Právě přelétám očima dávku tak čtyřiceti textů ručně vytříděných z tisícovky, kterou mi denně předkládá RSS čtečka. Dočetl jsem zprávu, že hasiči v Livermore v Kalifornii mají žárovku, která svítí nepřetržitě (s jedinou půlhodinovou pauzou) od roku 1901. A zarazil jsem se. Nač tohle, propána, potřebuju vědět? Proč jsem si to zatrhl k přečtení?
No ano, je to zajímavé. Je to technická kuriozita. Má to šmrnc steampunku, což mě baví. Možná by to šlo použít někdy jako metafora v eseji. Nebo dokonce jako motiv v románu či v povídce. A nejspíš mě zaujalo to Livermore, snad jsem dokonce na první pohled usoudil či předpokládal, že žárovka nějak souvisí s tamním jaderným výzkumákem.
Jenže ale: román ani povídky nenapíšu, vždyť na to myslím už léta a pořád nic; bylo by načase přiznat si to definitivně. Do eseje se mi ta žárovka jen tak brzy asi hodit nebude, a než by si své místo našla, dávno na ni zapomenu. Že si mohu článek poznamenat nebo schovat? To jistě, hned na spoustu míst: do nějaké lokální aplikace, do del.icio.us, do Google Notebooku, jako záložku v prohlížeči, jako ohvězdičkovanou položku v Readeru... anebo taky nikam, stačí zachovat si matnou vzpomínku "Livermore lightbulb" a mocné stroje zvládnou zbytek. Ale vždyť já si za pár týdnů ani nevzpomenu, že mám něco o žárovce v Kalifornii hledat; podobných inspirativních kuriozit si do té doby přečtu příliš mnoho, nelze to nosit všechno v hlavě.
Takže co? Promazat zdroje ve čtečce a omezit se na tři čtyři nejkvalitnější? To by bolelo. Anebo dál prosívat hlušinu, nalézat zlatá zrnka, prohlížet si je a pak je házet zpět do té hlušiny? Protože přesně to dělám. Vy taky?
8 komentářů:
Ano přesně to dělám i tímto blogem - mimochodem právě tento článek byl po dlouhé době první, který jsem si přečetl ;-)
viz tez:
Burn Your Feed Reader: How to Make Sure Your Feed Reader Is Always At Reader Zero
Vsimnete si, v jake je svet balanci: na jednu stranu mate pekne udelatko, ktere Vim tridi informace, takze nepotrebujete soukromeho resersera, na druhou stranu Vas podstata internetu (a bez ni by nebylo takoveho udelatka) nuti, abyste informace sbiral ze spousty zdroju. Takze nakonec mate stejne, ne-li vetsi mnozstvi informaci, nez jste mel pred internetem a cteckami - takze jste tam, kde jste byl, ale mozna na jine kvalitativni urovni.
Mozna jen, ze ted jste zoufalejsi nez pred tim - tehdy jste se mohl tesit ze zajimave nalezene informace, dnes mate informaci vice, ale zase trpite zoufalstvim, kdy to vsechno prectete a co s tim.
A k nastolene otazce co s zarovkami a podobnymi: coz si takhle zalozit Koubskeho kabinet kuriozit? Reknete mi, ze takovych je na netu spousta - ale skromnost stranou, verim, ze ten Vas by byl jiste velmi, velmi zajimavy.
To já jsem RSS čtečku vždycky vnímala jako pohodlnější alternativu k e-mailovému upozornění, že se na mých oblíbených stránkách něco změnilo, ne jako pozvánku ke sledování co největšího množství zdrojů. O to víc mě fascinuje, kde se ten přístup, který toleruje "low signal-to-noise ratio", vlastně bere. Momentálně mám 223 nepřečtených položek, většinou podcastů ve francouzštině, které si stejně nestihnu poslechnout...
Myslím, že téma takové žárovky už někdo zpracoval. Bradbury, myslím. Bohužel nevím přesně, zkusím dohledat...
Jo a ta čtečka - zrovna teď řeším co s ní. Zjistil jsem, že bezhlavým přidáváním zdrojů, které mě kdysi čímsi zaujaly, se mi tam nashromáždilo tolik balastu, že je to každodenní zátěž, která mě obírá o čas. Takže teď když se objeví nový článek, podívám se na deset předcházejících (nebo víc, co se vejde na obrazovku v google readeru), a pokud jsou to všechno zbytnosti, ihned feed vyhazuju. Z denní dávky 100-150 článků se to snížilo na 40-50, vesměs zajímavých. Ručně třídit 1000? Jak můžete? :)
Víš a já bych jako technik řekl, že informace o tom že někde něco funguje již sto let je báječná a zcela zastíní tvojí úvahu o RSS.
Tusim, ze jsem jeste nikdy u nikoho nevidel ctectku, ktera by byla kompletne prectena. Prijde mi, ze RSS ctecka v nas vic nez cokoli jine zanechava pocit, ze neprectene/nedodelane veci nejsou zas takovy problem. Nebo snad nekoho z vas zneklidnuje, ze veci, ktere mel precist proste neprectl?
Bez prosívání hlušiny nacházet zlatá zrnka v množství větším než malém snad ani nejde. /I když teď se mi vybavil reklamní slogan o hledání jehly v kupce sena a o službě, která seno vynechává ;/
A taky nejde jen o ten výsledek, ale i o samotný proces, kterým se k němu dostaneme. Mám obavu, že bez častého prosívání bysme zlato v hlušině začali přehlížet.
Vždyť i kvůli těm žárovkám z roku 1901 sem tak rádi chodíme. Tedy aspoň já.
Okomentovat