14. února 2012

Za Modestem Kamojedovem

Zemřel člověk, kterého jsem si vážil.

Neznali jsme se a znali. Mluvili jsme spolu dvakrát, ale nejmíň stokrát jsme polemizovali na síti. Vždycky, bez jediné výjimky, jsem prohrál, protože on měl v těch sporech vždy pravdu. Měl víc znalostí, lépe argumentoval, byl prostě chytřejší. Patřil jsem mezi jeho oblíbené terče. Nevím, zda ho na mém psaní něco zajímalo jaksi seriózně, nebo zda jsem jen vhodně doplnil jeho sbírku exotů, do nichž se s potěšením sarkasticky trefoval. Nezáleží na tom, užitek jsem z toho měl tak jako tak. Naučil jsem se díky němu vyjadřovat se opatrněji, víc přemýšlet, než něco plácnu. Po čase jsem zjistil, že píšu s jeho stínem za zády. Jestli si to přečte, najde tam chybu? Legrační, on o tom samozřejmě neměl ani tušení. Naučil mě znovu pokoře, která se mi lety profesionálního psaní otupila. Jsem mu za to nesmírně vděčný.

Budu si Eduarda Ecka pamatovat pod jeho internetovým nom de guerre Modest Kamojedov.

Románový Modest Kam(n)ojedov, náměstek ředitele pro věci hospodářské Výzkumného ústavu čarodějnictví a kouzelnictví (VÚČAKO) je postava poměrně nesympatická. Těžko si však představit, že by si Eduard zvolil za pseudonym jméno některého z četných kladných hrdinů řečené knihy, bylo by to v rozporu s jeho důsledně ironickou a sebeironickou stylizací. Modest mu musel naprosto vyhovovat: přímočarý tvrďák, kterého se všechny pohádkové i nepohádkové bytosti bojí a jdou mu z cesty.

Z oné podivuhodné knížky, Pondělí začíná v sobotu od bratrů Strugackých, bych pro něj ovšem vybral dočista jinou postavu: Cristóbala Juntu. Kdo četl, ví.

Jiní ho jistě znali jinak, více a lépe. Já se o něm hodně napřemýšlel spíš na základě pocitů než faktů. Přesně to, co jemu by se nelíbilo. Byl velice přísný, pokud jde o metody poznání: věda, fakta, laboratorní deník, statistika. Tvrdá data. Tam, kde nejsou, mlčme. Zároveň byl praktikující katolík. Radil a pomáhal, mohu osobně dosvědčit. Chodil na ryby. Měl ženu a dvě děti. Byl špičkový telekomunikační odborník. Renesanční člověk; spousta lidí v jednom.

Internetový VÚČAKO včera zavřel dveře napořád. Průměrná inteligence a noblesa českého webu klesly. Pořád se mi tomu nechce věřit. Pořád čekám, že pod tento blogpost připíše komentář, v němž se mu šetrně vysměje a pak jeho obsah vyvrátí pomocí statistických dat, které jsem si já zapomněl vygooglovat. Kdepak. I ten nekrolog by si napsal líp.

Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm? Kazatel 3:22

3. února 2012

Prostě se zeptejte, většinou to stačí

Většina z toho, co publikuji bez zprostředkovatele, je opatřena licencí Creative Commons typu BY-NC-ND. Smíte to přetiskovat, jak se vám zlíbí, smíte výňatky použít ve svých vlastních výtvorech. Musíte vždy uvést, že autorem jsem já a nesmíte to využít komerčně (bez mého souhlasu; kdykoli přijdete na to, jak se na něčem, co posílám do světa, dají vydělat peníze, určitě se mi ozvěte a domluvíme se). Když tyhle podmínky zachováte, není vaší povinností mi o svých záměrech říkat, souhlas máte udělen předem.

Když je vydavatelem někdo jiný než já, typicky u článku napsaného pro noviny, pak tohle neplatí. Takový text smíte bez omezení linkovat a citovat v rozumném rozsahu. (Nevím, co ještě je rozumný rozsah, vím, že celý text není rozumný rozsah.) Chcete-li víc, musíte se zeptat vydavatele. Můžete se samozřejmě zeptat i mě, ale můj názor není rozhodující. Na takové žádosti stereotypně odpovídám „Já proti tomu, že si otisknete celý můj článek, nic nemám, ale než to uděláte, musíte požádat vydavatele o souhlas. Obraťte se na ...“. Tím to pouštím z hlavy, dál to není moje starost.

Myslím, že kolem záležitosti s Pirátskými novinami udělali kluci z Lupy zbytečně velký rámus, ale pravdu mají. Zákonná práva vydavatele jsou jasná: na text mají práva Lidovky a na fotku Internet Info. Mně osobně to převzetí ani trochu nevadí, ale postoje a požadavky svých vydavatelů vždy respektuji.

Hlavní na tom ale je, že se stačilo zeptat. V Lidovkách i Internet Infu by, myslím, s použitím textu a fotky skoro určitě souhlasili. Potřebné kontakty lze snadno dohledat nebo jsem je mohl zprostředkovat já. Má mailová adresa je od hlavní stránky Google Search vzdálena jeden klik. Příště se prostě ozvěte a bude to mnohem příjemnější pro všechny. Jestli si piráti myslí, že kvůli žádosti o souhlas by byli jaksi méně piráty, pak je mohu ubezpečit, že ne.