19. listopadu 2006

Wie heißt das auf deutsch?

V neděli musel pod tlakem představenstva odstoupit z funkce generálního ředitele německého Telekomu pan Kai-Uwe Ricke, pokračovatel rodinné telekomunikační dynastie a vůbec velmi zajímavá postava světové manažerské scény. Zlomil mu vaz, jak to bývá, dlouhodobější pokles akcií a jeden výrazně špatný kvartál. Vystřídal ho ambiciózní, nebývale rychle povyšovaný pan René Obermann, který dosud řídil T-Mobile. Dají se tudíž čekat změny v politice nejvlivnější evropské telekomunikační společnosti, možná přehodnocení jejích majetkových účastí ve střední a východní Evropě. Obchodní svět je z toho auf. A u nás se o tom skoro nepíše a nemluví.

Zvláštní, ale typické. Žijeme na zápraží třetí největší světové ekonomiky, ale staráme se o ni pramálo. Německo je nejen pro průměrného českého zaměstnance, ale i pro většinu podnikatelů a manažerů zemí, kde se hraje špatný hokej a dobrý fotbal, kde mají velké slovo odbory, kde obchody mají nařízeno zavírat neprakticky brzo… a to je tak všechno. Pak snad ještě ty meďáky, bavoráky a audiny… Většinou nejde jen o zjednodušený pohled, ale o nesmyslné přezírání toho, co je pro nás životně důležité. Mimochodem, nejen hospodářsky: na mapě světa se nezměnilo nic, stále žijeme a budeme žít v geopolitickém prostoru mezi Německem a Ruskem, ať to bereme vážně nebo ne – ale to je zas jiná písnička, která se dosud až příliš často hrála do pochodu.

Jedna správně rozpoznaná mezera na německém trhu může uživit řadu českých – a na místní poměry velkých – firem. Jeden dobře sjednaný kontrakt v Německu může otevřít dveře k mnoha dalším. Německý trh je pro české dodavatele daleko přístupnější než třeba americký. Nejeden jiný národ by takové sousedství, takovou polohu vedle obra pokládal za výhru, za největší možné aktivum. Hýčkal by si takovou výjimečnou příležitost. My děláme opak. Dnešní generace českých elit jen zřídkakdy umí dobře německy. Nedává své děti „na handl“, jak to bylo běžné za první republiky, nečte Frankfurter Allgemeine a Handelsblatt, nepřemýšlí o Německu jako o zásadní příležitosti. Jména Ricke a Obermann u nás málokomu něco řeknou – na rozdíl třeba od Billa Gatese nebo Jacka Welche.

Samosebou, ekonomika je globální. Ale Německo, které je nám i kulturně, způsobem myšlení a práce, daleko bližší než anglosaské země či dokonce Asie, je nejdostupnější součástí toho glóbu. Přes něj vede cesta dál. Do světa se létá přes Frankfurt – nejen doslova.

(Vyšlo v Ekonomu 16. 11. Tohle asi nikomu vadit nebude, lidí s protiněmeckými předsudky je sice hodně, ale k webu se většina z nich nedostane. Názor na česko-německé vztahy je, řekl bych, silně korelovaný jednak s věkem, jednak se sociálním postavením. Nebo se pletu? Uvidíme.)

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Naprostý a absolutní souhlas!

Johanka řekl(a)...

Bez ohledu na ekonomiku, já bych na handl radši do románsky mluvících zemí. Je tam tepleji.

Martin řekl(a)...

jiste a o teplo prece jde :-)

Anonymní řekl(a)...

Nemecko je prima. Neni ale pravda, ze duleziti lide tam mluvi i anglicky?

Pardubitz řekl(a)...

Ted jde o to, nad cim lkate: nad ceskou zurnalistikou, nad ceskym lidem, ktery nad Nemeckem ohrnuje nos, ci nad ceskym lidem, kteremu je vsechno za hranicemi (a koneckoncu vse, co jaksi presahuje obzor) sumafuk. Obavam se, ze to bude kombinace vseho.
Faktem je, ze v Nemecku je, pres vsechny jeho soucasne problemy, obrovska sila. Stravil jsem ted tri mesice na pracovni stazi v Norimberku a jen koukal napriklad na to, jak jsou technicke univerzity pripravene spolupracovat s prumyslem. Nevim, jak to funguje u nas, nemam s tim zkusenost, ale trochu se obavam...

Z jineho soudku: vas obraz o pisnicce, ktera se hrala predevsim do kroku, me nadchl a zaroven me zamrazilo.