3. března 2009

Jeden bit nestačí

Víš, co mě nejvíc mrzí z toho, co jsem tady napsal? Co bych rád vzal zpátky, kdyby web neměl tak sloní paměť?

Vím, vždyť já jsem taky ty. Ale proč jsi tedy ten Dentův dotazník vyplňoval, nutil tě někdo?

To byla ta Gaza tenkrát… a vůbec, občas se člověk chce definovat. To je v pořádku, ale má se to dělat mlčky. Činem, ne slovem. Naletěl jsem Dentovu tvrzení, že je zapotřebí jednoznačných odpovědí. To je pravda, ale k tomu musí také být otázky, které takovému zadání vyhovují. Ty jeho takové nebyly.

Dokaž to.

To mohu vzít jako příklad cokoli. Pravice/levice? Co to znamená? Lidé se hlásí k tomu či onomu, ale to se přihlašují k nálepce, ne k podstatě, tu nemají promyšlenou. Kráčejí s davem souvěrců do svého kostela. Shodnou se dva „levičáci“ dnes, co to je levice? - Dotaz na ekonomickou víru či preferenci? To je ještě mlhavější. Jak z bláta uplácat jednoznačnou odpověď? Palestina/Izrael? Na to snad ani jednoznačná odpověď být nesmí, vždyť by se rovnala rozsudku nad národem. Aktivisté? Jací aktivisté, kdo to je? Copak existují nějací všeobecní aktivisté, aktivisté s neurčitým členem? (Připouštím – pár takových lidí by se i našlo.) Radar? Žádný radar není, je jen klubko dílčích otázek, které s ním nějak souvisejí. Klaus? Vždyť pořád nemám vyřešeno, zda to je nesoudný protivný dědek nebo odvážný muž s mozkem jak břitva (a mám podezření, že platí ta nejhorší možnost: že on je tohle oboje najednou). Globální oteplování? Námitka, pane předsedo, ať pan právní zástupce jasně formuluje otázku! A tak dále.

Některé z Dentových otázek ale bezpochyby fungují jako dichotomie.

Některé ano, anebo by s nevelkým upřesněním tak fungovat mohly: Temelín, 30 Kč, politické strany, snad i ta Lisabonská smlouva. Člověče, formulovat správně otázku, která řeže a nedrolí, na kterou se dá odpovědět jen ano/ne, to vůbec není snadná věc.

A asi to nejde na jakékoli téma.

To nevím. Má se jíst maso? To je špatná dichotomie, na to se nedá odpovědět ano/ne. Ale: Jsi vegetarián? To je jednoduché a v pořádku. Musíš se ptát na osobní postoj, ne na obecný princip; a ten postoj musí být kódovatelný jedním bitem. A třetí podmínka: formulace otázky nesmí používat mlhavé pojmy, takové, které si každý může vykládat a pravděpodobně vykládá po svém. Brusel ano, Brusel ne? To je otázka zjišťující osobní postoj – v pořádku, má (dejme tomu) jen dvě možné odpovědi – v pořádku, ale co to je ten metaforický Brusel? Pro každého z nás něco jiného.

Takže třeba: Může podle tvého názoru LHC v CERN zničit vesmír?

Ano, to by šlo. Tady ale zas vidíš, že je také třeba dekódovat odpověď. Z téhle se dozvíš buď to, zda dotazovaný něco ví o fyzice, nebo to, zda by měl zajít k psychiatrovi. Bez dalších informací ale neodlišíš tyhle dvě možnosti od sebe. V jedné škatulce se tak ocitnou potrhlí katastrofisté, jistá část duševně zdravých humanitních vzdělanců, nějaké promile těch, kdo se jen rádi liší a nemohou ten sklon překonat, a možná jeden nerozpoznaný génius, který tuší něco, co my ne.

Tím, že jsi připustil toho génia, ses do té směsné škatulky zařadil sám, víš to?

Ano. Ale už nepoznáš, kterým z jejích možných obyvatel jsem. Podobné dotazníky mohou být čtivé, ale nedají se brát vážně, protože metodologicky jsou úplně špatně. Každý, kdo pracuje třeba v průzkumu veřejného mínění, by z nich dostal osypky.

Nepřeháněj, je to jen zábava.

Když já nevím. Přispívá to ke zmatení pojmů, víš? Lidé si myslí, že si udělali jasněji – odpověděli přece dvacetkrát po sobě ano/ne – a přitom v tom mají větší zmatek než předtím. Hlásíme se k nálepkám, ne k podstatě. K víře, ne ke znalosti toho, v co věříme. Kolik levičáků četlo a promyslelo Marxe, Marcuseho, Fromma, Žižeka? Kolik pravičáků doopravdy zná Friedmana (Miltona, ne Toma) a rakouskou školu? Kdo četl a chápe aspoň tu Ayn Rand?

Spousta lidí, náfuko.

A spousta ne, nebo povrchně, ale hlásí se k té či oné nálepce. Kloužeme po povrchu. Říkáme ano/ne tam, kde žádné ano/ne není, anebo tam, kde nechápeme, na jakou otázku to vlastně odpovídáme.

Za to Arthur Dent opravdu nemůže.

Copak ho obviňuju? Leda sebe, že jsem na jeho zajímavý nápad takhle neodpověděl hned.

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

"Lidé si myslí, že si udělali jasněji – odpověděli přece dvacetkrát po sobě ano/ne – a přitom v tom mají větší zmatek než předtím." - děkuju, za tuhle větu i za celý článek.

Jenže k tomu Izraeli a Palestině... po návštěvě židovského muzea mi připadá tak neskutečné, to násilí páchané celou evropou na tomto národu, tisíciletá historie vytlačování, ponižování, a pogromů, zakončená holocaustem, že se jednomu dere neodbytně na jazyk myšlenka že jestli si nějaký národ zasloužil svojí zemi, tak je to právě tento...

PS: věděl(i) jste, že pověst židů jako lakomých lichvářů pochází odtud? Je to jen další z řady nespravedlností...

http://cs.wikipedia.org/wiki/Židé_v_Česku

"Postavení židů se stalo ještě více nejisté po třetím (1179) a čtvrtém lateránském koncilu (1215), které nařídily segregaci židů od křesťanského obyvatelstva, židům přikázaly nosit zvláštní označení (většinou žluté kolečko nebo žlutý klobouk) a zároveň omezily jejich možnosti obživy, takže mimo ghetto mohli provozovat de facto jen obchod a finančnictví."

Jinými slovy, veškerý obchodní kontakt židovské obce se světem byl na dvě století omezen jen na půjčování peněz, veškerá řemesla bylo židům zakázáno provozovat.

A ten hodný hrdinný Karel čtvrtý je dovolil zabíjen jen někde a jinde je nechal žít výměnou za nesplácení půjček: "Ačkoli Karel IV. dovolil říšským městům uspořádat protižidovské pogromy,[15] v samotné Koruně české židy chránil ... Důvody Karlovy ochrany byly především ekonomické, takže ačkoli byli ochráněni před fyzickým napadením, bylo rušení křesťanských dluhů u židů poměrně běžné."

Je pak jednoduché neodolat touze vymezit se proti pokřikovačům za práva Hammásu... šedá? Hodně světle.

Adam Koppel řekl(a)...

Ano, ale ve vysledku se stejne delaji dvoustavova rozhodnuti. Radar? Dlouho se o tom mluvi, ma to aspekty, roviny, uhly pohledu. A nakonec se rekne ano nebo ne. Izrael? Opet. Leti se tam. Jedna. A nakonec je to zase jen o tom: zatlacime na tyhle nebo na tamty. Svet neni cernobily, ale priznat barvu nakonec musis. Tu pestrost tomu da az cas a taky to, ze na jednom cloveku nezalezi.

Anonymní řekl(a)...

A zase nakonec zvítězilo jen ego...

Anonymní řekl(a)...

Ach... ach ach... Ach jo. :(

Co dodat? Snad jen to, co jsem už psal: Na tyto otázky nejsou jednoznačné odpovědi, ale když se rozhlížím kolem sebe, tak vidím spoustu lidí, kteří jednoznačné odpovědi na tyto otázky požadují. Jakmile člověk řekne "No, ale..." nebo "To nelze jednoznačně říct" nebo "Spíš X, ale...", tak je ortodoxními fanoušky zahrnut mezi "ty z druhého břehu" (nebo mezi "ty z našeho břehu"). Připadá mi, jako by byly mezi lidmi vykopány příkopy (právě těmito "otázkami") a jako by se lidé vyžívali ne v tom, aby se je snažili zahrabat, ale jako by jim dělalo dobře na sebe přes takové díry pokřikovat, čím ostřejší slova, tím líp.

V lidech začíná převažovat černobílé vidění - "my nebo oni", tertiam non datur. Viz současná politika: Jako by nešlo o to se dohodnout a vyjednat kompromis, ale spíš o to rozmetat vše, co udělali "ti druzí". Opozice (z libovolné strany) není partner, ale "nepřítel", kterého je potřeba "zahladit". Slovník politický začíná připomínat rozkazy hlavního štábu za války.

Jako by se "Gaussovo normální rozložení" proměnilo ve svou vlastní inverzi, kdy je u středu skoro prázdno a všichni se mačkají na krajích.

A právě pro ty, co požadují "jednoznačné odpovědi", jsem "jednoznačné odpovědi" napsal. Pokud to všichni pochopili tak, že nabádám k černobílému vidění světa, tak jsem neuspěl a velmi mne to mrzí.

Anonymní řekl(a)...

K tomu můžu jenom dodat: lidi, co jsou liní myslet, se často schovávají za nálepky. Jsem pravičák, pravice je dobrá. Tečka. Co to znamená? Proč je to dobré? Jak se vypořádáváš s námitkami protistrany? – To jsou přitom mnohem podstatnější otázky, kterým se ale často vyhýbají jak čert kříži. Není třeba myslet, stačí mít názor – hodně lidí si to plete. A nemyslet je pohodlné.

akb řekl(a)...

Keff: ano, to všechno a mnohem víc je pravda. Na "Židy v Česku" Wikipedii fakt nepotřebuju ;)

Adam: pravda, ale: dvakrát měř, jednou řež. Ty rychlé odpovědi vedou - mohou vést - k tomu, že se řeže bez měření, od oka. Nicméně, pravda, jsou to akademické diskuse, co se děje, to tímhle neovlivníme.

Anonym: :)

Arthur Dent: viz samostatný blogpost.

Pachollini: nemyslet je zvyk. Všichni mu podléháme. Ti, kdo si o sobě myslí, že jich se to netýká, tomu podléhají taky. Občas je dobré připomenout si to.

Anonymní řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.