné brány, až na pár dní, kdy to zakázalo soudní předběžné opatření. Zdá se, že stojíme tváří v tvář směsi neschopnosti, alibismu a korupce uvnitř různých státních institucí, není však jasné, kde je ta směs jak namíchána.

Každé větší výběrové řízení je v ČR zárodkem maléru. Kdo prohraje, ten se odvolá, za pokus to stojí; a specializovaní právníci téměř vždy najdou aspoň formální chybu, první očko na punčoše, kterou lze v tom místě začít párat. Možná je protest příliš snadný a málo rizikový; možná by šlo nastavit laťku jinak, aby odvolání proti lumpárně bylo plně použitelné, ale aby se zároveň úmyslný planý poplach nevyplatil, a to citelně. Jenže taková úvaha je k ničemu, protože by vznikl jen další zneužitelný právní institut.

Cynici snadno dojdou k závěru, že režie některých státních zakázek po započtení souvisejících ztrát pravděpodobně přesahuje cenu těch zakázek po započtení úplatků. Pokud se mýto nezačne v lednu vybírat, vstoupí otázka možného předražení mýtného systému do zcela nového světla. S tužkou, papírem a zdravým rozumem, který lze nahradit či doplnit jedním semestrem ekonomie, jasně vychází, že rozestavěný systém je třeba dodělat tak, jak je, pokud možno v termínu. Případné viníky čehokoli lze hledat, dopadnout a pozavírat až potom. Utopené náklady už stejně nikdo zpátky nedostane. Zejména pokud do nich započteme externality, k nimž nevyhnutelně patří rostoucí ztráta důvěry v Českou republiku jako ve fungující zemi. Taková tvrzení se zpravidla míní jako bonmot, je však na čase začít je brát doslova – a neuvažovat jen o pocitech velkých bossů a zahraničních investorů, ale o rozpoložení doslova každého občana.

(Vyšlo v Ekonomu 23. 11. Občas se někde něco zvrtne, ale kdy u nás naposled proběhlo velké výběrové řízení bez obtíží? Plané poplachy se nedají odlišit od reálných. Neřešitelné; buď zavést drakonickou diktaturu, nebo vyměnit větší část obyvatelstva.)

► Ztrácím přehled o dění v hardware. Dodnes jsem například - jistě mimo mnohého jiného - neslyšel o "fyzikální kartě" a když mi zmínka o ní dorazila do života v tiskové zprávě Asusu, myslel jsem, že to je nějaký neuvěřitelně blbý překlad. Není.

► Tak jsem to vypnul. Ehm... nechce mi třeba někdo napsat, že to je škoda?

► Koukám, že z moci úřední skončil jeden názvoslovný spor, který pamatuju od dětství a vlekl se jistě mnohem déle: Česká dolina ve Vysokých Tatrách se definifivně jmenuje Ťažká. Nejde o žádný národnostní spor, ale o nápravu dávného slovensko-polského přeslechnutí: "Ako sa volá táto dolina?" - "Ciężka." Je to tedy v pořádku, ale otázka, zda měnit vžitá špatná jména, je obecně vzato neřešitelná. Kolumbus byl taky v Indiích a říká se tam tak dodnes.

Čtenáři nám píší

Článek o naší konferenci na Aktuálně.cz. Pobavila mě reakce čtenáře: "I když firmy jako Microsoft (už podle názvu) asi do světa špičkové a hlavně velké IT nevidí, nemluvě o fanoušcích amatérského software (Linux, Open source)." - Správně! Jak říkal ve svých lepších časech Jiří Suchý: Když si to s někým rozházet, tak s každým.