Krajem bez nálepky

V záchvatu skrblictví jsem do vypůjčeného auta nekoupil dálniční známku, takže mi bylo motat se notných pár hodin po okreskách středních Čech. Pár neuspořádaných postřehů:

• Dálnice v okolí Prahy zkracují jízdní časy na polovinu i více. Z Prahy do Martinic u Březnice jsem jel dvě a půl hodiny.
• Bez navigace to je překvapivě těžké, směrové značení nestojí za nic. Obvykle ukazuje jen na nejbližší ves, ne na vzdálenější cíl. Přečetl jsem si mapu předem, ale stejně jsem si na dvou místech zbytečně zajel, úhrnem tak o 20 km.
• Středočeská krajina je nápadně vylidněná, jakmile opustíte pásmo satelitů Prahy. Ve vesnicích mnoho zpustlých domů, zřejmě opuštěných, celkový dojem neveselý v porovnání třeba s Vysočinou. Hlavní město vysává okolí, mocně zakřivuje siločáry pole. Za okruhem vysoké hustoty zůstává prázdno a až ve větší vzdálenosti se uplatní vliv menších regionálních center.
• Manažerských sídlišť za Prahou už přibývá pomaleji. Poptávka se nejspíš nasycuje. Jsou tu také problémy s dopravou. Staré silnice v ranní a odpolední špičce nestačí, za bydlení ve vlastním domku platíte minimálně dvěma hodinami za volantem denně. Jezdit po anglicku vlakem ještě není zvykem, u nádraží většinou chybí parkoviště a leckde prostě vlak není. 
• Sama krajina středních Čech je svým způsobem fascinující, jedna z nejzajímavějších u nás, což v porovnání s papírově atraktivnějšími místy, třeba pohraničními horami, dost často nevnímáme. Je silně ovlivněná činností člověka po staletí, což neodpovídá tradičním romantickým představám o krásách přírody. Neprvoplánová atraktivita, velice silná, když se začnete dívat správně. (Viz též.)

Jako bonus jsem si také mohl důkladně prohlédnout dokončovanou estakádu u Radotína - sci-fi most překlenující široké údolí před soutokem Berounky s Vltavou, dlouhý půltřetího kilometru, vysoký místy snad čtyřicet či padesát metrů, na obou koncích ústící do tunelu, mezi řekami propletený s komplikovanou křižovatkou. Je to monstrózní stavba, inženýrsky vzato nádherná, ale zároveň noční můra z cyberpunkového filmu. Doporučuju vidět ještě před zprovozněním. Vnější dálniční okruh, k němuž estakáda patří - nové městské hradby.

Nemohu se zbavit myšlenky: to se jednou bude těžko bourat.

Teď si samozřejmě odporuji. Jedním dechem uznávám užitečnost dálnic a kritizuji dálniční most. Ale to není jen můj osobní rozpor, to je dilema civilizace. Právě kvůli tomu dilematu ji mnoho lidí - ano, včetně mne - pokládá za neudržitelnou.