Dávné zemědělské společnosti žily v cyklickém čase. Neměly myšlenkový ani faktický aparát umožňující plánovat a řídit dále než rok dopředu.
Moderní demokracie žijí v cyklickém čase volebních období. Korporace žijí v cyklickém čase finančních roků, ne-li kvartálů. Za tento časový horizont dovedeme (ovšem velmi nepřesně) uvažovat, málokdy však jednat.
Přimět se k účinnému dlouhodobému plánování je velmi těžké. Zkušenost nám říká, že během pár let se svět kolem nás tak jako tak změní natolik, že se našim dnešním záměrům vysměje. To je velmi často pravda. Druhá věc je, že většinou dáváme přednost okamžitému užitku před časově vzdáleným, tedy bereme v úvahu diskontní sazbu (banky Život, Vesmír a Vůbec). I to je zpravidla v pořádku.
Zdá se, že během posledních řekněme padesáti let jsme se tady na Západě naučili tomu okamžitému užitku přičítat ještě větší váhu než dříve. Může být, že s tím šeredně narazíme. A ne, vůbec teď nemluvím jen o globální změně klimatu. Těch způsobů, jak narazit, je hodně. Hodně by nám asi pomohlo přejít na rytmus normálně fungující rodiny: cyklický čas střídání generací.
Jenže - prosaďte něco tak zpátečnického.
6 komentářů:
Ale jak, když rodiny taky normálně nefungují?
Možná by pomohlo něco na první pohled nesouvisejícího (analogie jako teorie rozbitých oken). Třeba požadovat od věcí dostatečnou trvanlivost. Když dům, tak na stovky let. Když nůž, tak na desítky let. Dát šanci i lineárnímu času. Protože ... cyklické časy jsou sice velmi pěkná myšlenka a dala by se rozvést i k cyklu mezi jednotlivými výplatami, například, ale zdá se mi, že směřujeme spíše k jedinému bodu - teď.
Ano, neschopnost řešit problémy "za horizontem", ať už fiskálního roku, záruční doby nebo volebního období, je zřejmá.
Ale co z toho vyplývá? Co konkrétně, v praktické rovině, může zlepšit případná synchronizace s rytmem střídání generací?
Čas je nedostatková surovina. Vypadá to, jakoby zrychlující tempo technického pokroku bralo lidem dlouhodobou perspektivu v jednání (a tedy i uvažování, plánování). Je tohle ta Singularita?
@bver: čteš mi myšlenky.
A poruším normální formu a pastnu sem to, co jsem již dával na FB, aneb Pár vzájemně nesouvisejících poznámek:
0) "Plans are useless, but planning is essential"
1) Pokud se blíží singularita, tak je to jeden z projevů.
2) Nemohu nepřipomenout Buxtonův index jako možnost tu otázku kvantifikovat.
3) lidé stejně dají předost látajícím prasátkům před bezpečností a plnému břichu teď přes osudem dětí
přidávám se k satai a kopíruju z FB (na prostest proti vlastní lenosti):
myslím, že to srovnání kulhá: zemědělské společnosti měly jinou skladbu zaměstnanosti, dnešní věci rychlé spotřeby zaručují některým práci - jedno jestli u nás nebo v Číně.
normálně fungujících rodin už je minimálně u nás taky pomálu - každé druhé dítě je z rozvedené rodiny a soužití více generací už je taky minulost. nehodnotím, jen konstatuju.
a ptám se: jak za této situace může plánovat dlouhodobě jednotlivec?
Proto si myslím, že plán by měl být až na druhém místě. Na prvním má být vzorec chování - jak se chci chovat jako člověk/firma.
Z toho pak sice nevznikne plán, ale vystoupí z toho předvídatelnost.
jako byvaly vyvojar a aktivni dev manager i aktivni zemedelec (podotykam ze velmi zpatecnicky) v jedne osobe k tomu muzu rict tohle:
to co se zda jako cyklicke (davne zemedelstvi) vlastne cyklicke neni, vetsina starsich forem zemedelstvi byla zalozena na totalni symbioze s prirodou a tim padem i nekonecnem (linearnim) vyuzivani zdroju. Takze mame dokonale linearizovany cyklicky dej :)
A onen okamzity uzitek zase neni linearni ale cyklicky, vysoka frekvence kratce trvajiciho cyklu vyrob-kup-mozna pouzij-zahod. Ktera uz z podstaty veci nemuze trvat ad infinitum. Takze mame omezene cyklizovany linearni dej :D
tak jako tak, k certu s pokrokem (uz jen proto, ze za touhle nalepkou je temer vzdy jen byznys snaha o vylepseni prodeje)
simon...hrde nesouci vlajku zpatecnictvi
Okomentovat