Přihodilo se mi obědvat v dražší pražské restauraci a poručil jsem si sklenku červeného - měli černohorský Vranac, ten mám rád. Jenže ta láhev, šarže nebo možná celý ročník se nějak nepovedl - co mi přinesli, bylo téměř k nerozeznání od průměrné tuzemské frankovky. Asi je to nějaká nehoda, která postihla celý region, protože před týdnem jsem si v restauraci jen-o-chlup-méně-nóbl dal italské cosi a chutnalo to přesně stejně. Zbaběle jsem se neodvážil protestovat, ale doma jsem si Vranac otevřel, abych měl jistotu. Spravil jsem tím chuť aktuálně a ještě víc zkazil jaksi ex post.
Doporučení: rozhodnete-li se pro rozlévané víno, dávejte si to nejlevnější. Pak víte, za co zaplatíte. Taky by šlo asertivně trvat na nalití před zrakem hosta, ale jednak tohle dokáže požadovat jen poměrně otrlá osoba, jednak to stejně nic nezaručuje.
6 komentářů:
Myslím, že by užitná hodnota tohoto příspěvku vzrostla, kdybyste uvedl, o kterou restauraci jde. Alespoň mě by to zajímalo, i když tam na obědy jistě nechodím.Ale i tak dobrý postřeh...
Souhlasím, proč neuvést jména restaurací? Politická korektnost i při kritice? To se pak ta kritika míjí účinkem a je jenom výkřikem do tmy.Nebát se, sakra!
Napadlo mě to až při čtení komentářů, ale je to pravda - proč nenapsat, která restaurace to byla?
Nejde o tuhle restauraci, ale o to, že nejen blogeři ale i jiní publicisté často kritizují neadresně, náznakem. Někteří ze strachu před problémy, někteří myslím tak nějak ze zvyku. Někdy je to objektivně vhodné nebo slušné, ale myslím že tady asi ne, už proto, že vlastně o nic nejde.
Pravdu máte, přátelé: nebát se a nekrást! Beru si to k srdci. Tedy: Kogo Slovanský dům a Coloseum v paláci Koruna.
nj, bída. Pokud zní objednávka "rozlévané víno", pak opravdu těžko říci, co dostaneme. Spíš se divím, že rozlévají vybraná, značková - tam bych čekal jen prodej celých lahví. Přeci nemají "v lednici, vedle šunky a salátů" zazátkovaný Vinselekt či Plešingra, otevřený před týdnem pro jednoho hosta, čekající na dalšího pokusného králíka...
Rozlévanému vínu jsem se vždycky vyhýbala jako čert kříži. Slovo rozlévané mi totiž vyvolává v mysli představu, že víno bylo rozlité třeba někde na podlaze, hadrem vytřené a pak vyždímané do sklenice.
A pak nezapomenu na objednávku v kavárně Velryba, kde jsem si já objednala Veltlín, kamarádka Savignon a servírka řekla takže bílé víno, napsala na lístek BV, udělala dvě čárky a přinesla nám dvakrát dvě deci identického hnusného vína nalitého do třetinkových sklenic od piva...
-lmat
Okomentovat