“Jedno Mojžíšovi neodpustím. Čtyřicet let nás vodil po poušti, aby nás nakonec přivedl na jediné místo na Středním Východě, kde není ropa,” řekla prý někdejší ministerská předsedkyně Izraele paní Golda Meirová - a jestli to neřekla, je to aspoň dobře vymyšleno. Doslova vzato to pravda není, hned dva sousedé Izraele, Jordánsko a Libanon, také žádné přírodní bohatství nemají. Moderní dějiny tamního regionu by však jistě vypadaly jinak, kdyby jejich pohonnou látkou nebyla právě ropa. Mojžíšova chyba spočívá spíš v tom, že svůj lid zavedl do tak třaskavého sousedství, kde se dnes kříží zájmy celého světa. Protože nejzávažnějším soudobým problémem lidstva - ač by se kandidátů na takový titul našlo dost - je opravdu energetika. Kdo nevěří, ať si zajede k benzínové pumpě a podívá se na ceny. A uvědomme si, že to je teprve nesmělý začátek dlouhodobého a nezvratného trendu.
Nedávné šedesátileté výročí Státu Izrael je třeba posuzovat i ve světle boje o zdroje. Kde by byli Palestinci se svými oprávněnými nároky prosazovanými neoprávněnými prostředky, kdyby je po desetiletí nefinancovali Saúdové? A koho by hořký souboj židovské pravdy s arabskou pravdou zajímal, nebýt strategické důležitosti Středního Východu?
Aniž by to vyvolalo ve světě příliš velkou pozornost, Izrael se teď pokouší o něco velmi důležitého a vtipného. Cílem vládního projektu Lepší místo je vyvinout plně použitelný elektromobil a zřídit v zemi hustou síť dobíjecích stanic - počítá se s půl milionem. Izrael je světová technologická velmoc, tento náročný záměr tedy nelze podceňovat. V důsledcích by mohl značně snížit závislost země na ropě. Jen Izraele, nebo celého západního světa? Kdyby za deset dvacet let nastalo i to druhé, poklesla by hospodářská relevance ropných států na přijatelnější úroveň. Ani na jaderné strašení by jim možná nezbyly peníze. Nebojujme o jejich zdroje, obejděme se bez nich! Velkým obloukem by se tak ulámalo pár hrotů i palestinskému konfliktu. Bylo by to o mnoho lepší řešení než cokoli z toho, co se děje dnes od Gazy po Basru.
(Vyšlo v deníku E15 14. května. "Jak se dostala naše ropa pod jejich písek?")
5 komentářů:
Mě by hořký souboj židovské pravdy s arabskou zajímal i bez ropy. Otázka zní, jestli bych se o něm bez ní vůbec dozvěděl.
Mimochodem důležitou roli v tom Izraelském projektu hraje Shai Agassi. Tady je jeho zajímavá přednáška, ve které vypráví svou podnikatelskou historii a končí tím, jak odešel ze SAPu, aby právě v Izraeli rozjel ty elektromobily.
Velmi triezve zhodnotenie - aj s tym elktromobilom mate pravdu, mohlo by sa to neskor aj rozsirit hlavne vdaka aktualnemu zaujmu o zelenu vlnu v usa/zapadnej europe.
jenom malá věcná, to třaskavé sousedství vytvořili až o několik tisíc let později odpadlíci od víry Mojžíšovi, ať už křesťani, tak muslimové. Taky mohli odejít dál.
Mno konečně to někoho napadlo, pořád se tu mluví o vyčerpanosti fosilních paliv a blížícímu se momentu jejich vyčerpání, ale ve větším měřítku se o prosazení elektromobilů nikdo nesnaží. (Těch pár modelů několika automobilek je sice dobrý pokus, ale to je tak vše)
Okomentovat