Pardubitz na nás v komentáři vytáhl Skácela (s překlepem plná/plán, který by dokonce ty verše vylepšil, kdyby byl rytmicky možný). Veden nějakou asociací jsem sáhl do knihovny pro autora, který byl z české literatury úspěšně odstraněn. Případ Nohavica v ostřejší verzi: chceme básníka s titulem RSDr.? Posuďte sami.
Znova a načisto
Když na tebe čas
položí svou tlapu
a obavy z čehosi nehmotného
ale zároveň krutě skutečného
se ti převalují v útrobách
jak vlažná slaná voda,
chtěla bys, aby ti někdo čistý,
někdo pravdivý a sebejistý
pomohl přenést přes srdce
noc
a příšeří v laciných kulisách domů,
prázdnotu mezi obrubníky,
barbarský pokřik ptáků,
když rychle houstne tma.
Je toho tolik, pod čím se člověk sehne!
Klaun večer,
sebezalíbený teplouš,
si líčí
obočí sirkou,
vlasy henou,
tváře rtěnkou.
Roztrpčení z čehosi běžného
ale zároveň hořce ponižujícího
ti ulpívá na víčkách jako maskara.
Kdyby tak někdo čistý,
někdo pravdivý a sebejistý
vytrhal všechny popsané listy!
Když mi bylo devatenáct, uměl jsem to nazpaměť. Ty verše i ty pocity. Ty hříčky a hry. (Někdo tu ale chodí / bez zvonku zvoní, bez zvenku voní /a bez chodidel kroky pátrají po pokoji). Co teď? Úzkost, žádné odpovědi. Kdyby tak někdo čistý...
4 komentáře:
Koubský je zpátky - a v nejlepší formě (navíc "okořeněné" zjevnými symptomy "krize středního věku")!
Huráá, konečně zase fajn inteligentní počteníčko!!!
A co bychom nechtěli? Totiž, to je především špatně položená otázka: o tom, kdo je básník / co literatura, (už) nerozhoduje chtění žádných "my"; to jen Blahynka a jeho soudruzi si neumějí představit nic jiného než obrat o 180 stupňů při zachování metod. Překvapuje mě, že jim podléháte - nebo snad na kompenzaci toho Manu Chaa?
Vždycky, když čtu tyhle nářky (čímž nemíním váš post, aspoň bezprostředně), jak nebylo úplně všechno špatné a jestli jsme náhodou "úspěšně" nevyl(ouč)ili opravdové básníky i s vaničkou, musím myslet na Zábranův dopis Skarlantovi s podobenstvím o pochcané housce. Taky to viděl vyhroceně a jednostranně (bodejť ne), ale myslím, že měl přinejmenším stejný díl pravdy.
Vždycky byl (je, a bude?) básnícký typus Hálkův a proti němu Nerudův. Pelc holt už si vybral slávu zaživa, ba (vašeho) mlada. Ostatně soudě podle jeho websitu, nezmírá hladem ani dnes; v porovnání zrovna s tím Skarlantem, na něhož jsem náhodou loni narazil, je mnohem "profesionálnější", takže zároveň nesnesitelnější. (Mimochodem: vygooglil jsem ho před několika dny; když jsem se teď vracel kvůli kopírování URL, zadal jsem napřed bezmyšlenkovitě JanPelc.cz - je poučné oba sajty porovnat, čímž nemyslím jen to, že prozaik nevyžaduje subdoménu - a pak jsem neúspěšně zkoušel Jaroslava).
Ve slovnících a dějinách zatajován není, a zhodnocen, pokud mohu posoudit, docela objektivně; mám pocit, že jsem o něm dokonce nedávno v něčem mainstreamovém viděl pochvalnou zmínku, ale to si možná pletu s některým z jeho generačních druhů - vůbec se tu ocitám na nejisté půdě; nějaký básnický blogger by se o tom mohl vyjádřit kvalifikovaněji. A co řekne (literární) historie, uvidíme za padesát, sto let.
Hm. Ano. Těžko nesouhlasit. Ale přesto: když si Blahynka etc. "neumějí představit nic jiného než obrat o 180 stupňů při zachování metod", není to prostě proto, že mají elementární schopnost pozorovat? I Blahynka přece může napsat pravdu, byť třeba nerad nebo omylem.
Totiž, ono se to právě takhle často děje. Bolševismus je metoda, nikoli politický názor, lze jej spojit s jakýmkoli názorem. A každý z nás ho nějakou dávku schytal a nese ji v sobě, i ti nejmladší, kteří se nakazili zprostředkovaně. Nadpolitický pohled na českou literaturu přece neexistoval nikdy, lidé od pera se vždycky navzájem kádrovali, sdružovali a vylučovali, od Rakouska bez přerušení dodnes. Čtenáři, široká veřejnost, vnímají literaturu přes politický filtr, ani o tom nevědí. Pelce J. básníka nikdo nezakazuje - na rozdíl od Pelce J. prozaika ondy - ale na spravedlivé, politicky barvoslepé hodnocení naději zatím nemá (stejně jako mnoho jiných). Asi to jinak být nemůže, nikdo přece nepřekročí vlastní stín. (Kdyby tak někdo čistý...) Až teď, poprvé je šance zbavit se toho - až moje generace vymře, snad. Pokud se do té doby zas nějak nezvrtnou poměry.
To hlavní jsem zapomněl: ono je to všechno fuk. Tu poezii už nikdo nevygumuje. Pelc není Nezval, Reynek či Blatný (ani Závada ;), ale je dost dobrý na to, aby pár veršů zůstalo napořád.
Okomentovat