Euroskeptici pochybující o smyslu EU dostali jasné vysvětlení – ne z Bruselu, ale z Moskvy. Vojenská konfrontace s Ruskem, o níž se u nás v posledních týdnech fantazíruje, snad opravdu nehrozí. Hospodářský a politický tlak z východu nás však čeká zaručeně. Každá tuna ropy spotřebovaná kdekoli na světě posiluje mocenské postavení Ruska. Svou sílu energetické supervelmoci si Moskva zatím vyzkoušela na bývalých součástech impéria. V dalším kroku se možná zaměří na někdejší satelity, bylo by to logické. Členství v Unii tak pro nás nečekaně nabývá na významu. Budeme potřebovat zastání a ochranu – ne proti raketám, ale proti drsné ropné diplomacii. Má to dva háčky. Za prvé, Evropa musí být v postoji vůči Rusům jednotná. Především Německo se dnes chová odlišně, snaží se dosáhnout výhod pro sebe na úkor ostatních zlatých hvězd v modrém poli. To mohou zvládnout jen další silní členové sedmadvacítky. Druhá starost je však čistě naše: nesmíme dopustit, aby nás západní Evropa mohla snadno hodit přes palubu. To znamená pořádek ve veřejných financích, reformy, okamžitě Schengen a co nejdříve euro. Nejde už jen o dvourychlostní EU, o naši jízdu druhou třídou. Jde o to, abychom se neocitli v prázdnu, v nárazníkové zóně mezi Západem a Ruskem. To už známe a vždy to dopadlo špatně.
(Vyšlo v Ekonomu 1.3. Titulek není přesný, sami nezůstaneme. Zatím si však můžeme aspoň trochu vybrat z několika špatných možností - ale snad je jasně vidět, která z nich je míň špatná.
2 komentáře:
Jen bych dodal, že téměř stejně jako jsou odběratelé závislí na Rusku, je Rusko závislé na petrodolarech - asi i proto se tak moc přerušením dodávek zatím neohání.
dodal bych, ze zatimco staty NATO jsou nasi spojenci, EU ma jednotnou politiku. To vubec neznamena, ze by vysledky te jednotne politiky mely nejak zvlast zohlednovat nazor CR. Radsi bych se integroval se spojenci, nez s obchodnimi partnery.
Okomentovat