18. dubna 2007

Dva troubové

"Dobrý den. Tady Koubský. Mám zmeškaný hovor z vašeho čísla, asi před deseti minutami."

"Tady XY... moment..."

Šustí papíry, někdo něco mumlá.

XY? Vím, kdo to je, rád dlouze hovořívá o ničem. Nedávno jsem ho viděl na jedné konferenci, ale nemluvili jsme spolu. Poctivěji řečeno: obloukem jsem se mu vyhnul. Šustí další papíry, trvá to nejmíň minutu.

"Tak já... já teď vážně nevím, co jsem vám to chtěl," povídá nakonec.

To mám za to. Jenže na čísla zmeškaných hovorů volávám kvůli dětem. Člověk nikdy neví, co se může stát; mají naše telefonní čísla pořád u sebe a znají je nazpaměť.

"Tak promiňte," říkám já, nesmyslně. Kdo z nás dvou se ukázal v té scénce jako větší blb? - Nerozhodně, řekl bych.

1 komentář:

r1 řekl(a)...

Já také vždycky volám. Připadá mi to slušné.