17. prosince 2006

Padouch, nebo hrdina

Generál Augusto Pinochet vstoupil do života lidí z východního bloku prakticky v den, kdy uskutečnil státní převrat: stal se terčem propagandy stejně nenáviděným a nevyčerpatelným, jako je dnes z druhé strany hřiště Fidel Castro. Agitátoři a propagandisté se naučili vyslovovat slovo junta, někteří možná i znát jeho význam. Děti ve škole věděly, kdo je Luis Corvalán, kdo byl Victor Jara, jak zemřel Salvador Allende.

Brutalitu Pinochetova režimu si však nevymysleli ideologičtí tajemníci komunistických stran. Ta byla skutečná a zlá. Nezávislé odhady – a jsou to právě jen odhady, přesná čísla neexistují – mluví o třech tisících popravách a třiceti tisíci mučených. Jak víme, je to v těch končinách skoro národní zvyk, málokterá země Latinské Ameriky nezažila něco podobného. Hned v sousední Argentině nese její vojenská vláda z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let odpovědnost za deset až třicet tisíc (taky to nikdo už nespočítá) desaparecidos, těch, kdo zmizeli beze stopy. Pinochet byl ve skutečnosti patrně o dost umírněnější než argentinští generálové či Alfredo Stroessner v Paraguayi, o jiných diktátorech dvacátého století ani nemluvě: vedle Hitlera, Stalina, Maa či Pol Pota to byl vyslovený dobrák od kosti. Kromě toho nepopiratelně postavil na nohy chilskou ekonomiku, což nepopírají ani jeho nepřátelé.

Jsou všechny diktatury stejné? Sotva. Aritmetika mrtvých je nebezpečná, z metafyzického hlediska je zajisté jedna smrt nevinného stejně závažná jako smrt tisíců. Ale právě jen z metafyzického hlediska. V praxi je to náramný rozdíl! Hodně Chilanů si v Pinochetových časech polepšilo. Kdyby byl člověk ochotný převzít metody někdejších našich agitátorů a otočit je naruby, mohl by dokonce říci: hodně dětí, které by jinak v kojeneckém věku zemřely podvýživou, dnes díky zbohatnutí země žijí. Na druhou stranu: co by se s Chile stalo, kdyby zůstal u moci Allende? A nebyl by to náhodou on, koho by dnes Západ hlasitě odsuzoval? Anebo – neodsuzoval? Oběti mučení jsou vidět, pokud se to neděje v tak totalitních podmínkách, že zmizí všechny důkazy. Oběti hospodářského rozvratu vidět nejsou, ale taky se na něj umírá.

Co tedy s generálem? Chile mu upřelo státní pohřeb, což je politicky jistě správné, ale mělo by to hlubokou symboliku. Má vinu i zásluhy. Padouch, nebo hrdina? Oboje. Patřil by na lafetu – a pak do pekla.

(Vyšlo v Ekonomu 14. 12. Kdyby to v září 1973 dopadlo naopak - z geopolitických důvodů nemohlo, z týchž důvodů, pro které do Prahy o pět let dříve prostě musely přijet sovětské tanky - ale to teď nechme stranou. Kdyby to dopadlo naopak, stál by dřív či později před soudem světa Allende. Nebo spíš ne; asi by ho Corvalánovi komunisté hodili už dávno přes palubu jako přítěž, která svou úlohu splnila. Zašitého v pytli.)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

trochu jiny pohled na vec nez zdejsi bezobsazne kecy: http://neviditelnypes.zpravy.cz/osobnost-dekomunizoval-chile-dkf-/p_zahranici.asp?c=A061217_114858_p_zahranici_wag