5. září 2006
Simply the Best
Další drobný přesný postřeh Erika Besta: korupce zpomalující výstavbu silnic a dálnic stojí životy řidičů. Takové "páni-to je přece-jasný-proč-to-už-dávno-nenapadlo-mě?" u něj najdete téměř denně. Málokdo v Česku se umí tak dobře dívat.
Technická poznámka
Odstranil jsem z blogu chybu, která působila, že ve starších verzích MSIE s nastaveným užším zobrazovacím oknem nebylo vidět nic kromě mlhy. Ať žije kompatibilita. Neručím ale celkem za nic, protože software, na němž blog běží, je beta. Jeho chování se může měnit ze dne na den, jak to hoši a děvčata z Bloggeru (přesněji řečeno, dnes už z Google) zrovna nastaví.
Ještě tu ceduli nesundávejte, chlapi
Dnešní komentář pro Inside je, jak jinak, o prohlášení Ivana Langera, že samostatné ministerstvo informatiky je třeba zrušit. K tomu by se dalo říci ledacos a mnozí to jistě udělají. Já jen připomenu, že zrušit ministerstvo nelze jinak než změnou zákona (konkrétně kompetenčního, ale v tomto případě zdaleka ne jen toho jednoho); zákony mění parlament; a ten musí napřed dát vládě důvěru, než se s ní začne dohadovat o nějakých návrzích zákonů. Jinými slovy, řemeslníky na odšroubování tabulky od dveří ministerstva bych ještě rozhodně nepovolával. - Mimochodem, vzpomínám si - není to tak dávno - na populární roadshow čtyř mladých politiků věnovanou propagaci internetu. Jeden z nich pak ministerstvo informatiky zakládal, druhý ministrem informatiky byl, třetí dostal za úkol je zrušit, jen ten čtvrtý vzadu... ten je advokátním koncipientem.
4. září 2006
G9 v ČSA
Už je to jisté: někdejší generální ředitel českého Microsoftu Jirka Devát zamířil doslova vysoko. Stal se viceprezidentem pro IT v Českých aeroliniích. Dobrý let!
Legální hudba zadarmo, n-tý pokus
Dnešní komentář pro Inside: newyorský startup jménem Spiral Frog chce legálně distribuovat hudbu zdarma a vydělávat na reklamě. V obecné poloze se taková myšlenka nedá posoudit, může být dobrá nebo úplně nesmyslná. Záležet bude na realizaci, na marketingu, na náhodě. V každém případě je to však důkaz, že pod tlakem reality začínají velké nahrávací společnosti uvažovat pružněji. Ještě před pár lety by vás s takovým nápadem roztrhli jako... žábu.
1. září 2006
Tak takhle tedy: sestavená, leč zatím ryze imaginární vláda. Toho Moldana si škrtněte a doplňte "širší veřejnosti prakticky neznámého odborníka".
Zítřejší dluhy
České domácnosti žijí stále více na dluh. Optimisté tvrdí, že to je v důsledku prosperity, která dává lidem důvěru v budoucnost. Realita bude spíš opačná. Nemalá část růstu HDP je financována úhrnem záporných zůstatků na kreditních kartách. Této nové hračky se Češi zmocnili se značnou vehemencí. Snad to stojí za zamyšlení, ale důvod k velkým starostem to sám o sobě není. Žije tak celý Západ a víceméně to zvládá.
Je tu však jiný problém, který může dohromady se zadlužením domácností vytvořit třaskavou směs. Školství a obecněji vzdělávání – protože to je širší pojem! - je u nás zanedbáváno a proto zanedbáno, chybí v něm peníze, kvalitní lidé, projekty a vize. Zatím to příliš nebolí, protože – velmi drsně řečeno – u výrobního pásu v automobilce to pořád ještě stačí, a těžiště české ekonomiky se nachází právě tam. Za deset či dvacet let tady však už buď nebudou ty automobilky, nebo se i v nich bude požadovat náročnější odborná příprava, než jakou budou české školy tou dobou schopny poskytnout.
Zato dluhy, ty budou mít lidé pořád. A větší než dnes, větší o úroky i novou útratu. S poklesem konkurenceschopnosti jednotlivců a národní ekonomiky jako celku však bude stále těžší je splácet. Takže se nám vynořuje neradostná představa stárnoucí, neprosperující a po uši zadlužené populace.
Zdá se být evidentní, jak to napravit, ale není tomu tak. Dát víc peněz na školství znamená dnes totéž jako lít benzín do auta s děravou nádrží – ano, trochu se rozjede, na chvilku. Kromě toho stát ty peníze stejně nemá; z příčiny velmi podobné, jen umístěné o patro výše. Školství potřebuje totéž co zdravotnictví, penzijní systém a vlastně všechny velké veřejné agendy: lidi, kteří objeví, jak na to, budou mít odvahu to uskutečnit a jednoznačnou podporu z nejvyšších míst, aby nepadli dříve, než se systém znovu nastartuje v podobě, v níž se už udrží v chodu sám. Strašlivý úkol, ale jiné cesty není. Na druhou stranu, ve světě se už tu a tam podobná salta mortale povedla, obvykle také pod tlakem naprosté nevyhnutelnosti – třeba ve Finsku po pádu SSSR.
Zatím částečně funguje náhradní řešení: firmy si zaměstnance vzdělávají samy. Je to tak trochu odplata za to, jak nízké daně odvádějí; nezaplatíš do veřejného rozpočtu, nahraď si tedy veřejnou službu ze svého. Ale dokud neprojde školství velmi radikální změnou, bylo by téměř zločinem – a co hůř, chybou, můžeme říci s Talleyrandem - chtít po komerční sféře, aby do něj vkládala více peněz.
(Vyšlo v Ekonomu 31. 8. Tohle je opravdu má idée fixe: představa ČR za dvacet let - zaostalé země s nevzdělaným obyvatelstvem. Školství ovšem potřebuje napřed nápady a řízení, až pak peníze. Jako zdravotnictví, jako infrastruktura, jako všechno. Možná... nějakou vládu by to chtělo.)
Je tu však jiný problém, který může dohromady se zadlužením domácností vytvořit třaskavou směs. Školství a obecněji vzdělávání – protože to je širší pojem! - je u nás zanedbáváno a proto zanedbáno, chybí v něm peníze, kvalitní lidé, projekty a vize. Zatím to příliš nebolí, protože – velmi drsně řečeno – u výrobního pásu v automobilce to pořád ještě stačí, a těžiště české ekonomiky se nachází právě tam. Za deset či dvacet let tady však už buď nebudou ty automobilky, nebo se i v nich bude požadovat náročnější odborná příprava, než jakou budou české školy tou dobou schopny poskytnout.
Zato dluhy, ty budou mít lidé pořád. A větší než dnes, větší o úroky i novou útratu. S poklesem konkurenceschopnosti jednotlivců a národní ekonomiky jako celku však bude stále těžší je splácet. Takže se nám vynořuje neradostná představa stárnoucí, neprosperující a po uši zadlužené populace.
Zdá se být evidentní, jak to napravit, ale není tomu tak. Dát víc peněz na školství znamená dnes totéž jako lít benzín do auta s děravou nádrží – ano, trochu se rozjede, na chvilku. Kromě toho stát ty peníze stejně nemá; z příčiny velmi podobné, jen umístěné o patro výše. Školství potřebuje totéž co zdravotnictví, penzijní systém a vlastně všechny velké veřejné agendy: lidi, kteří objeví, jak na to, budou mít odvahu to uskutečnit a jednoznačnou podporu z nejvyšších míst, aby nepadli dříve, než se systém znovu nastartuje v podobě, v níž se už udrží v chodu sám. Strašlivý úkol, ale jiné cesty není. Na druhou stranu, ve světě se už tu a tam podobná salta mortale povedla, obvykle také pod tlakem naprosté nevyhnutelnosti – třeba ve Finsku po pádu SSSR.
Zatím částečně funguje náhradní řešení: firmy si zaměstnance vzdělávají samy. Je to tak trochu odplata za to, jak nízké daně odvádějí; nezaplatíš do veřejného rozpočtu, nahraď si tedy veřejnou službu ze svého. Ale dokud neprojde školství velmi radikální změnou, bylo by téměř zločinem – a co hůř, chybou, můžeme říci s Talleyrandem - chtít po komerční sféře, aby do něj vkládala více peněz.
(Vyšlo v Ekonomu 31. 8. Tohle je opravdu má idée fixe: představa ČR za dvacet let - zaostalé země s nevzdělaným obyvatelstvem. Školství ovšem potřebuje napřed nápady a řízení, až pak peníze. Jako zdravotnictví, jako infrastruktura, jako všechno. Možná... nějakou vládu by to chtělo.)
Ztraceni: seriál Lost česky
Nepomyslel bych si, že někdy začnu udílet televizní tipy, dokonce na Novu, ale never say never. Americký seriál Lost, jehož první díl u nás jde v neděli 3. září ve 21:15, je něčím, co by si neměli nechat ujít zejména ti, které by jinak ani nenapadlo zapnout televizi, natožpak právě tuhle stanici. Věřte mi, nebudete litovat. Viz též obsáhlý komentář Jiřího Brossmanna. Má pravdu, hrozí vám závisLost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)