Jak kráčet po vodách (Finského zálivu)

Mart Laar v Praze neřekl mnoho nového.

“It is very fortunate that I was not an economist,” he says. “I had read only one book on economics – Milton Friedman’s “Free to Choose.” I was so ignorant at the time that I thought that what Friedman wrote about the benefits of privatisation, the flat tax and the abolition of all customs rights, was the result of economic reforms that had been put into practice in the West. It seemed common sense to me and, as I thought it had already been done everywhere, I simply introduced it in Estonia, despite warnings from Estonian economists that it could not be done. They said it was as impossible as walking on water. We did it: we just walked on the water because we did not know that it was impossible.”

To už tedy známe, či přinejmenším dovedeme vygooglovat. Ale co měl také říkat nového při zcela oficiální příležitosti? Mluvil přímočaře, na státníka až neomaleně. V tom tedy své pověsti dostál. Zdálo se mi, že je velmi neideologický; pragmatik, který se na doktríny neohlíží, bere si z různých myšlenkových směrů to, co se mu zrovna hodí. Oportunista; jsme zvyklí, že to je spíš nadávka, ale proč vlastně? Nechová se nabubřele. ("Nejsem otcem estonské reformy, jak tady někdo říkal. Jsem jen otcem dvou dětí.")

Nejen já jsem si všiml, že v seznamu příčin nepopiratelného úspěchu Estonska povážlivě opomíjí příslovečnou obrovskou finanční injekci z druhé strany Finského zálivu. Jenže rychlá rešerše odhalila, že v tom bych panu Laarovi povážlivě křivdil. Navzdory tomu, co jsem opakovaně slyšel od znalců, je to takhle: V letech 2002 - 2004 (Eurostat čerstvější data prostě nemá a porovnávat jednotlivé národní statistiky mi připadá ošidné) získala desítka nových členských zemí celkem 11 miliard euro přímých zahraničních investic. Na Estonsko z toho připadla 3 %, na Českou republiku (pro porovnání) 22 %. Estonsko navíc poměrně výrazně samo investuje v zahraničí. A největší příliv investic, přes polovinu, nedostává z Finska, ale ze Švédska. Neboli - o žádnou ugrofinskou solidaritu v estonském hospodářském zázraku nejde.

Kritický k Evropské unii; opakovaně připomněl, že naděje onoho spolku spočívá v malých zemích ("We are smart, we are fast, we are new.") a nepěkně hovořil o la politique agricole commune. Ale odmítl paralelu mezi EU a RVHP, připomněl, že Brusel poskytuje dostatek svobody a že se žádná národní vláda nemá na jeho direktivy vymlouvat. Vzděláním a původní profesí historik. Vzhledem dobrácký medvídek. Reálně vzato ostrý hoch.

Dva pěkné postřehy:

• "Důležité je mít v rozpočtu co nejmíň peněz. Vláda pak nemůže mít hloupé nápady."
• "Stejně vás z politiky nakonec vyhodí - každého. Tak proč předtím neudělat něco pořádného?"

Bývalý a možná budoucí estonský premiér je rozhodně zajímavý muž. Za přečtení stojí jeho životopis a nedávno započatý blog.

Updated: dodatečně mě napadlo, že u lidí jako Laar je skoro zbytečné poslouchat, co říkají při oficiálních příležitostech. Jsou jako zpěvák, který přijel zazpívat nacvičenou písničku. Důležité je, co dělají, když něco doopravdy dělají.