9. září 2009

Sociální média: taneční droga

Před pár lety jsem si myslel, že blogy kradou autorům duši - jako tomu přírodní národové prý věří o fotografování. Zanechal jsem tedy blogování, ale dlouho jsem to nevydržel. Znovu jsem začal obezřetněji, méně osobně. V této poloze jsem taky dlouho nevydržel.

A teď je tady Facebook a Twitter, o hodně rychlejší a šílenější jízda. Ty se už nespokojí s krádeží duše, ty ji rovnou přežvýkávají a vyplivují roztrhanou na kousíčky.

A přece to děláme. Proč?

Jistě je v tom grafomanie, sebestřednost, ješitnost, potřeba předvádět se. Hlavní motivace je však, myslím, hlubší (a porovnejte si to sami se sebou): nutkavá neurotická potřeba nezávazného kontaktu. Pokus dostat něco za nic, ošidit pravidla, podle nichž to v mezilidských vztazích odjakživa chodí. Mít kolem sebe známé a „přátele“, ale neodpracovat si to. To nemůže fungovat a nefunguje a frustrace roste.

Sociální sítě vybízejí k infantilnímu chování. Jsem zvědav, zda se tento rys bude s jejich dalším vývojem prohlubovat, nebo zda naopak začne mizet. Prozatím jsou něco jako éčko zapité vodkou a Red Bullem. Lítáme.

10 komentářů:

Pavel řekl(a)...

Kdo je to "my"?

akb řekl(a)...

Potrefené husy, co se ozvou samy? ;) Mohl bych to asi definovat výčtem, ale bylo by to dlouhé psaní. V podstatě těch ~1000 lidí, co se vrhají na každou podobnou novinku.

sylva řekl(a)...

asi je to individuální, ale nemyslím, že by socsítě k infantilitě vyzývaly, někomu jen dávají příležitost ji ventilovat - v reálu to třeba neumí nebo nemá příležitost...
jinak ano, spousta lidí, které znám, na socsítích a chatech postupně tráví čím dál víc času na úkor reálných vztahů - v jejich případě je to únik. nebo potřeba s někým mluvit, popovídat si o tom, co mě zajímá, tlačí, co já vím - a zase je to potřeba ventilovat (v reálu to nejde nebo se to neumí).
ale to samozřejmě subjektivně zjednodušuju, jako autor článku-)))

Jay řekl(a)...

Podle mě sociální sítě jako takové nevybízejí k infantilnímu chování.

Spíš bych řekl, že prostě jen umožňují lidem velmi snadno prezentaci. Čili každý "jouda" může mít svou stránku na FB a hlavně se propojit se skupinou "podobných joudů".

Dokud bylo třeba vynaložit trochu práce k tomu, aby člověk 1. něco dostal na veřejnost a 2. přitáhl k sobě podobně smýšlející lidi, tak se do toho pouštěli jen ti, kterým to stálo za námahu. Tím pádem byl výsledek přecejen kvalitnější než dnes, kdy se člověk na pár kliků přidá do skupiny vajíčkářů nebo napíše na zeď co ho zrovna napadne.

Něco podobného myslím bylo vidět už na začátku boomu blogování a ještě předtím na začátku boomu osobních stránek.
Vždycky se holt laťka posune o něco níže, jak se zvýší počet zůčastněných osob a tím samozřejmě počet joudů.

Jan Horna řekl(a)...

Sociální sítě jsou jen prostředek. To, že z nich lidi blbnou, je pouze odrazem blbosti lidí, ne sítí.

Vlad Hrouda řekl(a)...

Sociální média jsou technologií, která nebývalým způsobem usnadňuje vytváření, angažování a udržování komunit. Paradoxem je, že komunity nevyrůstají z rozumu, z chladného kalkulu „má dáti - dal, odpracoval - neodpracoval.“ Zdrojem komunit jsou tradice, loajalita, pravidla (ideologie, církve), spoléhání, očekávání, poslušnost... I když nechceme, jsme stejně členy několika komunit - a to nemá se sociálními médii nic společného - soc. média jsou jen technologie.

Martin Strnad řekl(a)...

Na Facebook si přidávám jako přátele pouze ty které znám osobně a se kterými se vídám i v reálném světě. To je zásadní rozdíl od všech ostatních sociálních a diskuzních služeb které tu jsou už přes 10 let ale nikdy nezískaly takovou popularitu. FB tedy chápu jen jako jakési technologické rozšíření svého skutečného světa, skutečných známých a skutečné komunikace.
Obsah a kvalitu můžu očekávat jen takovou jací jsou moji přátelé. A věřte že je to výtečná zpětná vazba. Pokud někdo publikuje jen samou bezduchou informační "vatu", mohu ho snadno skrýt nebo odebrat a tím vytvářím a upravuji skupinu která mi vyhovuje. Geniálně jednoduché, jednoduše geniální.
Otázkou zůstává jestli to tak podobně chápou i ostatní miliony uživatelů FB. :)

Anonymní řekl(a)...

V podstatě celý internet je až příliš zamořen slovama lidí, co razí heslo divné doby: Nemáš-li co říct, napiš to; v reálu pak: Nemáš-li co dát, vem si to

Anonymní řekl(a)...

Stačí jenom nesedět pořád za počítačem a je to :)

Lukáš Vedral řekl(a)...

Netvrdím, že nemáte pravdu, ale opravdu záleží na tom, jak daný člověk soc. sítě využívá. Mě denně přinášejí nové informace, ke kterým bych se bez soc. sítí dostal jen s obtížemi, nové kontakty a možnost být v kontaktu s přáteli, se kterými se v reálném světě nemohu vídat každý den.
Na druhou stranu znám i takové, kteří v rámci FB a Twitteru publikují i to, že ráno snídají. Poté, ač to zní možná tvrdě není lepší řešení než "unfollow". Na druhou stranu je pravda, že na obzvláště na FB jsem zavalen tunou "informačního spamu bez přidané hodnoty".

Jak proti tomu bojovat? Osobně pokud nemám co říct, tak mlčím...