(...pokračování sobotní mnohohlasé diskuse v liberecké pizzerii Millenium...) Ano, opravdu si myslím, že k tvořivosti vedou především velmi netvořivé metody výuky a výcviku. Dril, chcete-li. Uznáváme, že fotbalista musí běhat, posilovat a dělat kdeco dalšího bez míče, uznáváme, že houslista, než je toho jména hoden, musí mnohokrát přehrát Ševčíka odpředu dozadu a zpět; proč by tomu v jiných oborech mělo být jinak? Extrémní podoba: historky z buddhistických klášterů a různých škol bojových umění (nejsou-li pravdivé, jsou dobře vymyšlené). Je v pořádku, když novic místo tréninku nějakou dobu zametá dojo. Nenaučí se nic přímo použitelného, ale srovná si pár věci v hlavě. To může být nakonec ten nejcennější vklad.
Před tvořivostí musí přijít řemeslo, ne naopak. Dobré, poctivé řemeslo spočívající z větší části (ne jenom: to pak není dobré řemeslo) v rutině. Malujte si abstraktně do alelujá, ale napřed bezchybně zvládněte figuru, zátiší, krajinku; tužkou, uhlem i štětcem. Když to ošidíte, na té hlubokomyslné změti čar snažících se něco vykřičet do světa to bude poznat.
Ale ještě před řemeslem musí adept zvládnout něco prvotnějšího a důležitějšího: řád kolem sebe a řád v sobě. Neříkám "pořádek", protože ten je podmnožinou řádu. Řád je uspořádané myšlení, chování, prožívání. Na chemické škole jsme museli do zblbnutí odvažovat na analytických vahách různá předepsaná množství sádry - daleko déle, než bylo třeba, abychom se to prostě naučili. Legendě, kterou nám asistent s vážnou tváří sděloval - že jde o brizantní výbušninu - jsme samosebou nevěřili ani vteřinu. Ale nutili nás s tou sádrou zacházet, jako by to výbušnina byla. Je to velice nadměrný požadavek, normální chemik váží zpravidla modrou skalici nebo hydroxid sodný, rozhodně ne něco, co bouchá. Nešlo o to, abychom uměli vážit výbušniny. Šlo o dril, bezpodmínečné podřízení pravidlům, řád. Nemusí se to každému líbit, ale nechtěl bych pracovat v laboratoři s někým, kdo takovým drilem neprošel. Naučíte se prostě být jak opatrnější, tak pečlivější na podvědomé úrovni. Ušetříte tím v životě mnoho času, varného skla a drobných lékařských zásahů.
Jo, ta tvořivost, zapomněl bych. Ta přijde sama jako víceméně vedlejší produkt výcviku. Klidně i jako svého druhu protest proti němu, ale ne jako výmluva, že výcvik odmítáš. V pevně vymezených úzkých hranicích se tvořivost projeví dřív a snáz než na neohraničené a nerozlišené ploše. Srovnej: "Napiš povídku" versus "Napiš povídku ne delší než 5000 znaků, v níž se musí vyskytovat studna, kamenolom a oidipovský komplex, začínající fragmentem věty Na cestu se vydal až k večeru, protože..." - co je snazší? Budiž, pro někoho asi to první, ale je to pak tvořivost? Mantinely jsou spíš pomůckou než omezením. Nápovědou. Nutnost je krásná, citoval v Liberci Martin Štoll z Čapka, jen si nemohl vzpomenout, odkud to je.
Tak. A teď to někdo aplikujte na to, o čem jsme si tam doopravdy povídali, tedy na soutěž "malých televizních tvůrců" - televizních pořadů vyrobených dětmi. Máte to jako praktické cvičení v tvořivosti.
11 komentářů:
Nesouhlasím s tím, že nejdřív musí být řemeslo a že tvořivost "přijde sama jako víceméně vedlejší produkt výcviku".
Tvořivost bez řemesla sice má zastřižená křídla, ale pořád existuje. Řemeslo ji nevyrobí.
(Ano, smysl článku je jinde, ale posuzovat soutěž malých televizních tvůrců si netroufám.)
Myslím, že chápu, co autor úvahy chtěl říct,ale dril a řemeslo tvořivost nesplodí. Když krysu budu drilem vést k brilantnímu zvládnutí bludiště, přijde pak tvořivost. Nejen armáda, ale i další složky záchranného systému jsou postaveny na drilu, na rutině, na zvádnutí řemesla. A tvořivost? Ta je tu naopak velmi nebezpečná. Nesnáším dril, rutinu. Myslím, že tvořivost nepřinesou. Zvládnutí řemesla přinese to, že tvořivost bude mít zázemí a možnost realizovat se na úrovni. Ale ne naopak. Soutěž tvůrců hodnotit také nebudu. Jen poznámka. Dril v uměleckých oblastech přinese rutinu. Ne nové cesty. Říkám dril, ne zvládnutí techniky.
Já souhlasím. Řemeslo je devadesát devět procent všeho. Turgeněv má v povádce "Asja" větu "Bez práce není umělců.".
Druhá věc ovčem je, že to jedno zbylé procento je často extrémě důležité.
Trvám na svém. Poznal jsem v různých oborech mnoho tvořivých lidí bez dostatečných znalostí řemesla. Za žádným z nich nezůstává nic pamětihodného. Zdá se mi, že to je sílící trend: hlavně být originální a mít nápady, na ostatních věcech nesejde. Zní to hezky, ale strýc František ze Saturnina měl taky nápadů spoustu. Existují samozřejmě ojedinělí géniové, nebroušené démanty, ale to je jeden z milionu. Tvořivost je dar, ale bez výcviku (používám záměrně toto silné slovo) není k ničemu. Zplaní. Je mí líto všech, kdo se stali obětí svého talentu a nenaučili se pořádně řemeslo - nepodrobili se potřebné dávce drilu.
Myslím, že ukázkovým příkladem tvořivosti a nejspíš i talentu bez znalosti řemesla by mohl být Bohumil Hrabal.
akb: "Tvořivost je dar, ale bez výcviku (používám záměrně toto silné slovo) není k ničemu."
A vida. Takže není výsledkem výcviku, že?
Taháme se o formulace; celkem zbytečně, protože řemeslo samozřejmě základ je. Je prostředek a materiál, z něhož tvořivost může čerpat. Když není, není z čeho tvořit. Ale článek to trochu zamlžil.
I'm a great believer in luck, and I find the harder I work the more I have of it.
- Thomas Jefferson
... vykouklo na me po prekliknuti z Idees Fixes na Google Personalized Homepage, sekce Quotes :-)
aKB ma samozrejme pravdu - narozdil od ruznych marketeru, kteri se nam snazi, damy prominou, vjebat do hlavy s opacnymi navody
"bud sam sebou! Uzivej si! Zeme, kde jedinym zakonem je uzivat si"
2 wu: Netaháme. Zpřesňujeme je v diskusi, abychom se všichni dověděli něco nového.
Zpřesnil bych to tedy: předpoklady tvořivosti jsou dar. Použitelná tvořivost se z nich stane po výcviku.
Tak proti tomu už nic nenamítám.
Dobrý den. Dvě poznámky.
Jak zde opakovaně padlo většina souhlasí s názorem, že zvládnutí řemesla jako technické průpravy, jako manuálního know how je předpokladem k tvorbě.
V článku je v úvodu: "Ano, opravdu si myslím, že k tvořivosti vedou především velmi netvořivé metody výuky a výcviku. Dril, chcete-li." To jestli metody výcviku jsou tvořivé nebo netvořivé je otázkou toho, kdo vede. Dobré vedení - jak k řemeslu ve smysli řemesla, tak přeneseně do oblasti umění, vědy, duševní práce - má vždy chyrakter tvořivého vedení. Toto vedení samo o sobě podporuje tvořivost a vede k propojení učeného řemesla s tvořivostí. Pokud tomu tak není, "učitel" vytvoří zručného, přesto robota. Zabije talent, dzcha tvořivosti. Slovo dril (viz překladový slovník: dril = tvrdý, drsný, bezmyšlenkovitý výcvik; bezduchá kázeň ) se s podstatou tvořivosti neslučuje.
Smutné je, že jsme obklopeni pohodlnými či nevědomými učiteli, jejichž metody opravdu sklouzávají spíše k drilu. Na druhou stranu si myslím, že doba se v tomto ohledu začíná velmi měnit. Pavel
Nechci poučovat, ale to, čemu se v suočasné době říká reforma vzdělávání má teoretický základ. Ten se dá shrnout asi takto: "Milí učitelé, koukejte si dobře naplánovat cíle, které stavíte před žáky. Měly by mít tuto posloupnost - znalosti, protože bez nich nebudou vědět o čem je řeč - porozumění, protože člověk těžko něco udělá pořádně, když tomu nerozumí - činnosti, protože pochopit systém znamená důkladně se seznámit pomocí vlastních rukou a hlavy s tím, jak věci a svět opravdu funguje - anylýza - pochopení systému, principů, pravidel, protože bez nich těžko můžu něco kloudného vytvořit - tvorba, protože bez toho, že by za mnou bylo něco hodnotného, co je mým dílem nebo na čem jsem se podílel se těžko můžu pouštět do hodnocní výsledků tvorby jiných lidí." To je celé. Myslím, že řemeslo a tvorba mají v této ověřené posloupnosti své místo a jsou jasně propojené.
Okomentovat