Do třetice

1. NetBeans: 1999, Sun Microsystems, 9 milionů dolarů
   
2. Systinet: 2006, HP via Mercury Interactive, 105 milionů dolarů (jejichž hodnota mezitím ovšem poklesla)
3. Good Data Corporation: ?, ?, ? milionů dolarů (jejichž hodnota mezitím ?).
   

Perioda vzorkování

Vrátili jsme se z dovolené, s nechutí zběžně zjišťuji, co nového ve světě. Zdá se, že nic. Když prodloužíte vzorkovací interval, ztratíte sice nějaké množství informace, ale zároveň odfiltrujete část šumu. Jak by se člověku změnil pohled na svět, kdyby (důsledně) sledoval zprávy jen jednou za čtrnáct dní? K větší lhostejnosti. Uškodilo by to něčemu?

Dvě deci čehosi

Přihodilo se mi obědvat v dražší pražské restauraci a poručil jsem si sklenku červeného - měli černohorský Vranac, ten mám rád. Jenže ta láhev, šarže nebo možná celý ročník se nějak nepovedl - co mi přinesli, bylo téměř k nerozeznání od průměrné tuzemské frankovky. Asi je to nějaká nehoda, která postihla celý region, protože před týdnem jsem si v restauraci jen-o-chlup-méně-nóbl dal italské cosi a chutnalo to přesně stejně. Zbaběle jsem se neodvážil protestovat, ale doma jsem si Vranac otevřel, abych měl jistotu. Spravil jsem tím chuť aktuálně a ještě víc zkazil jaksi ex post.

Doporučení: rozhodnete-li se pro rozlévané víno, dávejte si to nejlevnější. Pak víte, za co zaplatíte. Taky by šlo asertivně trvat na nalití před zrakem hosta, ale jednak tohle dokáže požadovat jen poměrně otrlá osoba, jednak to stejně nic nezaručuje.

Nápis na zdi...

...kdesi na Malé Straně (a neměl jsem foťák): CHCEME PRÁCI A NE SLIPY! Spodní bříško u B někdo umazal.

Mýtus Roswellu

No jo, máme šedesáté výročí. A malinkou senzaci: očitý svědek sepsal a nechal po své smrti otevřít přísežné prohlášení, jak to všechno bylo. Samosebou viděl jak kosmickou loď, tak mrtvoly mimozemšťanů, ale nadřízení mu zakázali o tom mluvit. Morbidní fór, ale docela dobrý - udělat poprask ještě z hrobu.

Bomba a iPhone

New Yorkem prošla minulý víkend vlna vzrušení. Apple zahájil prodej své nové technické hračky, nezvyklého mobilního telefonu iPhone. Před obchody se hromadily mnohahodinové fronty. Za mírný poplatek jste si mohli koupit služby bezdomovců – vystáli frontu za vás. Během víkendu se prodalo dvě stě tisíc přístrojů. Krásných, dokonalých, přísně vzato zbytečných.

Jiná západní metropole, Londýn, také dostala svou porci napětí, arciť zcela jiného původu. Británií otřásly výbuchy a vláda vyhlásila stav ohrožení. V kostce je to rub a líc západní civilizace: vyspělá spotřební společnost pod palbou chudšího zbytku světa, bomba proti iPhone. Velká otázka zní, zda je rub důsledkem líce. Je terorismus produktem ekonomické nerovnosti, nebo by tu byl tak jako tak?

Odpověď hodně závisí na politických názorech mluvčího. Zjednodušit složitý jev na jeden rozměr je zaručenou cestou k omylu. Mnozí dnešní sebevražední útočníci pocházejí ze střední vrstvy, stejně jako z ní v minulosti pocházelo mnoho radikálních levičáků od Lenina po Guevaru. Bombu lze odpálit i se sluchátky iPhone v uších, možná je to silnější zážitek. Přesto lze těžko vyvrátit názor, že bez hluboké nerovnosti mezi různými částmi světa by terorismus měl daleko menší základnu a byl by řešitelnější. Do propasti mezi Severem a Jihem pomalu kloužeme všichni.

(Vyšlo v Ekonomu 4. 7. Začínám být tématem globální nerovnováhy nezdravě posedlý. Možná blbnu. Možná ne.)

Nezájem

Před půldruhým rokem by ptačí chřipka ve velkochovu drůbeže na Ústeckoorlicku nejenže naplnila na pár dnů první stránky novin, ale vyvolala by něco velmi blízkého celostátní panice. Dnes je to noticka, zcela k přehlédnutí vedle Lžianičky a jiných senzací dne. Noviny, pokud chtějí ze smrtící nemoci vůbec něco vytřískat, musí sahat po nedostatku vajec v dotyčné vsi a po neprávem utraceném papouškovi, jejž ministr promptně a džentlmensky nahradil jiným ptákem. Plyne z toho důležité varování: dnešní starosti nám zítra patrně vrásky dělat nebudou. Platí to ovšem také opačně. Co dnes přehlížíme, to nám v budoucnu může pěkně zamotat hlavu. Zpravidla nejde o děje a problémy nerozpoznané a neviditelné, ale o takové, které se vlečou bez viditelných změn už dlouho. Hladomor v Africe? Tam je nějaký pořád. Občanská válka v Iráku? O tom se píše denně. Nezájem české politiky o vědu, výzkum a vůbec přípravu země na budoucnost? Stará vesta. Nedostatečná reforma veřejných financí? Však ono to nějak dopadne. A tak dále. Patří k vlastnostem a řádu mediálního světa, že naprosto neumí vzbudit zájem o dlouhodobé problémy. Ani ti nejvlivnější a nejmocnější dnes de facto nemohou vnímat svět jinak než přes tento filtr. Ale i tak je ohromující, jak se lidstvo znovu a znovu dává – a bude dávat – zaskočit a zdeptat zřejmým a předvídatelným.

(Vyšlo v Ekonomu 29. 6. Neznamená to, že by ty mediální filtry byly všechny stejné. Nadále není jedno, zda čtete Lidovky nebo FAZ.)

Mobil pro Šakala

Začal jsem před spaním, v tramvaji a při podobných příležitostech listovat starými thrillery; ne že bych neměl co dělat, naopak, potřebuju se odreagovat z pocitu, že navršenou hromadu práce nelze stihnout. Frederick Forsyth mě přivedl k celkem banálnímu postřehu; měli to ti dobří i špatní chlapci ještě před dvaceti, pětadvaceti lety těžké! (Ani nemluvě o počátku šedesátých let, kam je zasazen jeho první a nejlepší román.) Žádné mobilní telefony - když se vám měl někdo dovolat, museli jste být tehdy a tehdy tam a tam, což bylo třeba předem domluvit. Žádný GPS, takže se bloudilo. V každé zemi západní Evropy jiná měna. Žádné Google Maps. Občas dokonce pasové a celní kontroly. A tak dále.

Tohle všechno zmizelo a mě napadlo, zda se tím změnila rovnováha sil. Zdá se mi, že ano, a to ve prospěch těch ošklivých. Snížil se totiž význam kvantitativního aspektu věci. Jinými slovy, s vysokým rozpočtem nedokážete o mnoho víc než s nízkým. Letecké snímky celé planety na úrovni umožňující plánovat vojenské operace má k dispozici každý, legálně a zdarma. Když do toho nasypete víc peněz, nic podstatného už nezískáte. Totéž platí o mobilních telefonech, šifrování, dostupnosti vojenského materiálu a zbraní. Svět je otevřenější než dřív, dá se snáze zneužívat a obtížněji bránit. Úřady a policie sice disponují technologiemi jednadvacátého století stejně jako zločinci, ale zároveň se potýkají s tíhou stejné byrokracie a rozpočtových omezení jako kdykoli dříve. Druhá strana je pružnější. Síla jednotlivce roste. Síla organizace se nemění.