18. dubna 2007

Zwei eins sieben fünf vier sieben drei

Bylo mi dnes strávit přes dvě hodiny v metru a tramvajích, vesměs mimo špičku, takže jsem celkem pohodlně a v klidu přečetl novou akvizici - Konečné řešení (The Final Solution) od Michaela Chabona (vydal Odeon, pěkně přeložili David a Markéta Záleských). Dojem veskrze pozitivní až na moulu redaktora, který na záložce vytroubil to, co má čtenáři dojít vlastním úsudkem až tak asi na stránce 25. Pocit z knihy by pak byl určitě silnější.

Je to hezký, dobře promyšlený příběh s mile nostalgickou atmosférou, kterou umí Chabon navodit opravdu výborně - jako by měl soukromý stroj času a jezdil se tam podívat (iluze: my tam nebyli, takže co můžeme vědět? Ale dobře napsaná iluze). Líbí se mi i to, že jde o konvenční vyprávění bez ostrých střihů a flashbacků. Je v něm pár drobných nelogičností, ale to je možná jen moje nepozorné čtení (metro je metro). A je tam spousta lásky, přestože na první pohled (a na doslovné úrovni) vlastně žádná. Emocionální záležitost v nesmírně střízlivé poloze, understatement.

Chabonova válečná Anglie se mi zdá být odvozená spíš z jiné beletrie než z archivů, a tu mě napadá samosebou Graham Greene - Revolver na prodej a Ministerstvo strachu. Nevadí mi to, beru to spíš jako poctu Greenovi než výpůjčku, ostatně třeba se pletu. O zápletce neprozradím ani slovo, nejsem jako oni. Zapleťte se do ní sami.

Hodnocení: ●●●½ ○

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nemhol byste se pokusit o "nahrazku" toho textu na zalozce? Preci jen vas text je spis kritika a ne predstaveni te knizky a nechce se mi ji v knihkupectvi cist, kdyz bych tim o neco prisel ;-)

akb řekl(a)...

Je to netradiční (postmoderní?), leč tradičně vyhlížející detektivka zasazená do Anglie za druhé světové války, je v tom tajemství, papoušek, devítiletý židovský kluk - uprchlík, venkovský anglikánský vikář indického původu, zaprášená flaška Glenmorangie a číselné řady (viz titulek postu). Víc říci neumím, to už by byl spoiler - je to obtížné právě proto, že jde o detektivku. Knížka je navíc útlá a proto hutná, taková... holografická. To jsem vám asi moc nepomohl ;-)