České domácnosti žijí stále více na dluh. Optimisté tvrdí, že to je v důsledku prosperity, která dává lidem důvěru v budoucnost. Realita bude spíš opačná. Nemalá část růstu HDP je financována úhrnem záporných zůstatků na kreditních kartách. Této nové hračky se Češi zmocnili se značnou vehemencí. Snad to stojí za zamyšlení, ale důvod k velkým starostem to sám o sobě není. Žije tak celý Západ a víceméně to zvládá.
Je tu však jiný problém, který může dohromady se zadlužením domácností vytvořit třaskavou směs. Školství a obecněji vzdělávání – protože to je širší pojem! - je u nás zanedbáváno a proto zanedbáno, chybí v něm peníze, kvalitní lidé, projekty a vize. Zatím to příliš nebolí, protože – velmi drsně řečeno – u výrobního pásu v automobilce to pořád ještě stačí, a těžiště české ekonomiky se nachází právě tam. Za deset či dvacet let tady však už buď nebudou ty automobilky, nebo se i v nich bude požadovat náročnější odborná příprava, než jakou budou české školy tou dobou schopny poskytnout.
Zato dluhy, ty budou mít lidé pořád. A větší než dnes, větší o úroky i novou útratu. S poklesem konkurenceschopnosti jednotlivců a národní ekonomiky jako celku však bude stále těžší je splácet. Takže se nám vynořuje neradostná představa stárnoucí, neprosperující a po uši zadlužené populace.
Zdá se být evidentní, jak to napravit, ale není tomu tak. Dát víc peněz na školství znamená dnes totéž jako lít benzín do auta s děravou nádrží – ano, trochu se rozjede, na chvilku. Kromě toho stát ty peníze stejně nemá; z příčiny velmi podobné, jen umístěné o patro výše. Školství potřebuje totéž co zdravotnictví, penzijní systém a vlastně všechny velké veřejné agendy: lidi, kteří objeví, jak na to, budou mít odvahu to uskutečnit a jednoznačnou podporu z nejvyšších míst, aby nepadli dříve, než se systém znovu nastartuje v podobě, v níž se už udrží v chodu sám. Strašlivý úkol, ale jiné cesty není. Na druhou stranu, ve světě se už tu a tam podobná salta mortale povedla, obvykle také pod tlakem naprosté nevyhnutelnosti – třeba ve Finsku po pádu SSSR.
Zatím částečně funguje náhradní řešení: firmy si zaměstnance vzdělávají samy. Je to tak trochu odplata za to, jak nízké daně odvádějí; nezaplatíš do veřejného rozpočtu, nahraď si tedy veřejnou službu ze svého. Ale dokud neprojde školství velmi radikální změnou, bylo by téměř zločinem – a co hůř, chybou, můžeme říci s Talleyrandem - chtít po komerční sféře, aby do něj vkládala více peněz.
(Vyšlo v Ekonomu 31. 8. Tohle je opravdu má idée fixe: představa ČR za dvacet let - zaostalé země s nevzdělaným obyvatelstvem. Školství ovšem potřebuje napřed nápady a řízení, až pak peníze. Jako zdravotnictví, jako infrastruktura, jako všechno. Možná... nějakou vládu by to chtělo.)
3 komentáře:
Souhlasim sice s tvrzenim, ktere zni: "Žije tak celý Západ a víceméně to zvládá.", ale staci ohlednout se 15 let zpet do Velke Britanie, kdy urokove sazby stouply o cely 10%, a cela rada lidi to jiz nezvladala.
Co by se stalo v CR, kdyby urokova sazba stoupla z cca. 5% na 15% - jaky efekt na pujcky, hypoteky, atd. ?
Asi by záleželo na tom, za jaké vlády by k tomu došlo. Už jsme měli vlády, které by (hypoteticky) v takové situaci a) pozvaly ředitele hypotečních bank na koberec k ministru financí, b) vedeny neochvějnou snahou zasadit se o blaho našeho národa by odsouhlasily pro tento případ zvláštní sociální dávku.
Drobně nesouhlasím s tvrzením o nízkých daních. Pokud dáte dohromady všechny daně, snadno spočítáte, že celkové zdanění je někde k 70-ti procentům. A to už je problém ekonomický (nehospodárné zacházení s veřejnými rozpočty) i sociální spočívající v pěstování čím dál větší vrstvy lidí závislých na veřejných rozpočtech. Z toho bude vznikat stále větší pnutí mezi lidmi peníze vydělávajícími a lidmi peníze spotřebovávajícími. Podívejte se na rostoucí počet a rozstoucí zpupnost státních a ostatních úředníků. Jen já, jako malý živnostníček dostal například od statistického úřadu 13 výkazů k vyplnění za 2006. A měli byste vidět styl jednání té paní, které jsem se snažil slušně vysvětlit, že nemám žádný úřednický aparát na vyplňování. Mimochodem, zasílání tištěné verze jsem ze zákona povinen hradit já!!! Není to náhodou další daň?
Mohu je radit: "Plaťte jim co nejméně daní a důrazně požadujete co nejvíce služeb. A hlavně, vy jste páni, oni jsou slouhy!" Moc bych si přál, aby si to co nejvíce lidí uvědomilo.
Okomentovat