Zdá se mi, že existují dva hlavní názory na blogy. Jeden říká, že jde prostě o záznam myšlenek, nápadů a postřehů lidí, kteří se domnívají, že mají co říci, přičemž tato domněnka je občas opodstatněná. Druhý názor hovoří o komunitní aktivitě, intenzivní výměně myšlenek mezi autorem a čtenářem, autorem a popisovanými objekty jakož i mezi bloggery navzájem. Tento názor je mi vzdálenější, protože když s někým chci komunikovat, tak přece jdu a řeknu mu to nebo napíšu, ne? - ale mnozí lidé to vidí jinak. Ta komunikace pak může být občas velice zábavná (odkaz via Malý čtenář) a spletitá, plná rozvětvujících se vláken, osobních narážek pro zbytek světa nesrozumitelných, avšak naznačujících... a tak vůbec. Věcně toho většinu nechápu, ale připadá mi to jako zajímavý sociologický materiál, stejně jako třeba diskuse mezi českými wikipedisty.
Ve vojenských řádech existuje pojem urážka mezi vojáky. Byl tam dokonce i v osmdesátých letech, když jsem sloužil v socialistické armádě, ač zřetelně jde o pozůstatek dob, kdy lajtnanti na korze břinkali šavlemi a kvůli upuštěným kapesníčkům krasavic se vyzývali na souboje. Vojenští pánové ve snaze zabránit přílišnému úbytku lajtnantů pojem urážky mezi vojáky institucionalizovali (fujtaxl, to by si jeden zlomil jazyk), stanovili postup řešení a tresty. Souboje tak nahradil čestný důstojnický soud a v podobě znetvořené, leč rozpoznatelné existuje dodnes. Nebo se aspoň dá inscenovat. Mimochodem, jeden takový případ jsem na vojně skutečně zažil, urážky jiného důstojníka se dokonce dopustil politruk (!), soud zasedl v objektu přezdívaném sauna a všichni se tam zťukali jak datli, čímž byla věc vyřešena.
Tak si říkám, zda by se neměla formálně definovat urážka mezi bloggery a stanovit analogický postup řešení. Jen by bylo potřeba vyřešit otázku, kdo a jak pak ve svém blogu smí smírčí proces popsat, jinak se budou případy množit geometrickou řadou.
Žádné komentáře:
Okomentovat