Zandlův článek, na který upozorňuji níže, vyvolal reakci Jiřího Brossmanna. Není nezajímavá, ale málo k věci a příliš emocionální - kdybych měl takovou moc, poprosil bych autora, ať to napíše znovu a lépe (klidně ještě daleko kritičtěji, to je v pořádku). Koneckonců, nejde o Web 2.0, to je zástupný problém, jde o další vývoj znalostní společnosti u nás. To je ještě horší buzzword než Web 2.0, ale buzzwordy jsou jen nálepky a ta krabice, na které jsou nalepeny, může být plná i prázdná. Znalostní společnost ano nebo ne - to není abstraktní diskuse, ale velice konkrétní rozdíl několika tisíc dolarů HDP na hlavu v roce, řekněme, 2020. Web 2.0 sám o sobě nás nespasí, ale konstatování, že nás nespasí, nás nespasí už vůbec. Pro tentokrát tedy: Brossmann no, Zandl sí.
Mimochodem, vřele doporučuji k přečtení také esej Paula Grahama Why Startups Condense in America, zmíněný v diskusi na Brossmannově blogu. Na tohle musíme najít odpověď. Pro začátek by bylo dobré kriticky přezkoumat často uváděné protipříklady zemí, kde se hi-tech podnikání daří (Irsko, Izrael, Finsko, Estonsko atd.); zjistit, zda je to vůbec pravda nebo jen zažitý mýtus; pokud je to pravda, proč; co z toho lze uplatnit u nás a co k tomu vymyslet dalšího; zda to potřebuje politickou podporu (zde bude odpověď velmi pravděpodobně kladná, bohužel); a v tom případě, koho vlivného přesvědčit, že si může udělat jméno a kariéru na tom, že bude takový vývoj aspoň chvíli podporovat. Nebo se aspoň tvářit, že jej podporuje.
5 komentářů:
Ale no tak -- weblogy (laciná zábava pro chudé duchem [ http://www.wired.com/news/columns/0,71720-0.html?tw=wn_index_3 ]) a bez emocí? Kdo by to pak četl? Taky jsem si chtěl postěžovat: co dneska už musí člověk udělat, aby nastartoval starý dobrý flamewar? :-))
A teď vážně: Jednak musím předseslat, že k serióznímu vedení takové debaty (o znalostní společnosti a tak podobně) nejsem vybaven ani teoreticky ani zkušenostmi z praxe. V tomhle jistě Patricku Zandlovi nemůžu konkurovat. Nicméně můj dojem (tedy dojem člověka, který si myslí, že má nápad nebo dva, ale pro kterého je nereálné opustit jistotu stálého zaměstnání aby to zkusil) je takový, že pokud Česku něco chybí v tom, aby se začalo alespoň pomalu vzdalovat té příšerné vizi laciné montážní linky Evropy (a za chvíli nebude ani laciná; jen opuštěná), tak jsou to ty tři obvyklé věci, o kterých se přece pořád dokola mluví: podpora školství, zjednodušení legislativy pro začínající podnikatele, nějaký druh (zprvu nejspíše státní) podpory pro start-upy.
Víte, mě deprimuje, že se tu o těchhle věcech mluví už kdovíkolik let a pořád se nic neděje. A protože opravdu nevím co bych měl já osobně udělat, aby se vlk sociálního smíru nažral a přitom koza technologického růstu zůstala celá, tak, jak je v kraji zvykem, alespoň nadávám na poměry.
A uznávám, že to je asi to vůbec nejsmutnější...
ad. podpora skolstvi - to by se ovsem ty skoly musely zacit snazit samy. Porad se vymlouvat, ze nejsou penize od statu je otrepane. Stacilo by, kdyby se skoly zacaly prizpusobovat studentum v tom smeru, ze by jim treba administrativne neomezovaly delku studia apod. Skoly by to nestalo ani korunu.
ad. zjednoduseni legislativy pro zacinajici podnikatele - zakony by se mely zjednodusit pro vsechny podnikatele, protoze zacinajicim podnikatelem muzete byt tak 1. rok, ne dele.
ad. podpora ze strany statu - jen to ne! Podnikateli nebo cloveku, co rozjizdi start-up bude bohate stacit, kdyz ho stat nebude otravovat a plest se mu pod nohy. Proc se u nas napr. nemuzeme odhlasit od zdravotniho pojisteni jako v USA? Pri rozjezdu start-upu by to dotycnemu pomohlo (mam na mysli one man show).
Víte co, pánové, nenadávejme na poměry a pojďme něco zkusit! Nabízím kvalitní vyjadřovací schopnosti, zkušenosti s tvorbou webových stránek, angličtinu a přehled o současných trendech na americkém Internetu plus 10 hodin volného času týdně bez nároku na honorář (budu chtít 10 % až z případného zisku). Co dáte vy? :-)
anonymous: odhlaseni od zdravotniho pojisteni je IMO velmi spatny napad, prave kvuli tomu co jste uvedl - prikladu USA. Pojisteni se plati az z prijmu, takze ani zacinajici podnikatele nemuze snadno polozit. Co v ceskem systemu chybi, je nejaky zpusob spoluucasti. Napriklad v Japonsku plati pojistovna 70% vydaju.
Pokud bychom u nas zavedli rekneme 10% spoluucast (s nejakym rozumnym stropem, rekneme 5000Kc mesicne), jsem presvedcen, ze by pojistne mohlo spadnout o 30-40%. A dopad ani v nejkritictejsi skupine - cili u duchodcu - by nemel byt tak velky, protoze dosahne-li nekdo na strop, stejne je v nemocnici, kde ma ubytovani a stravu zdarma. A k tomu tu je institut zivotnoho minima.
Co u nas chybi zcela kriticky ale jsou prehledne a nemenici se zakony, vymahatelnost prava a v neposledni rade by mela uroven nutnych uplatku spadnout z dnesniho zebricku, kdy se pereme o mista s Nigerii. Coz souvisi s prvnimi dvema body.
Podpora skolstvi ? Zjednoduseni legislativy ? Podpora pro start-upy ? Ano, zajiste dobre cile.
Ale hlavni prekazky pro zacinajici podnikatele ? Domnivam se ze ne. Podnikatele ( "entrepreneurs" ) se vyznacuji mimo jine tim, ze maji napad(y) ktere chteji zrealizovat, chut/motivaci do toho jit a ochotu podstoupit financni i karierove rizika - a delaji to navzdory prekazkam, ktere jim stoji v ceste.
Osobne se domnivam, ze prekazky jsou vice otazkami kultury ( CR cca. 40 let nemela kulturu "maleho podnikani", slovo "podnikani" ma dnes negativni podtext ), existencnich potreb, podpory blizkych ( Friends Fools & Family ) a realne motivace...
Pouze muj nazor :-)
Okomentovat