Lidé mají odedávna zálibu v apokalyptických příbězích. První z nich, nepřekonaný a nejspíš nepřekonatelný co do beznaděje a evokovaných hrůz, je součástí kanonického znění Nového zákona, což je na katastrofickou vizi slušná kariéra. Kam se hrabe Hollywood! Nejnovější módní apokalypsa je zas naprosto nejambicióznější a v tomto ohledu také těžko překonatelná. Mohla by se jmenovat Pohádka o Velkém Cyklotronu, který vyhodil do vzduchu vesmír.
V ženevském CERN, jednom z hlavních světových center experimentální fyziky, se chystá spuštění dosud nejvýkonnějšího urychlovače elementárních částic. Jmenuje se LHC - Large Hadron Collider. Nadneseně řečeno, LHC by mohl pomoci objasnit strukturu světa. V přiměřenějších pojmech to znamená, že při srážkách částic, jimž urychlovač dodá energii, by se mohly objevit nové elementární částice, jejichž existenci předpokládá teorie, ale nikdo nikdy je zatím nezaznamenal. Aby se - možná - ukázaly, potřebujete mít po ruce buď hvězdu (a ne jakoukoli), nebo něco jako LHC.
Háček je v té pohádce. Není docela nová, objevila se kolem urychlovačů částic už dříve, jenže LHC je největší a proto vrhá nejdelší mystický stín. Podle pohádky může LHC nedopatřením vytvořit něco jako trhlinku ve struktuře světa: částici či věc, která ve vesmíru neexistuje, je s ním neslučitelná a buď jej zničí, nebo nějak hodně změní, což je z hlediska hmoty vcelku totéž. Zkrátka a dobře, v Ženevě zmáčknou knoflík a bum, bude nejen po Zemi a po lidstvu, ale po vesmíru. Stane se to, pokud vás to zajímá, letos někdy v srpnu, dovolenou si tedy ještě někteří z nás stihnou užít.
Zastánci pohádky vedou dokonce soudní spor ve snaze LHC zastavit a možná jim ani nejde jen o případné peníze. CERN musel publikovat, aniž by to nějak moc pomohlo, obsáhlé rozbory, že obavy jsou zbytečné. Ostatně nejsou. Tvorové s takovou vnitřní hrůzou a nejistotou, tak vyděšení, že se bojí vědeckého přístroje a přitom tak mocní, že jej dovedli postavit, mohou snadno a hrozně ublížit sami sobě.
(Vyšlo v deníku E15 9. července. Je zajímavé na LHC aplikovat Pascalovu pravděpodobnostní úvahu o existenci Boha, z níž vyplývá, že věřit je rozumné. Možná Bůh je a možná není. Když věříš a Bůh není, utrpíš malou ztrátu - nějaké ty radovánky, nějaký ten čas v kostele, synagóze či mešitě. Když věříš a Bůh je, bereš absolutní odměnu - život věčný. Když nevěříš a Bůh není, bereš malou odměnu. Když nevěříš a Bůh je - no, to je průser! Peklo a absolutní ztráta. Racionálně vzato se tedy věřit vyplatí, i kdyby - a tady je to důležité místo - pravděpodobnost existence Boha byla jakkoli konečně malá. Je pravděpodobnost konce vesmíru prostřednictvím LHC konečně malá, tedy různá od nuly? Myslím, že ano. Skeptici jsou tudíž dvojího druhu. Jedni pokládají riziko - existence Boha či konce světa - za nulové. Druzí připouštějí nepatrnou pravděpodobnost, ale rozumně si řeknou, že deset na minus padesátou či kolik se risknout dá. Přesto: jsou to dva odlišné přístupy.)
12 komentářů:
Co takhle modifikace Epikúrovy úvahy o smrti? Pokud v LHC vypnou vesmír:
Dokud je vesmír jsme i my. Až bude vypnutý, nebudeme. Ergo vypnutí vesmíru není třeba se obávat :)
to přirovnání k pascalovi trochu kulhá. pokud na konci zjistíme, že bůh je, budeme mít poměrně dost času (věčnost plus mínus pět minut) na to, abychom své nevíry litovali. pokud v srpnu lhc vypne vesmír, ani si toho nevšimneme ... ;-)
ergo já bych do toho šel ... 8-)
Uhm, o JAKÉ peníze?
Klapky na očích a mozek v korzetu, to nejsou malé ztráty.
Omar Chajjám:
Já věru nevím, stvořil-li mne Bůh
pro peklo zlé či blahý rajský luh;
však pohár, milou svou a loutny zvuk
hotové nedám za tvůj ráje dluh.
Já myslím, zcr, že mnoho věřících by naopak považovalo za klapky na očích a mozek v korzetu ateismus.
Ano, s některými věřícími je to skutečně až tak vážné.
Nedokáži pochopit, proč rozumní lidé berou víru jako obchod - něco za něco. To propagují přece jenom církve, které si tím obchodem, tímhle "druhem víry", lehce budují a udržují moc.
Zastavte svět, chci vystoupit! ;)
K té víře: Pascalův argument možná seděl v jeho době, kdy stejně bylo bezpečnější víru předstírat, než jít proti proudu, ale v naší rozhodně nikoli. Této době je bližší argument Epikúrův...
Ostatně: Věřit v Boha na základě Pascalova argumentu... nevím, jak vám, ale mně to připadá nechutné. Já sice v Boha nevěřím (v bohy ano, ale to je něco jiného: viz http://jdem.cz/abom4 ), ale kdybych v Něj věřil, věřil bych v Něj jen tak a nikoli z vypočítavosti...
Věřit v boha z vypočítavosti je podle mého názoru nemožné. Víra znamená přijmout boží existenci coby faktum, podobně jako třeba že bod varu vody za běžného tlaku se pohybuje okolo 100 °C.
Pokud bych nebral boží existenci stejně samozřejmě jako hodnotu bodu varu a musel se o ní ještě speciálně sám v sobě přesvědčovat, znamenalo by to, že o bohu pochybuji a tedy nevěřím.
Věřit v boha, abych se nedostal do pekla, znamená v něj nevěřit.
(Tohle už se CERNu netýká, ale když už o tom byla řeč ...)
Hm. Jen takové tlachání: Pokud vesmír OPRAVDU vypnou, pak možné začne být aktuální ona Pascalova úvaha - samozřejmě za předpokladu, že Bůh existuje a zároveň není součástí vesmíru.
Pokud by Bůh součástí vesmíru byl a zároveň byl všemohoucí a vševědoucí, pak by měl onomu experimentu zabránit. A kdyby mu náhodou zabránit nechtěl, pak by to bylo vážné: chtěl by spáchat sebevraždu a to je hřích. Takže by měl potom přijít do pekla - ale jesli je součástí vesmíru i Bůh, pak je samozřejmě součástí vermíru i peklo, ergo by opravdu nebylo co řešit.
Protože ale vypnutí vesmíru ovlivnit neodkážu (stejně jako zítřejší počasí) a nedokážu se na něj ani připravit (na rozdíl od zítřejšího počasí) tak je to pro mne sice zajímavý, ale veskrze akademický problém. :-))
Pane Koubský, co jste to prosím provedl v tom článku v dnešním vydání deníku E15? To bylo na objednávku Íčka, ne? To bych od Vás opravdu nečekal. Takový rohled a napíšete takový...
Okomentovat