29. února 2008

Zápraží a Praha

Parkoviště před supermarketem ve Světlé nad Sázavou. Čtyřicet, možná padesát aut. Nejdražší je moje, vedle ojetých škodovek různých modelových řad vypadá velikánské a luxusní. Uhodilo mě to do očí, protože ten šest let starý nešetrně otlučený vůz kdekoli na ulici v Praze působí všedně a nezajímavě. Tady přitáhl pár pohledů, jež pak prozkoumaly i mě. Praha se pořád víc vzdaluje Zápraží. Špatné pro obě strany.

7 komentářů:

Jiří řekl(a)...

Přesně. Žiju částečně v Praze a částečně mimo Prahu, také to vnímám.
Často se mi zdá, že sytá Praha hladovému venkovu nevěří. V Praze je dost lidí, kteří si neumí představit, že může vysokoškolák pracovat za 10 hrubého měsíčně, že ještě existuje opravdová nezaměstnanost, že boty za osm stovek nejsou levné nebo že na nákup se jezdí autobusem který jezdí jen dvakrát za den.

h-cz řekl(a)...

máš pravdu, nechápu to. Nechápu to "se jezdí". Kde se v tom životě bere ono pasivum ? Myslel jsem, že život "se" neděje, ale že jej utváříme. Najdeš-li si jako VŠ práci za 10k, asi ta práce pro Tebe má jiné kouzlo, které vykompenzuje plat. Pár kroků od domova, v kouzelný krajině, nebo třeba že se člověk nepředře a neskončí v čtyřiceti s infarktem. V každém případě mi ale přijde, že vždy máme volbu.
A pak bych tedy parafrázoval: ten, kdo se umí rozhodnout, nevěří hladu toho, kdo se nechá táhnout okolnostmi. Praha nebo venkov, Londýn nebo Žižkov...

Multifuncional řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
akb řekl(a)...

@hcz: "ten, kdo se umí rozhodnout, nevěří hladu toho, kdo se nechá táhnout okolnostmi" - to je výborná formulace. Nicméně ani hladový nevěří sytému. Nevěří sytému, nevěří systému :)

Jiří řekl(a)...

to h-cz:
Máš pravdu, je to samozřejmě o aktivním přístupu k životu. Jenže já osobně tohle řeším a není to jednoduché. Také následky si nenesu jen já, ale i další. Když se odstěhuju do Prahy, nebudu se moct třeba postarat o svoje rodiče až to budou potřebovat. Když budu v Praze, budu mít nadále dýchací problémy a moje děti nejspíš také.
Naopak, když budu žít tam kde jsem se narodil, neseženu dobrou práci. Ne jen finančně, ale zřejmě nebudu moci pracovat ani na stejně zajímavých pozicích a projektech.
Takže:
Nelíbí se mi, že za život na venkově se musí platit nemožností zajímavé kariéry a za život ve městě špatným životním prostředím. I když se to samozřejmě nikdy nesrovná, domnívám se, že je třeba se o to snažit.

Anonymní řekl(a)...

@h-cz: Váš příspěvěk mě neskutečně naštval, tak jsem počkal až trochu vychladnu než jsem se odhodlal napsat odpověď.
Ano, svůj život si do jisté míry vytváříme sami. Doufám, že to nemá znamenat, že jste tu nerovnováhu mezi Prahou a Zápražím vytvořil vy. :-)
Také je dost pochybný předpoklad, že nižší platové ohodnocení je kompenzováno nějakým "kouzlem". Jak píše pan Jiří, nic moc výhody z toho nemá. Kolik procent, nebo tisíc ze svého platu byste dal za možnost pracovat "pár kroků od domova, v kouzelný krajině, nebo se nepředřít"? Byla by to polovina, dvě třetiny?
MH

h-cz řekl(a)...

@Jiří: chápu, že se Ti nelíbí, že obě zmiňované varianty s sebou nesou nevýhody, ale přecijen: žijeme jen 19 let ve svobodné společnosti, teprve hledáme cestu k svobodnému a šťastnému životu na venkově. Dejme tomu jednu, dvě generace. Pokud Ti to přijde nefér, vzpomeň na generaci, co se narodila před druhou světovou válkou a celý produktivní věk prožila v komunismu - to jsme na tom ještě poměrně dobře :-) Jinak si ale myslím, že vždycky to bude volba mezi různými nevýhodami: i v té Praze můžeš volit mezi prací u Deloitte 10 hodin denně a u McKinsey 12 hodin denně. V jednom případě budeš mít víc času na rodinu a míň peněz, v druhém třeba víc. S trochou nadsázky stejné dilema, jako teď mezi Prahou a venkovem..
@anonym: Zcela konkrétně - předpokládám, že za pár let (1-3), až budu zakládat rodinu, odejdu pryč z Prahy a najdu si práci učitele na ZŠ/SŠ. Kvůli času na rodinu, krajině, zdraví dětí. Nebudu machrovat tím, jaká ztráta v příjmech to bude, ale určitě dosáhne Vámi vznesených dvou třetiny.
Jinak: Pokud není rozdíl mezi lépe a hůře placenou prací vykompenzováno tím, že je pro vás hůře placená práce něčím přitažlivá, pak existuje jen jedno vysvětlení, proč setrvávat u hůře placené: neumíte se rozhodovat. Poznámku o mém budování bohatství Prahy na úkor "Zápraží" považuji za přestřel a schovívavě ji nebudu komentovat :-)