14. května 2008

Naslouchat a být naslouchán

(Vy tenhle článek skoro určitě nepotřebujete a neoceníte. Ale pro tzv. veřejnost snad k něčemu dobrý být může.)

To nejzajímavější, co se internetu zatím letos přihodilo, se jmenuje Twitter. Vznikl vlastně už loni, ale teprve během posledních měsíců začal rychle růst a přitahovat pozornost širší veřejnosti. Twitter je tak jednoduchý, až se obtížně popisuje. Založíte si účet a začnete psát a odesílat krátké zprávy, to je vlastně celé.

Zprávy - ale komu? Těm, kdo chtějí číst (v řeči Twitteru - naslouchat), neboli vašim "followers". Získáte je třeba tak, že o svém účtu na Twitteru řeknete kamarádům. Nebo se porozhlédnete po širém světě Twitteru a najdete lidi, kteří píšou něco zajímavého, začnete jim sami naslouchat a oni vám to pak oplatí. Nebo taky neoplatí. Jedno z kouzel celé věci totiž spočívá v tom, že vztah mezi uživateli není symetrický. Když někomu naslouchám, nemusí automaticky naslouchat on mně. Dostane jen upozornění, že má nového "followera" a sám se rozhodne, zda ho zajímáte nebo ne. Zato vám nemůže v naslouchání jemu samému nijak zabránit.

Asymetrie může být značná, nejzajímavější lidé v síti mají až desetkrkát více těch, kdo je sledují než těch, které sledují oni sami. Za zdravou rovnováhu se pokládá poměr jedna k jedné. Když se vychýlíte na druhou stranu, vy nasloucháte kdekomu, zato vám skoro nikdo, jste na dobré cestě stát se twitter-šmírákem.

Twitter je tedy síť lidí propojených jediným typem vztahu: naslouchat. Tak jej aspoň popisuje Dave Winer, technologický revolucionář předchozí generace, jeden z prvních bloggerů a hlavní tvůrce RSS.

A k čemu je Twitter dobrý? Sám o sobě k ničemu, což je také důležitá složka úspěchu - bez ironie. Autoři ponechali uživatele, ať si užitek a zábavu najdou sami a nám, kdo jsme Twitteru propadli, se to docela daří. Je výborný jako nástroj komunikace uvnitř menších neformálních skupin. Dovede takové skupiny vytvářet, dávat dohromady lidi, kteří by se jinak nepotkali. Umožňuje být v šetrném kontaktu – nikdo si vaše odpovědi nevynucuje, můžete mlčet a jen poslouchat, ale jste s lidmi. Twitter jsou dveře pootevřené z vašeho počítače na globální dvorek. Denní šum planety plné lidí, z nějž tu a tam vyvstanou známé hlasy.

(Vyšlo v deníku E15 30. dubna. S velkou chybou: Winerovi jsem omylem přiřkl autorství Twitteru. Za upozornění děkuji Adamu Javůrkovi. Poslal mi ho přes Twitter, jak jinak...)

3 komentáře:

r1 řekl(a)...

Pořád rozvažuji, že se taky přidám. Tenhle článek mě zase navnadil.

garçon řekl(a)...

Mám z té nerovnováhy špatný pocit. Pořád si říkám, jako bych těm padesáti lidem byl dlužen jejich pozornost.

Twitter se mi líbí i jako platforma/prostředník. Zjednodušil mi kontakt se Sandy.

Pěkný článek. Které dny do E15 píšete? Začnu si ji brát do výtahu...

Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Viz datum u příspěvku, resp. ostatních pod tagem: standardně ve středu (ovšem předchozí dva týdny vynechal).

BTW, dočkáme se i Babyboomu z Deníku?