Před půldruhým rokem by ptačí chřipka ve velkochovu drůbeže na Ústeckoorlicku nejenže naplnila na pár dnů první stránky novin, ale vyvolala by něco velmi blízkého celostátní panice. Dnes je to noticka, zcela k přehlédnutí vedle Lžianičky a jiných senzací dne. Noviny, pokud chtějí ze smrtící nemoci vůbec něco vytřískat, musí sahat po nedostatku vajec v dotyčné vsi a po neprávem utraceném papouškovi, jejž ministr promptně a džentlmensky nahradil jiným ptákem. Plyne z toho důležité varování: dnešní starosti nám zítra patrně vrásky dělat nebudou. Platí to ovšem také opačně. Co dnes přehlížíme, to nám v budoucnu může pěkně zamotat hlavu. Zpravidla nejde o děje a problémy nerozpoznané a neviditelné, ale o takové, které se vlečou bez viditelných změn už dlouho. Hladomor v Africe? Tam je nějaký pořád. Občanská válka v Iráku? O tom se píše denně. Nezájem české politiky o vědu, výzkum a vůbec přípravu země na budoucnost? Stará vesta. Nedostatečná reforma veřejných financí? Však ono to nějak dopadne. A tak dále. Patří k vlastnostem a řádu mediálního světa, že naprosto neumí vzbudit zájem o dlouhodobé problémy. Ani ti nejvlivnější a nejmocnější dnes de facto nemohou vnímat svět jinak než přes tento filtr. Ale i tak je ohromující, jak se lidstvo znovu a znovu dává – a bude dávat – zaskočit a zdeptat zřejmým a předvídatelným.
(Vyšlo v Ekonomu 29. 6. Neznamená to, že by ty mediální filtry byly všechny stejné. Nadále není jedno, zda čtete Lidovky nebo FAZ.)
Žádné komentáře:
Okomentovat