Sepsáno a publikováno tento týden

Tentokrát jen dva povinné články: nejprve komentář pro E15 o zákazu Dělnické strany. Mám na to pořád stejný názor a zastávám jej s nechutí. Kdyby to bylo jen pro to voltairovské „nesouhlasím, ale..“, vykašlal bych se na to - ani Voltaire by se patrně kvůli svobodě slova svého odpůrce nedal zabít, to jsou jen velká slova. Zakazování extremistických politických stran je však nejen nedemokratické, ale taky nepraktické a nebezpečné a především strašlivě pokrytecké. Zametáme problémy pod koberec a už tam máme pěkné svinstvo.

Do HN jsem začal předělávat několik svých starších materiálů na seriál o historii výpočetní techniky - seriál, který vznikl spontánně, není s redakcí dohodnutý a nevím, zda bude mít jaké pokračování. Noviny obecně nerady seriály, když jsem řídil časopis, neměl jsem je rád taky. Lidi to neradi čtou, to je vyzkoušeno.

Sepsáno a publikováno tento týden

Na Lupě mi vyšel článek o červeném tlačítku na čarodějnice, zřejmě trochu s křížkem po funuse, ale nešť. Kromě mé archivní kopie se můžete podívat i na jeho originál s diskusí. Pro Literárky jsem napsal pojednání o iPadu - tak, aby se do kontextu Literárek hodilo, takže nečekejte technické úvahy. Ty jsou v tomto případě tak jako tak nepodstatné. V Hospodářských novinách mám kratičké uvedení do real time webu, tak kratičké, že sám ten pojem se tam skoro ani nevešel. To je ovšem problém všech technických témat ve všeobecných médiích, pokud nejsou zpracována výjimečně dobře, což, jak už samo adjektivum naznačuje, se povede jen výjimečně. Konečně ve sloupku v E15 jsem si neodpustil rýpnout do zprofanovaného Kdo neskáče, není Čech, tentokrát v modifikaci „stadión pro Martinu". A zapletl jsem do toho i barda slezského lidu.

A dívají se na nás jak věrní psi

Kolik předmětů se asi nachází v dnešní průměrné domácnosti?

Ovšemže, je to velmi nepřesná otázka, ale projevte dobrou vůli. Předmětem mám na mysli funkční celek, nikoli výsledek testu rozebiratelnosti. Krabička sirek je jedním předmětem, ne čtyřiceti. U přenosného šicího stroje váhám, protože kdykoli je v použití, dá vzniknout druhému dočasnému předmětu, svému objemnému kufříku. Krabice se šicími potřebami, to je buď jeden kus, nebo učiněný mikrosvět s vlastními skrytými nehumanoidními civilizacemi. A dál tu máme: Nářadí. Cédéčka. Nádobí a kuchyňské vybavení vůbec. Šatstvo a botstvo. Knížky! Kabely, dobíječky, redukce, sluchátka, přívodní šňůry, antény and all that jazz. Obsah spíže. Neproniknutelné dětské prostory. Kupu starého horolezeckého železa. Alba známek po pradědečkovi. Koupelnu a všechna její zákoutí. Počítáte to někdo?

Ve skanzenu na Veselém Kopci lze nahlédnout do vesnické domácnosti, jak vypadala před dvěma sty (a možná ještě i sto) lety. Jistě, je to umělé. Ale o kolik méně, zcela dle očekávání, ti lidé měli věcí! Nejspíš každou z nich intenzivněji vnímali. Byli minimalisty z donucení, nikoli z přesvědčení a jistě by po našich vymoženostech rádi sáhli, nebo ne? Kdopak ví.

Stejně, to celkové číslo by mě zajímalo. Najmout nějakého autistu?

Sepsáno a zveřejněno - první dva týdny v únoru

A ještě:

• Bez příběhu (E15): „Žijeme v době, která je něčím výjimečná, nebývalá?“ V zájmu o tento námět jsme se časově shodli s Martinem Malým, který je přesvědčen, že odpověď zní ne. Já nejsem přesvědčen o opaku, ale podezření mám.
• Džunglí (E15): „Existují velmi dobré důvody, proč by ČEZ neměl mít vymahačské komando ve stylu Rambo, ale důvody, proč by je mít měl, jsou bezmála stejně dobré.“ - Bohužel.
• Řidičák na počítač (Hospodářské noviny): pokus o stručný souhrn minima počítačových znalostí, jež mohou být ku prospěchu začátečníkovi. Dá rozum, že se tím obracím na svou a starší generaci. V té mladší slovo začátečník v tomto kontextu ztrácí význam.

Sepsáno a zveřejněno za leden

Dal jsem do pořádku archiv svých článků a mohu tedy čas od času udělat bilanci, co jsem napsal a zveřejnil - na blog už dávám jen původní texty, ne to, co šlo jinam. V lednu tedy:

• Velmoci (E15): „Nejlépe by bylo otočit definici minulého století naruby a pokládat za velmoc zemi disponující dovedností učinit část planety obyvatelnou a udržet ji v tom stavu.“
• Jiný kraj, jiný strach (E15): „Útok na autobus fotbalistů Toga na mistrovství Afriky vzbudil větší ohlas v Evropě než v Africe...“
• Bílé hvězdy na křídlech (E15): „Z krátkodobého hlediska by tou nejlepší možností pro Haiťany zřejmě byla americká okupace...“
• Cena neocenitelného (E15): „Má se na úsek dálnice vynaložit třináct miliard místo tří, aby nebyl narušen klid místních kolonií ptáků?“
• Dál a dál, konce nedohlédneš (Hospodářské noviny): jednoduchý výkladový text o Moorově zákonu.
• Co počítače nedokážou (Hospodářské noviny): s tím byla docela legrace, jde o publicistickou úvahu, zda je něco, co je pro IT principiálně nemožné. Uvedl jsem dva příklady: plnohodnotný umělecký překlad mezi dvěma přirozenými jazyky a faktorizaci velkých čísel. Dostal jsem dost mailů, od laiků i odborníků, kteří mě většinou upozorňovali, ať zacházím opatrněji se slovem nemožný. Dobře, beru. (Ale stejně vám žádná mašina nikdy Krále Leara dobře nepřeloží. Potíž je v tom, že vy, kdo se o tom hádáte, to nepoznáte.)
• Bity, bajty, terabajty (Hospodářské noviny): výklad pro začátečníky o měrných jednotkách objemu dat a přenosových rychlostí.
• Řekni mi, co používáš... (Hospodářské noviny): ...a já ti řeknu, že jsi pěkný trouba, protože nepoužíváš něco jiného. Sepsal jsem pro veřejnost stručné a hodně autocenzurované vyprávění o tom, jak se uvnitř oboru mezi sebou mydlíme, když jde o to, kdo je pro Flash a kdo pro HTML 5, kdo má Mac a kdo PC... a tak. Nebojte, neuvedl jsem žádná jména a vynechal jsem sprostá slova. Tím pádem ale zas moc nezbylo.

Krajem bez nálepky

V záchvatu skrblictví jsem do vypůjčeného auta nekoupil dálniční známku, takže mi bylo motat se notných pár hodin po okreskách středních Čech. Pár neuspořádaných postřehů:

• Dálnice v okolí Prahy zkracují jízdní časy na polovinu i více. Z Prahy do Martinic u Březnice jsem jel dvě a půl hodiny.
• Bez navigace to je překvapivě těžké, směrové značení nestojí za nic. Obvykle ukazuje jen na nejbližší ves, ne na vzdálenější cíl. Přečetl jsem si mapu předem, ale stejně jsem si na dvou místech zbytečně zajel, úhrnem tak o 20 km.
• Středočeská krajina je nápadně vylidněná, jakmile opustíte pásmo satelitů Prahy. Ve vesnicích mnoho zpustlých domů, zřejmě opuštěných, celkový dojem neveselý v porovnání třeba s Vysočinou. Hlavní město vysává okolí, mocně zakřivuje siločáry pole. Za okruhem vysoké hustoty zůstává prázdno a až ve větší vzdálenosti se uplatní vliv menších regionálních center.
• Manažerských sídlišť za Prahou už přibývá pomaleji. Poptávka se nejspíš nasycuje. Jsou tu také problémy s dopravou. Staré silnice v ranní a odpolední špičce nestačí, za bydlení ve vlastním domku platíte minimálně dvěma hodinami za volantem denně. Jezdit po anglicku vlakem ještě není zvykem, u nádraží většinou chybí parkoviště a leckde prostě vlak není. 
• Sama krajina středních Čech je svým způsobem fascinující, jedna z nejzajímavějších u nás, což v porovnání s papírově atraktivnějšími místy, třeba pohraničními horami, dost často nevnímáme. Je silně ovlivněná činností člověka po staletí, což neodpovídá tradičním romantickým představám o krásách přírody. Neprvoplánová atraktivita, velice silná, když se začnete dívat správně. (Viz též.)

Jako bonus jsem si také mohl důkladně prohlédnout dokončovanou estakádu u Radotína - sci-fi most překlenující široké údolí před soutokem Berounky s Vltavou, dlouhý půltřetího kilometru, vysoký místy snad čtyřicet či padesát metrů, na obou koncích ústící do tunelu, mezi řekami propletený s komplikovanou křižovatkou. Je to monstrózní stavba, inženýrsky vzato nádherná, ale zároveň noční můra z cyberpunkového filmu. Doporučuju vidět ještě před zprovozněním. Vnější dálniční okruh, k němuž estakáda patří - nové městské hradby.

Nemohu se zbavit myšlenky: to se jednou bude těžko bourat.

Teď si samozřejmě odporuji. Jedním dechem uznávám užitečnost dálnic a kritizuji dálniční most. Ale to není jen můj osobní rozpor, to je dilema civilizace. Právě kvůli tomu dilematu ji mnoho lidí - ano, včetně mne - pokládá za neudržitelnou.

Internet Info

Od včerejška je to oficiální a mohu k tomu tedy dodat i něco neoficiálního. Z hlediska těch, kdo mě znají v jiném kontextu, se téměř nic nemění. Dál píšu do různých novin, dál učím na VŠE a na Literární akademii. Mám několik dalších projektů, což ale budu postupně omezovat - rukama lze pohybovat jen jistou omezenou rychlostí. Projekty, které by představovaly konflikt zájmů, samozřejmě dělat nebudu.

Svoboda je pro mě důležitá a Marek Antoš s Honzou Simkaničem jsou natolik velkorysí, že to chápou a respektují. To není samozřejmost ani maličkost. Získal jsem tak unikátní možnost být zároveň členem výborného týmu - i osamělým střelcem pronajímajícím v mezích možností své pistole. (Jen těm správným zájemcům, samozřejmě.) Takové postavení jsem si vlastně vždycky přál, jenže abyste ho mohli dosáhnout, musíte potkat ty pravé lidi v ten pravý čas.

Mám na starosti především obsah konferencí a seminářů spadajících pod Tuesday Business Network. To jsou akce s tradicí. Rád jsem na ně chodil a prakticky vždy odcházel s novou inspirací a s novými vizitkami zajímavých lidí. Rád bych, aby to nadále fungovalo stejně dobře a zároveň ještě lépe. Mám pár nápadů a budu se hodně vyptávat na názory a nápady všech, které to aspoň trochu zajímá. Tedy - aspoň myslím - víceméně všech, kdo čtou tento blog. Dík předem.

Těším se. Bude to dobrá práce.