Představte si, že fotbaloví chuligáni, nespokojení s výsledkem, táhnou cizím městem. Oklamou ostrahu a rozbijí skleněné dveře ministerstva. Pak utečou. Co to je – akt mezinárodní agrese, nebo obyčejná pouliční výtržnost? Záleží na kontextu. Velmi podobný střet se právě teď odehrává v Estonsku, jen s tím rozdílem, že jde o chuligány kybernetické, nikoli fotbalové; a terčem nejsou skleněné dveře, ale webové stránky estonských státních institucí. Ruští hackeři si vzali jako záminku skandál kolem přemístění sochy Neznámého vojína a pomstili bezejmenného rudoarmejce po svém. Estonský ministr obrany Jaak Aaviksoo použil termín "kyber-válka" a označil útoky za hrozbu z hlediska národní bezpečnosti. NATO poté vyslalo do Estonska své specialisty. Estonští hackeři mezitím napodobují své ruské kolegy a trefují se do moskevských serverů, ale o tom se tolik nemluví. Kybernetická válka to ovšem není ani náhodou. Ta by vypadala docela jinak, začala by vyřazením nebo poškozením telekomunikačních sítí a pokusem zasáhnout životně důležité systémy. Ty zpravidla přímo na internet připojeny nebývají, mimo jiné právě z bezpečnostních důvodů. Bez webové stránky toho či onoho ministerstva se země – při vší úctě – pár hodin nebo dnů obejde. Bez elektrického rozvodného systému (například) těžko. Pozor tedy na velká slova: kdyby bylo opravdu zle, nebude se jich dostávat nejen panu Aaviksoo.
(Vyšlo v Ekonomu 24. 5. Hovořil jsem mezitím kvůli téže události s interviuky z rozhlasu i z televize, oba se mě snažili natlačit do předem daného schématu - že to je všechno na Putinův příkaz nebo tak nějak. Nevěřím.)
Žádné komentáře:
Okomentovat