Včely, mobily a svět

Prý začaly houfně vymírat včely a mohou za to mobilní telefony; kvůli jejich vysílání se včely nedovedou dostat domů do úlu, ztrácejí orientaci a jaksi se zblázní. Napsalo to pár seriózních novin v seriózních zemích, citovaly z obsáhlé německé studie. Nic to nezaručuje, naopak; podobných mylných zpráv z vědeckého světa jsme už četli spoustu. Má-li věda nějaký dramatický objev, pak se v novinách a v televizi určitě objeví dřív, než je pořádně a nezávisle prozkoumán. Doufejme tedy, že to s včelami není tak horké, opak by znamenal pořádný průšvih; o med ani tolik nejde, o opylování ano. Na druhou stranu – kdo se odváží od stolu říci, že to je celé nesmysl? Orientační systém včel není ani zdaleka prozkoumaný stejně jako miliony jiných zdánlivě drobných přírodovědných záležitostí. Věda není všemocná. Čím více využíváme zeměkouli na doraz, tím častěji narážíme na podobné detaily, které mohou způsobit nečekaně vážné potíže – připomeňme banální příklad DDT. Obecněji: realita, jak ji vnímáme a jak se její výklad vyučuje ve školách, není vůbec žádnou realitou. Je to jen praktické zjednodušení, bez nějž se ovšem neobejdeme. Čas od času na nás nevyhnutelně vybafne něco, co je vlastně mimo realitu – právě proto, že náš obrázek je nedostatečný, nepostihuje všechno. Zapomíná se na to a pak se nestačíme divit.

(Vyšlo v Ekonomu 19.4. Mezitím provedl VÚČAKO fundovanou rešerši, z níž vyplývá, že příčinná souvislost mezi zmatenými včelami a mobilním signálem nejspíš není vůbec žádná, jakož i to, že média pracují povrchně. Faktem zůstává, že včely buď chcípají, nebo odlétají neznámo kam, podobny v tom delfínům Douglase Adamse. Mobily jsou znervózňující, nepoužívají se ještě tak dlouho, aby se něco pořádného vědělo o kumulativních účincích. Panikařící veřejnost ovšem většinou blbne, ale co kdyby? Ještě v šedesátých letech se celkem nic nevědělo o škodlivosti kouření. A podobně.)