Na (českém) IT nezáleží

Od úterka je v Brně Invex. To je takový ten velký počítačový veletrh (před pár lety by tahle věta byla čirou ironií, ne moc vtipnou, dnes už je zcela prvoplánová, oznamovací - generace se mění). My (= vydavatelství Softwarové noviny, pojmenované podle toho časopisu, co už není) tam společně s BVV pořádáme velkou zahajovací konferenci v Rotundě. Těším se na tu Rotundu an sich. Je to nádherný prostor, inženýrský chrám (to už jsem někdy někam napsal, ale ať). Pokud jde o samotnou konferenci, zvu vás, přijďte se podívat. (Všechna místa jsou už rezervovaná, ale nějak vás tam nacpeme.) Rád bych trochu udělal poprask v poklidném světě českého IT a nevím, zda to ještě  vůbec umím a zda se ta šílená sebestředná spokojená setrvačná hmota rozhýbat dá, aspoň na chviličku. (A pohne-li se, zavalí?)

Protože - na druhou stranu, co zblízka vypadá jako velikánská hmota, drtivá síla trhu, to je ve světovém měřítku ždibíček. Česká trh s informačními technologiemi představuje něco mezi 0,2 až 0,3 % světového trhu (podle toho, jak se to počítá: v korunách, v dolarech, ve stálých cenách nebo ne, podle parity kupní síly nebo bez ní a tak podobně). Roste docela rychle, hlavně když se to počítá v dolarech, což se počítá téměř vždy. Přesto: kdyby se u nás od zítřka neprodalo ani ň, v Americe si toho nikdo nevšimne, kromě pár liniových manažerů, kterým by možná chyběl řádek v tabulce.

Přemýšlím o dvou věcech. Jednou z nich je domácí produkce "informatiky", a berme to slovo široce, jak to jen jde: montáž PC, bodyshopping, software, služby všeho druhu. Zatím se u nás dělají hlavně ty ruční práce. V Rudné a v Pardubicích se denně smontují stovky kamionů (vážně!) počítačů. V outsourcingových centrech v Praze, v Brně i jinde sedí a na dálku prací lidé všech možných profesí, od účetních po správce velkých sítí a mainframů. To je všechno fajn, ale žádnou díru do světa to neudělá. Netřeba rozebírat, tečka.

Jiná věc je domácí produkce softwaru. Ta bohužel také díru do světa neudělá, ale z jiného důvodu. Zde není problém v "přidané hodnotě" (ano, taky už to spojení nemůžu ani slyšet). Té je kupodivu dost. Není tu jen NetBeans (dnes vývojářský tým českého Sunu) a Systinet (dnes vývojářský tým českého HP), tedy dva úspěšné projekty Romana Staňka - i když tyhle dva jsou zatím nejlépe finančně zhodnocené. Ale jsou tu také výteční vývojáři ve firmách jako Cleverlance, Logos, Unicorn, Software602, Seznam, Illusion Softworks, Alwil, Grisoft... - a to jmenuju jen ty, u nichž je produkce software převažující činností (a na mnohé jsem jistě zapomněl); vedle nich tu jsou ještě systémoví integrátoři atd. Programuje se v Česku hodně a často dobře, o to by nebylo. Jenže se to nedaří prodat. Nezapomeňte: nula celá dvě procenta světového trhu. Domácí úspěch se softwarovým produktem, to je nic. Česká ekonomika to ani nepozná, světový IT byznys už vůbec ne. Softwarová produkce v malé zemi musí být orientována výlučně na vývoz, na svět. Tohle samosebou ví spousta lidí, mnozí o to usilují, ale chybí jim přístup ke kapitálu, kontakty v zahraničí, zkušenosti. Po nedávné investici do Grisoftu prohlásíl Gabriel Eichler, že jde o to, aby firma byla jedním z největších světových dodavatelů bezpečnostního softwaru. Slyšíte? Největších! Ne nejlepších, ne nejoblíbenějších, ne s nejlepšími výsledky testů Virus Bulletinu. Největších. O to jde, má-li mít domácí IT produkce nějaký ekonomický význam. Co nám chybí asi nejvíc, jsou desítky takových Eichlerů. Výborných programátorů máme dost, kupodivu; ale dost jich také odchází a nevrací se.

Ach ano, ta druhá věc, o níž přemýšlím. Tou je využití IT v domácí ekonomice. Počítačů, softwaru, informačních systémů a tak podobně se u nás prodává hodně. Strašně moc. Tempo růstu IT prodeje je po řadu let ve srovnání se západní Evropou několikanásobné. Z velké části je to tím, že podniky (ani domácnosti) prostě žádnou techniku neměly a postupně se musely vybavit. To je však spíš minulost. Dnes se už i v ČR vybavení spíš obměňuje, než se by se nakupovalo poprvé, k extrémně rychlému růstu tedy není zas tak velký důvod. Pomiňme teď domácnosti; ale kde se příznivě projevují ty nakoupené počítače v podnikové sféře?

To je ukrutně obtížná otázka. Nadto, ať ji položí kdokoli a kdekoli, vždy se ocitá na hraně demagogie. Ekonomové vedou už léta spor, zda počítače doopravdy zvyšují produktivitu práce, nebo zda jejich přínos spočívá v něčem jiném (třeba ve změně charakteru produkce). A pokud zvyšují, zda se to může projevit hned, nebo později (efekt dynama). Jenže to jsou úvahy týkající se hlavně Ameriky. U nás by ten přínos měl být vidět poměrně jednoznačně, právě proto, že podniky počítače napřed neměly a teď je mají.

On také vidět je, ale jen někde: především tam, kde ruku v ruce s počítači přišlo know-how (co s nimi) a pevné řízení. Jinými slovy, v podnicích se zahraničním kapitálem. Odpovídá to skutečnosti, že české hospodářství je dvourychlostní, že zahraniční vlastníci si vedou lépe a že to jsou převážně oni, kdo táhne růst HDP.

Tedy: domácí produkce IT je bezvýznamná, dokud bude malá a nedosáhne výrazných úspěchů na světovém trhu; výrazný úspěch definujme jako dvouciferný podíl na trhu v některém standardním segmentu. Domácí využití IT je neefektivní, dokud nebude aspoň intuitivně zřejmé, že růst některého odvětví je tažen právě informatikou. Že se změní to první, je z historických, geopolitických atd. důvodů málo pravděpodobné - Silicon Valley se holt nachází především v Silicon Valley. Aby se změnilo to druhé, musely by se mj. změnit priority a přístup dodavatelů IT, což by ale mělo za následek (přinejmenším dočasný) pokles jejich tržeb (museli by přestat cpát husy šiškami a začít je místo toho cvičit).

A teď musím vymyslet, jak to celé říct daleko srozumitelněji a vtipněji.