8. května 2008

Je Miloš Čermák grafoman?

U Miloše sice člověk nikdy neví, ale budu předpokládat, že svou otázku myslel vážně. Hodí se mi to jako záminka, abych k nabídnutému tématu něco řekl.

Nejprve se vypořádejme s tím nejsnazším. Miloš samozřejmě grafoman není, pokud tedy to slovo nechápeme jako přátelské poplácání po zádech: píšeš dobře a píšeš hodně, dělej to tak dál! Skutečný grafoman je příslušník mašíblu, zlý sen redaktora, stvůra plížící se podél zdí se štosem papírů a nezadržitelným proudem argumentů, proč se to má otisknout. (“Dyť se sakra tisknou ještě horší věci!”) Pár jsem jich potkal, Miloš jistě taky. Jednoho ukázkového zpodobnil Milan Kundera v povídce Nikdo se nebude smát. Tolik o grafomanech.

Problém Miloše Čermáka - a dalších jemu podobných včetně mne - je jiný. Spočívá v tom, že jsme ochotni vyjádřit se slovem a písmem skoro k čemukoli. A hůř, my se k téměř čemukoli skutečně vyjádřit umíme na akceptovatelné úrovni. A to je opravdu průšvih.

Zkusím to vysvětlit na sobě, ať se do Miloše nestrefuju příliš. V letošním roce jsem se už asi dvacetkrát mihl v televizi. Necpu se tam, ale když mi zavolají a aspoň trochu se mi to hodí, neodřeknu. A volají mi často. Proč? Jsem snad nejlepší odborník na probíranou otázku? Ovšemže ne, už jen proto, že ta otázka je pokaždé zcela jiná, jednou komentuju Microsoft/Yahoo, podruhé phishing, potřetí nedostatek absolventů vysokých škol v hi-tech. Tomu všemu dohromady nemůže na špičkové úrovni rozumět nikdo, ale televize taky nikoho takového nepotřebuje. Naopak, ten hypotetický odborník by byl spíš na závadu. Volají místo něj mě, protože:

a) Mají moje číslo na mobil;

b) Nemají rádi neznámé tváře, nejlepší kvalifikace k tomu, aby vás do televize pozvali, je ta, že vás tam už někdy pozvali;

c) Vědí, že se dokážu bez velkého rozmýšlení a přijatelně plynně vyjádřit k velkému rozpětí otázek souvisejících s IT přesně na té správné televizně povrchní úrovni; a i kdybych odpověď neznal, okecám to tak, že televizní divák bude spokojen a nic zvláštního nepostřehne.

Média takhle fungují. Forma je v nich vždy důležitější než obsah, formy je v nich hodně a obsahu málo. Nějaký tam ale přece jen být musí; částečně ze setrvačnosti, částečně proto, že lhostejnost čtenářů, posluchačů a diváků má taky své meze. Z toho plyne poptávka po lidech, kteří dovedou dělat právě to, co já v té televizi: říkat a psát věci, které jsou víceméně věcně správně, nejsou žalovatelné, jsou bez gramatických chyb, stylisticky příjemné, čtivé, vtipné, dodané v termínu a obsahující předem dohodnutý počet písmenek.

Miloš Čermák tohle umí velice dobře. Já taky. Každý časopis, každé noviny, potřebují takovéhle autory a redaktory - zkušené a zručné řemeslníky. Když to děláte delší dobu, uvědomíte si, že na té akceptovatelné úrovni, o níž jsem se zmínil výše, skutečně můžete psát o čemkoli - doslova o čemkoli. Člověk, který je sečtělý, má jistou stylistickou zručnost a umí anglicky, vám za dvě tři hodiny napíše deset tisíc znaků na libovolné téma, pokud mu dáte tichou místnost, kafe a počítač připojený k internetu. “Řekněte mi, jak to má být dlouhé a zda jsme pro nebo proti,” žertovával jsem v SWN, ale v té citaci z Haška je nepříjemně mnoho pravdy. Kdybyste teď chtěli článek o životě rolníků v mexickém vnitrozemí anebo o ochraně zvířat v Austrálii, spíchnu vám ho, přestože o tom zatím nevím vůbec nic. Takový, že půjde otisknout v jakémkoli všeobecném českém médiu, od Lidovek po Euro a zpět. Samosebou, kdybyste chtěli, aby šel otisknout ve Vesmíru, to by byla o hodně těžší práce, ale to už jsme také za hranicemi běžné publicistiky.

Ale kdybyste chtěli ten článek pro mainstreamové médium, napíšu vám ho, a Miloš Čermák jakbysmet. On vyhraněněji a vtipněji, já opatrněji a trochu víc do hloubky, ale rozdílů by bylo vcelku málo, byly by to dva standardní výrobky. Když tohle dovedete - naučit se to myslím může každý, ale ve skutečnosti to prozatím a u nás zdaleka každý neumí - má to dva důsledky.

Za prvé, devastujete svět. Vaše výrobky se pro povrchní příjemce - a to jsme mimo obor své práce a svých zájmů víceméně všichni - stanou Pravdou, nebo aspoň pravdou. Přestože to mohou být naprosté blbosti. Za druhé, devastujete sebe. Jste na dobré cestě uvěřit ve svou - no vševědoucnost ne, ale značnou všestrannost jistě. Neříkám, že se to stalo Milošovi a doufám, že se to nestalo mně, ale riziku tzv. zmoudření jsme vystaveni a pár příznaků se jistě už projevuje. Což je myslím přesně to, co má Miloš ve skutečnosti na mysli, když se ptá na grafomanii.

Jak se nestat moudrým a trapným? V množství to myslím není. Hlídat si nadprodukci není až tak důležité, koneckonců rukama lze pohybovat jen jistou omezenou rychlostí. Daleko důležitější je přísná autocenzura témat. Čemu nerozumím, o tom nepíšu. (V rozumných mezích; důsledné uplatnění tohoto pravidla by ochromilo celý mediální trh.) Anebo píšu, ale to neporozumění otevřeně přiznám, nepředstírám opak, udělám z nouze ctnost. (To se však hodí jen pro hodně malý a specifický okruh témat a způsobů zpracování.) Anebo - vykašlu se na pravidla a doporučení. Jsem-li mimořádně nadaný a schopný, projde mi to. Kdo však zvolí tuto třetí cestu, ten by se neměl ptát veřejně, zda náhodou není grafoman. Je to nebezpečně inspirativní otázka.

15 komentářů:

nemo řekl(a)...

Samotna existence tohoto clanku je jeho dukazem ;-)

Pavel řekl(a)...

Rozdíl je v přidané hodnotě.

Kromě věty "...naučit se to myslím může každý" souhlasím se vším. V době kvalitních vyhledávačů, wikipedie, integrátorů apod. je skutečně možné, aby se kdokoliv jen trochu schopný a ambiciózní naučil analyzovat dostupné informace a přežvýkat je na úrovni akceptovatelné pro mainstreamová média.

Tato nutná podmínka ale určitě nepostačuje k vytvoření dobrého článku, jenž obsahuje kvalifikovaný názor. Někdo "to" zkrátka "má v sobě" a někdo nemá.
Díky za skvělou introspekci! Jste oba s Čermákem první liga. :-)

-BVer

keff řekl(a)...

Díky - mám přesně ten pocit kdy něco tušíte, a pak to někdo řekne nahlas a vám doteče, že to vlastně tak opravdu je.

Takže ruším odběr RSS pana Čermáka - zapřemýšlel jsem, kdy jsem se v eho článcích naposledy nad něčím zamyslel, něco se dozvěděl, něco víc než jen pousmát se nad pointou a zapomenout na celý článek - a už je to asi hodně dlouho. Není třeba ztrácet čas ze zvyku, na to jsou v čechách miliony jiných lidí.

PS: Vy jste zatím nad vodou, děkuji za sebereflexi :)).

catt řekl(a)...

Lidí, kteří umí napsat dobrý článek téměř o všem, je opravdu velmi málo. Dokonce je bohužel málo lidí, kteří dokáží napsat srozumitelný článek o svém oboru. Proto si vážím vás a s jistými výhradami i Miloše Čermáka.

David Grudl řekl(a)...

To je přesně ten důvod, proč jsem před mnoha lety přestal odebírat počítačové časopisy. Pochopil jsem, že články jsou zajímavé a čtivé, ale po přečtení poslední stránky jsem jen o píď chytřejší. Někdy ani o tu píď ne. Forma zvítězila nad obsahem.

Kde je konec recenzentům formátu Martina Maniše? (hehe, sentiment)

Misha řekl(a)...

U Miloše Čermáka mám trochu problém s tím, že on se bohužel většinou tváří tak, že s tou myšlenkou přišel jako první a navíc, že je ta myšleka něčím objevná. Zatímco ve skutečnosti s ní přišel hodně pozdě a nepřinesl nic nového. Proto raději čtu Koubského než Čermáka. Ne že by těch nových myšlenek bylo víc, ale aspoň má v sobě tu pokoru, aby to přiznal.

Jiří řekl(a)...

Články Petra Koubského jsou (alespoň pro mě subjektivně) výjimečné v tom, že mně přinutí o nějakém tématu dlouho přemýšlet i po přečtení. Tím se dost odlišují od jiných, i od Miloše Čermáka.
Jinak - já jsem se dlouhou dobu živil prezentováním a učením, kdy jsem byl neustále pod palbou všetečných otázek.
Od té doby jsem schopný na jakékoliv téma hovořit pět minut tak, že to buď má smysl nebo to aspoň zní logicky. Asi v mluvené formě to samé, o čem píše autor článku :)

Anonymní řekl(a)...

Osobně mám raději Koubského než Čermáka, hlavně proto, že první jde víc do hloubky a má více pokory, druhý je někdy až pyšný. Ostatně už to tady zaznělo. Chce se mi to zopakovat, Koubské ego to zvládne.
Článek je krásný a plný pravdy, mám chuť se k tomu na akceptovatelné úrovni nějak vyjádřit, ale naštěstí na to nemám čas :-)
-lmat

P24L řekl(a)...

Tohle téma mě zaujalo a nechal jsem ho v sobě trochu uležet. Ono vykukuje poměrně často, ale nenápadně.

V čem je cena lidí, kteří jsou schopni napsat článek na jakékoliv téma? Určitě ne v tom, co o tom tématu v rychlosti nastudovali a co si najdeme na wiki, ale ve svých názorech, zkušenostech, intuici nebo vizích, které do toho vnesli.

Čím vyšší manažer, tím méně je pro něj důležité, který obor řídí. A tady je to podobné.

Navíc tahle hoch-idea se dere do životů všech. Prostředí se mění, zaměstnání a pracovní pozice střídáme jak ponožky. Není to o biflování ale o aplikaci.

Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Na pěkný citát k tématu jsem teď narazil v rozhovoru se Štefanem Švecem v čerstvém Tvaru (č. 10):

Víš, jak jsi chtěla vědět, co mě provokuje? Tak třeba teď je to moje schopnost vyslovit názor na cokoliv. V literární vědě nejsem víc než poučený laik. Jenže laik vychovaný a vycepovaný jako novinář, takže o ní dokážu rozšafně, rádoby zasvěceně pohovořit. Kdysi mi z Mladé fronty Dnes napsali, jestli bych jim nenapsal komentář o Googlu, protože se zrovna dohodl s čínskou vládou na nějaké cenzuře. Vůbec mě to nepřekvapilo, nepřišlo mi to divné, prostě jsem dvě hodiny googloval Google, a pak jsem o tom napsal dlouhý text do rubriky názorů největšího deníku v zemi. Chápeš to? Neměl jsem o tom páru, jediná moje kvalifikace spočívala ve schopnosti sestavit věty do jakž takž logického, vypointovaného a možná provokativního celku. Dali na to upoutávku s fotkou na titulce. Nemyslím, že by každý měl mluvit jenom o tom, o čem něco ví. To by v téhle zemi nastalo veliké mlčení. Redakce novin a časopisů v tomhle systému prostě nemůžou existovat bez flexibilních všeználků, kteří dokážou hledat a rychle formulovat. Jenom mě už tahle moje kvalifikace tak štve, že nechci psát články na témata, nad kterými zrovna sám nepřemýšlím. Nad literární vědou přemýšlím, je to strašně prima téma.

Anonymní řekl(a)...

geniální - v umění slušně a nezbaběle trefit kolegu na solar.
smutek mč: sám sebe vnímá a prezentuje jako komentátora, přičemž je pouhý zručný textař.
ed

waiders řekl(a)...

nevím, co je na tom divného, ani objevného - novinář má přece v popisu práce, že si informace teprve zjistí, a pak z toho něco napíše, noviny jsou čtení na záchod nebo na cestu do práce, takže proč z toho dělat kovbojku?

Petr Janeček řekl(a)...

Když je tedy tak lehké napsat článek o čemkoli, jakou má potom hodnotu?

Kdybych byl autor, osobně bych určitě nechtěl, aby se má tvorba vyznačovala jednoduchými tlachy, které dokáže napsat každý slušný bloger za pár hodin.

Když je to lehké, nemá a nebude to mít žádný význam, vše upadne v zapomnění ještě v týdnu vydání.

HoBr řekl(a)...

Hm, pěkné, článek jsem našel teprve teď...

Ale asi není třeba mít z toho takovou depku - vyhledat a utřídit informace do formálně úhledného celku je jistě řemeslo, ale pekař taky nedělá nic jiného, než že si sežene slušné suroviny a prostě je dobře upeče. Dobrá úroveň řemesla je prostě OK.

Druhá věc je, že bohužel u nás se dobrý řemeslník stává umělcem, celebritou, úkazem. Chyba je ale v (chybějící) konkurenci, ne v něm.

PS.
Rád čtu Koubského, Čermáka nebo třeba Zandla, protože to jsou pro mě právě ty dobře upečené rohlíky.

Sklenička řekl(a)...

S dovolením se taky přidám: myslím si, že základní předností novináře (autora) je to, že dobře píše. Zábavně, čtivě. Jestli je jeho hlavní téma IT nebo pěstování rajčat v Jizerských horách, to je už trochu vedlejší - nakonec totiž všichni píšeme v důsledku o sobě. Některé autory bych četl i kdyby psali o ženské házené nebo o výrobě šroubů. "Celý svět je pro přírodovědce jednou velkou Rorschachovou skvrnou." Přesně rozumím tomu, že Vás rozčiluje záplava vaty ve velkých médiích, ale požadavek odbornosti bych uplatňoval jen tam, kde je to namístě.