14. února 2012

Za Modestem Kamojedovem

Zemřel člověk, kterého jsem si vážil.

Neznali jsme se a znali. Mluvili jsme spolu dvakrát, ale nejmíň stokrát jsme polemizovali na síti. Vždycky, bez jediné výjimky, jsem prohrál, protože on měl v těch sporech vždy pravdu. Měl víc znalostí, lépe argumentoval, byl prostě chytřejší. Patřil jsem mezi jeho oblíbené terče. Nevím, zda ho na mém psaní něco zajímalo jaksi seriózně, nebo zda jsem jen vhodně doplnil jeho sbírku exotů, do nichž se s potěšením sarkasticky trefoval. Nezáleží na tom, užitek jsem z toho měl tak jako tak. Naučil jsem se díky němu vyjadřovat se opatrněji, víc přemýšlet, než něco plácnu. Po čase jsem zjistil, že píšu s jeho stínem za zády. Jestli si to přečte, najde tam chybu? Legrační, on o tom samozřejmě neměl ani tušení. Naučil mě znovu pokoře, která se mi lety profesionálního psaní otupila. Jsem mu za to nesmírně vděčný.

Budu si Eduarda Ecka pamatovat pod jeho internetovým nom de guerre Modest Kamojedov.

Románový Modest Kam(n)ojedov, náměstek ředitele pro věci hospodářské Výzkumného ústavu čarodějnictví a kouzelnictví (VÚČAKO) je postava poměrně nesympatická. Těžko si však představit, že by si Eduard zvolil za pseudonym jméno některého z četných kladných hrdinů řečené knihy, bylo by to v rozporu s jeho důsledně ironickou a sebeironickou stylizací. Modest mu musel naprosto vyhovovat: přímočarý tvrďák, kterého se všechny pohádkové i nepohádkové bytosti bojí a jdou mu z cesty.

Z oné podivuhodné knížky, Pondělí začíná v sobotu od bratrů Strugackých, bych pro něj ovšem vybral dočista jinou postavu: Cristóbala Juntu. Kdo četl, ví.

Jiní ho jistě znali jinak, více a lépe. Já se o něm hodně napřemýšlel spíš na základě pocitů než faktů. Přesně to, co jemu by se nelíbilo. Byl velice přísný, pokud jde o metody poznání: věda, fakta, laboratorní deník, statistika. Tvrdá data. Tam, kde nejsou, mlčme. Zároveň byl praktikující katolík. Radil a pomáhal, mohu osobně dosvědčit. Chodil na ryby. Měl ženu a dvě děti. Byl špičkový telekomunikační odborník. Renesanční člověk; spousta lidí v jednom.

Internetový VÚČAKO včera zavřel dveře napořád. Průměrná inteligence a noblesa českého webu klesly. Pořád se mi tomu nechce věřit. Pořád čekám, že pod tento blogpost připíše komentář, v němž se mu šetrně vysměje a pak jeho obsah vyvrátí pomocí statistických dat, které jsem si já zapomněl vygooglovat. Kdepak. I ten nekrolog by si napsal líp.

Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm? Kazatel 3:22

4 komentáře:

h-cz řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

Celkem to podporuje mojí teorii jak ti velcí odchází bez humbuku.
Asi jako když v jednom roce zemřeli dva mí oblíbení spisovatelé, to byla taky tragédie o které (skoro) nikdo nevěděl. :-(

MH

Anonymní řekl(a)...

„…Dostal se na druhou stranu,“ řekl Vaseda.Walkenstein pohlédl na obrazovku. Záblesky mlhovinných skvrn zmizely. Pohlédl na Badera. Ten seděl a svíral opěradlo židle, až vypadal, jako kdyby mu bylo špatně od žaludku. Pozvedl na Walkensteina oči a usmál se.

„Jedno je, když jde o mne,“ řekl a pečlivě vyslovoval hlásky. „Aber když jde o někoho druhého, pak je to docela jiná věc.“

David HABÁN řekl(a)...

Četl jsem jej dlouho a rád. Byl a zůstane osobností. Sakra :(