25. září 2006

Všechno to zrušíme

Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman má obecně vzato pravdu, když říká, že systém investičních pobídek deformuje trh a že by bylo správné jej omezit. Ještě větší pravdu má v tom, že pokud se už mají nějaké pobídky poskytovat, pak především na produkci a využití špičkových technologií.

Háček je v tom „obecně vzato“. Učebnicové pravdy jsou jedna věc, skutečný život druhá. Přímé zahraniční investice, které Česká republika v posledních letech získala – z velké části právě díky pobídkám – mají negativní i pozitivní dopady. Nelze je vzájemně sčítat a dojít tak k nějakému závěru, ke kladnému nebo zápornému číslu. Každý z těch dopadů totiž působí na jinou skupinu obyvatelstva a často také v jiném čase: některé okamžitě, jiné v nejisté budoucnosti.

Navíc, a to je důležitější, z dlouhodobého hlediska vlastně nevíme, co je pozitivní a co negativní. Posilování koruny patří k důsledkům investic. Dnes někomu prospívá, někomu škodí; dlouhodobě se může ukázat, že to byla výhra pro celou zemi, protože tvrdší měna rychleji zlikvidovala méně prosperující podniky.

Je vůbec zajímavé podívat se neideologicky, čistě věcně, čím a komu investiční pobídky škodí. Teoreticky především těm firmám, které je nedostanou; ovšem většina příjemců pobídek jsou podniky výjimečné přinejmenším tím, že jsou velké.Často k nim neexistuje domácí srovnatelný konkurent. Zato dá jejich přítomnost vydělat domácím subdodavatelům, kteří tak na pobídkách rozhodně nejsou biti. V některých oborech, hlavně v hi-tech, vedou pobídky k nedostatku kvalifikovaných pracovních sil, případně k prudkému růstu platů; subvencované firmy mohou zaplatit vyšší mzdy. To je ovšem dočasná nerovnováha a její skutečnou příčinou nejsou pobídky, ale malá kapacita vysokých škol. Zaměstnanci na tom prozatím vydělají – než se problém vyřeší například dovozem pracovní síly z ciziny – zaměstnavatelé se rychleji přizpůsobí evropským cenám práce, což je pro ně teď tvrdé, ale v budoucnu je to ušetří dalších šoků.

Dalo by se zlomyslně říci, že na názorech Martina Římana nezáleží – nestane-li se politický zázrak, dlouho ministrem nebude. To však není korektní. Na názorech pravicových politiků záleží, v zemi s přibližnou rovnováhou pravolevých preferencí budou vždy mít významné slovo. Koneckonců, v mnoha ohledech mají pravdu. Ale otáčet kormidlem by rozhodně měli podle kompasu, ne proto a o tolik, aby se co nejzřetelněji odlišili od předchozího kormidelníka.

(Vyšlo v Ekonomu 21. 9. Lze mi právem vytknout, že problém zjednodušuji, mám ale pocit, že ministr jej zjednodušuje ještě víc. On nadto činem, já jen písmem.)

2 komentáře:

Pardubitz řekl(a)...

Formulace "Je vůbec zajímavé podívat se neideologicky, čistě věcně..." je dobra. Samo o sobe to neni lehke, natoz pak pro vetsinu politiku. Vzdy jsem fascinovan, kdyz vidim toho ci onoho politika jak sdeluje svuj nazor na tu ci onu vec, zni to pomerne rozumne, a pak si neda pokoj a doda neco, aby si rypnul do druhe strany. Predpokladejme, ze politici jsou v prumeru docela rozumni lide - stoji jim tohle za to? A co tedy s tim, aby "Je vůbec zajímavé podívat se neideologicky, čistě věcně" platilo i pro ne?
Nevim.

jiří řekl(a)...

Martin Říman je ideolog, reálný svět tlačí do svých představ. Nepřipouští, že poučky v mnoha kánonických knihách české pravice popisují ideál, zatím co politik, navíc (stínový) ministr, musí pracovat se světem reálným. Svou ideologičnost Říman předvedl např. při svém loňském tvrzení, že zchátralost budapešťských činžáku, kterou byl překvapen, je jistě způsobena jejich státním/obecním vlastnictví - ve skutečnosti byly privatizovány poměrně záhy v 90. letech, ale zpackaně. Ideologa Římana nenapadlo, že i věc v soukromém vlastnictví může upadat. Nebo jeho polemika v HN s viceguvernérem ČNB Niedermayerem, v níž obhajoval pružné změny výše spotřební daně na ropná paliva, které by podle Niedermayera způsobily chaos na trhu s mnohem horšími důsledky než obyčejné zdražení. (Říman v úvodním článku vycházel z premisy, že trh s ropnými produkty neexistuje. :-) )