Analýza dění na Ukrajině od Ondřeje Soukupa

Jestli nerozumíte tomu, co se vlastně na Ukrajině děje, nejste sami. V hrubých rysech je to samozřejmě jasné — vláda používá násilí proti občanům — jenže takhle jednoduché to není nikdy, dějiny nejsou příběh o hodných kovbojích a zlých indiánech (případně naopak). 

U nás na 067 vyšla v polovině prosince analýza Ondřeje Soukupa, která tehdy, když v Kyjevě nebylo ještě zdaleka tak horko, zkusila objasnit pozadí konfliktu, dílčí zájmy a rozložení sil. Redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup je mezi českými novináři ten, který ví o aktuálním dění na Ukrajině patrně nejvíc, proto jsme ho také o ten článek požádali a byli velmi rádi, že ho pro nás napsal. Teď ho mimořádně uvolňujeme pro veřejnost, nejen pro předplatitele. Myslím, že by byla škoda, kdyby si ho nepřečetlo co nejvíc lidí.

Žádnou reflexi (...) u dnešních následovníků ukrajinských nacionalistů nehledejte. Pro ně jsou členové UPA hrdiny, a sám Bandera, kterého v roce 1959 zavraždil v Mnichově agent KGB, idolem. Stejně tak jako ti Ukrajinci, kteří sloužili v divizi SS Galizien. Naštěstí to zdaleka není většina Ukrajinců ze západu. „To je takový nacionalismus devatenáctého století. Jsou proti Rusům, Židům, homosexuálům a podobně. Je to trochu absurdní, že oni dnes demonstrují za evropskou integraci, přitom za některé výroky by si ve většině evropských zemí vykoledovali trestní stíhání,“ říká ukrajinský politolog Myhajlo Samus. On sám si myslí, že to je určitá dětská nemoc, kterou si společnost musí projít. 

S tím však jen těžko bude souhlasit většina obyvatel jihu a východu Ukrajiny, tedy pásma od jihoukrajinské Oděsy do východoukrajinského Lugansku. Stejně tak Doněck, (...), Kryvyj Rog a další města na východní Ukrajině; naprostá většina z nich vznikla v 19. století, když byly objeveny zásoby uhlí a železné rudy. Díky sovětské industrializaci se sem přestěhovali lidé ze západní Ukrajiny, ale především z centrálního Ruska. Dnes je ten region převážně ruskojazyčný, hluboce nedůvěřující západu Ukrajiny a hlavnímu městu. (...) Jakkoliv by bylo velkou chybou považovat východ a jih Ukrajiny za proruské, faktem je, že zde funguje jiný příběh. „Představ si, že během vaší sametové revoluce by se Ladislav Adamec nebo někdo podobný vrátil do Ostravy a tam by se opevnil, vysvětlil horníkům, že to celé je převrat chytráků z Prahy, kteří nikdy v životě nemakali a teď nás chtějí učit žít. U vás se to nestalo, ale dovedu si to představit,“ říká Oleksandr Kvitko, který se přestěhoval do Prahy za svou českou manželkou už počátkem osmdesátých let. Nacionalistická hesla na ně fungují jako červený hadr na býka.

Není to samozřejmě jediný dobrý analytický text. Jestli chcete začít něčím stručnějším a jednodušším, doporučuji „souhrn pro Američany“, který vyšel koncem ledna v The Washington Post.

Mimochodem, žijeme ve světě, kde stručné odpovědi přestávají fungovat. Smiřme se s tím.