22. září 2006

Res Respekt

Dalo by se říci, že Miloš Čermák nemá v tuto chvíli téměř žádný Respekt.

Blbý vtip. Ale takové věci člověka napadají, když o situaci přemýšlí. Každý, kdo byl v Česku aspoň chvíli intelektuálem, má k týdeníku Respekt nějaký vztah, často vyjádřený slovy „jó, dřív to bejvalo lepší“. Myslím si ostatně totéž. Respekt jsem pravidelně četl a také jsem do něj psal – po prohledání disku s údivem zjišťuju, že těch článků bylo přes stovku! Psát jsem přestal před rokem, číst o hodně dřív.

Vždycky to byl a pořád je chytrý časopis, a to u nás neznamená málo. Časem však začal být nudný, protože předvídatelný; a především jednostranný. Média samozřejmě mohou být nositeli názorů, ale je mnohem lepší, když to jsou opravdu názory, nikoli názor. Respekt je už dlouho nositelem jediného postoje, jediného politického názoru zhruba identifikovatelného s Havlem a někdejší Unií svobody. Přitom to – pozor! – není žádná placená nebo vynucená propaganda. Většina redaktorů a jistá část externích autorů takhle píše proto, že je to prostě jejich hluboké přesvědčení, jejich svět. Poznali pravdu a teď ji hlásají urbi et orbi. Cítí se být jejími majiteli.

Důsledky jsou předvídatelné. Vznikne tvrdé jádro čtenářů, kterým časopis slouží jako svatý text, jako každotýdenní utvrzení vlastního pohledu na svět. Milují jej, ale je to nebezpečná láska; netoleruje žádnou změnu. Lidem mimo tento myšlenkový okruh naopak začne být celý ten podnik zcela ukradený. Přesně to se také stalo. Náklad Respektu je už několik let tak nízký, že kdyby jej většinový majitel, tedy Karel kníže Schwarzenberg, nedotoval slušnou sumičkou, dávno by bylo nezbytné zavřít krám.

Mimochodem: to tvrdé jádro čtenářů, to nejsou žádní hlupáci ani fanatici. Většinou to jsou prima lidé, se kterými je radost hovořit. Mnozí z nich patří k intelektuální elitě menších měst, kde jim Respekt nahrazuje kavárnu, dobré knihkupectví, pražský společenský život, přináší jim týdenní dávku svobodomyslnosti a ujištění, že nejsou se svým pohledem na svět sami. Je to jejich měkká droga.

Kníže měl nejspíš situaci řešit už dávno, ale – ač rozhodně není venkovským učitelem - sám patří k těm, kdo mají pro tento druh Respektu slabost. (Opravdu věřím, že je to tak. Kdyby mu šlo o to používat časopis jako politickou páku, bylo by to vidět, přinejmenším vždy před volbami. Jeho noblesa stojí za povšimnutí, je v Česku až absurdní.) Protože však neudělal nic, převzala faktickou moc redakce.

Všechny časopisy jsou svým způsobem stejné. Lidé, kteří v nich pracují, jim dávají mnohem víc energie, než se po nich chce, než se po nich vůbec může chtít (ti, kteří toho nejsou ochotni či schopni, tam dlouho nevydrží). Za nadstandardní výkon většinou nedostávají nadstandardní peníze, namísto toho (a proto) mívají pocit spoluvlastnictví, práva rozhodovat. Dobrý novinář cítí za svůj list odpovědnost. To je za normálních okolností vynikající věc. Jenže noviny také mají skutečné majitele a ti nehledí na písmena, ale na čísla. Když jde náklad dolů a podnik do ztráty, majitel zpravidla zkusí nějaké radikální řešení; například povolá krizového manažera a pověří ho změnou koncepce. Případně souběžně dojde i ke změně majitele. Přesně v tu chvíli se velmi často stane, že redakce dá jako jeden muž výpověď.

Udělá to z dobrých i špatných důvodů. Dobré: změna koncepce je v podobné situaci vždy zaměřena na vyšší prodej ergo širší cílovou skupinu ergo větší povrchnost, líbivost. Nový management jménem majitele může chtít tisknout věci, které jsou pro redakci mravně špatně přijatelné – co já vím, třeba skrytou obchodní či politickou reklamu. A špatné důvody: začne se vyžadovat kázeň, termíny, účast na poradách, plná loajalita a žádné kšeftíky bokem. Začne se vyžadovat přemýšlení o něčem, co do té doby nikoho ani nenapadlo: jak to udělat, aby byl časopis pořád kvalitní, ale přitom šel na odbyt? Rozhodně se vyžaduje změna a tu lidé obvykle neradi.

V různých případech to bývá různě namíchaná směs a já opravdu nevím, které z těch důvodů dnes v Respektu převažují. Vím ale, že s odchody redakcí to nebývá tak horké. Leckdo se zkusí tiše vrátit dveřmi, kterými při odchodu nahlas bouchl. Leckoho není nakonec taková škoda, jak to vypadalo. Leckdy je lepší postavit nový tým z neznámých mladíků než z hvězdných primadon.

Respekt zatím nezanikne, ledaže by se pro to rozhodl bývalý a budoucí majitel, tedy Schwarzenberg a Bakala; ani jeden z nich však nemá důvod. Může mít velké provozní problémy, ale ne dlouho: mezi novináři se stávkokazů najde vždycky dost. Na druhou stranu má šanci být mnohem lepší než dosud, protože stagnuje už tak dlouho, že zlepšit se není zas tak těžké. Reakce tvrdého jádra čtenářů bude velmi odmítavá, ale je jich tak málo, že obchodně na tom skoro nezáleží. A stejně budou po očku pošilhávat a pokud uvidí, že nový Respekt je koneckonců uspokojuje, budou jej kupovat, brblajíce.

Respekt může jistě zaniknout později. Pokud z něj Miloš Čermák udělá druhý Týden, bude šlus, protože jeden Týden každý týden stačí. Ale to Miloš ví. Pokud ho neznáte, musím zde říci, že ač je to mnohdy nesnesitelný pán a pohádali jsme se už mockrát, nikoho vhodnějšího jako šéfa resuscitačního týmu Respektu si neumím představit. Je nesmírně chytrý, přiměřeně bezohledný a má vynikající přehled o mediálních trendech ve světě. Abych pravdu řekl, já tu hromadnou výpověď čekal už delší dobu; Čermák a staří matadoři z Respektu, to nejde dohromady.

Byl to dobrý časopis; není to dobrý časopis; může to být dobrý časopis. Sledujme pozorně.

8 komentářů:

svedek řekl(a)...

Jo, jo, velmi přiléhavá charakteristika. Právě dnes večer jsem si pročítal respektí blog a takové smíšené pocity jsem u toho měl...

Wu řekl(a)...

Já Respekt neznám a nečtu, ale internetová medializace jejich blogů mě na ně přivedla. A pocity jsem měl také smíšené, hlavně proto, že většina z těch spotů od nejrůznějších autorů byla tak nějak divných. Prostě jako by to nebyly blogy, ale články do novin. Chyběla jim dynamičnost, nebo... neumím to dobře popsat. Měl někdo podobný dojem?

hcz řekl(a)...

well said, petre

Martin Kopta řekl(a)...

Těžko hodnotit týdeník podle blogů lidí, kteří nejsou často ani jeho příležitostnými čtenáři.

Moje spoty o trendech by vypadaly jako články, ať už bych je psal kamkoli...

Anonymní řekl(a)...

Možná to novináři (nejen respektí) neslyší rádi, ale jedná se o běžnou situaci, kterou si musí projít každá firma - přerod z bandy "friends & family" do stadia klasické korporace ... Snad se s Tím Respekt popere.

Wu řekl(a)...

martin kopta: to jsem se asi špatně vyjádřil (a zrovny ty Vaše dva spoty tím netrpí).
Možná je to jen můj pocit z prvních několika článků a dost možná jsem mimo. Teď mě napadá snad výstižný popis - jako by ony články byly psány bez vědomí diskuze, odezvy v komentářích, jakoby nebraly na vědomí specifika média.

Přemek řekl(a)...

Respekt znám přiměřeně a čtu ho, maje jej asi rok předplacený. Ne vždycky souhlasím, ale ten týdeník nutí k vážnému přemýšlení a je přístupný diskusi, což se IMHO nedá říci o žádném jiném tištěném médiu v našich končinách.

Pan Čermák svou koncepci zatím nikde nevysvětlil, jen si zamlžil ve svém blogu. Proto než v něj mám spíš důvěru v redakci, která má novinářskou i morální úroveň (nebo aspoň zjevnou snahu o ni), což se oboje dneska moc nenosí.

Anonymní řekl(a)...

Jo, ted uz aspon z casti vime, jak to dopadlo. Podle zpravy CTK to vypada, ze v platku vse zustava pri starem. Cermak zrejme odejde, s modernizaci se uvidi. Mimochodem, rekl bych, ze modernizace byla vec zastupna a cil byl odstreleni Cermaka.