16. června 2008

Silové pole

Proč by většina měla připlácet na kulturní život menšiny? Pražský radní Milan Richter položil tu otázku možná arogantně a určitě z pozice síly, přesto by se nemělo přehlédnout, že na ni dosud nedostal uspokojivou odpověď. Demonstrace, dny “neklidu” a jednohlasná mediální podpora pro divadla vystavená hrozbě snížení dotací - to je vyjádření emocí a zájmů. Pochopitelné, ale z hlediska podstaty problému bezvýznamné.

Odpovědi jsou dvě, první se bude líbit panu radnímu, druhá nejspíš nikomu. Ta první: snižovat dotace je správné. Praha má přes milion obyvatel. Kolik z nich chodí na umělecky náročná představení? Deset tisíc? Proč jim má ten zbytek přispívat? Což se týká nejen milionu Pražáků, ale vlastně všech občanů - nezapomínejme, že městské daně u nás nemáme, státní rozpočet je jen jeden. Lze s čistým svědomím chtít po kadeřnici z Fulneku, aby přidala byť jen pár korun na provoz Dejvického divadla? Pochopitelně, dotáhnout tuto logiku do konce znamená skončit na pozicích extrémního libertarianismu. Milan Richter není Ayn Rand; a velká část státních peněz se vynakládá a nadále bude vynakládat po všech stránkách hůř. Ale postupné snížení dotací a snaha přimět divadla, aby se snažila vydělat si na sebe, je v tomto světle naprosto v pořádku.

A pak je tu ta druhá odpověď. Tzv. klasické “vysoké” umění potřebujeme kvůli prestiži, jako symbol a o něm také není v tomto sporu řeč: to je Národní divadlo, Karlštejn, Jan Zrzavý, Goethe v kůži vázaný. Smysl malých divadel je subtilnější, pro krajní pragmatiky špatně pochopitelný. Jsou to osamělé body hledání. Každý večer se v nich vede kousíček velkého sporu o podstatu světa. Rozšiřují vědomí společnosti, která o tom samozřejmě z velké části neví a je jí to fuk. Přesto z toho hledání nějak profituje každý. Zneklidňující myšlenky se přenášejí od člověka k člověku, dělají nás tu o chlup tvořivějšími, tu odvážnějšími, vnímavějšími... Žijeme v silovém poli a chytré divadlo patří k zdrojům, kde ta síla vyvěrá. Ty zdroje si musíme udržovat a platit, bez nich nám bude zle.

V tuhle druhou odpověď věřím - o málo víc než v tu první. Kadeřnici z Fulneku bych ji však vysvětlit nedovedl a panu radnímu už vůbec ne.

(Vyšlo v deníku E15 4. června.)

10 komentářů:

catt řekl(a)...

Trochu poupravím - pražská divadla (tedy ne Národní divadlo v Praze) se financují z městského rozpočtu a přispívají na něj pražské firmy a občané Prahy.
Do divadla chodí asi 4 % populace, logicky ve městech větší počet. Je to však mnohem VÍCE, než kolik lidí chodí na fotbal - to je méně než 4 %!

Jinak děkuji za poslední odstavce.

BTW ve světě existují ekonomické studie, které ukazují, že koruna (dolar...) investovaná do kultury se 2x vrátí - kavárny, veřejný život atd.

Je trochu škoda, že české firmy nemají podporu státu (rozuměj úlevy na daních), aby mohly podporovat divadla a kulturu. V USA třeba mají (a to jsou v USA také dotovaná divadla).

h-cz řekl(a)...

hm, sice si myslím, že se pan Richtr vyjadřuje neobratně a klopýtá a jeho koncepce není (zřejmě) ideální, přesto jsem moc rád, že k rozbouření otázky financování kultury došlo a jsem dalek symaptizovat s představiteli divadel.
Je pro mě třeba nepochopitelné, že "etablovaná" divadla typu Suchého, Dejvického či Dlouhé nejsou s to bez dotací přežívat. Na představení chodím, většinou jsou vyprodaná a to na dlouho dopředu. Tak kde je chyba ? Zavedené divadlo by přeci mělo mít nějaký svůj business model; dotace dle mého názoru patří začínajícím divadlům a jednorázovým projektům. Tak se dnes (aspoň podle mě dostupných info) neděje. Když se nové projekty ukáží jako životaschopné, měly by počítat s omezením městské podpory.

Dotovat vstupenky - ano, ale proč plošně (vybraným divadlům) ? Nebylo by lépe dotovat přímo školy či důchodce pro účast na kulturních akcích ? Fakt pochybuji, že by se pak všichni kulturně žijící pražané nahrnuli do Ta fantastiky. Ostatně - do muzikálových divadel jezdí spíš zájezdy mimopražských...

A ještě něco: vadí mi osvojování si pojmu kultura pár herci. Jsou divadla základ kultury ? Pro mě tedy ne. Knihy, výstavy, koncerty - kolik prostředků dává Praha na literaturu o městě, kolik dá začínající kapele, která hraje "za pronájem sálu" po klubech? Nevzniká kultura Prahy náhodou tady ? Neměla by jít podpora kapele nebo klukovi, co hodlá vystavit pár fotografií v kavárně ?
Uvedu paralelu: Slávie a Sparta se budou dohadovat o tom, jestli má město přispět na stavbu stadionu Slávie nebo oběma podle výsledků v lize. Hm, neměli by si ale umět hospodařit a uspořit sami ? Velcí jsou na to dost. Nebylo by lepší podporovat třeba Hanspaulskou ligu, nižší a neprofesionální vrstvu sportu ve městě ?

Johanka řekl(a)...

Připouštím, že nejsem cílovou skupinou tohoto článku.

A připojuji se ke catt: Úlevu na daních bychom mohli mít všichni, abychom mohli z těch peněz podporovat to, na čem nám každému individuálně nejvíc záleží. Divadla, rekonstrukce hradů a zámků, zvířátka v zoo nebo třeba ten fotbal, proč ne...

Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Městské daně per se nemáme, veřejných rozpočtů je však mnoho.

BTW, sloupek z 9. o demokratických primárkách nebude? (To je dobře...)

akb řekl(a)...

@jvjr: Už ho tam dávám, ať máte prostor k vyjádření. - Ano, veřejných rozpočtů je mnoho, ale všechny pocházejí z jedné společné kádě.

svědek řekl(a)...

Se vším souhlas, mé hlavní ALE je schováno v tom "velká část státních peněz se vynakládá a nadále bude vynakládat po všech stránkách hůř". Proč tedy začínat u divadel a kultury, kde radikální řezy jsou nevratné a dá se tak napáchat nejvíc škody?

Nejčistším řešením by byly daňové asignace, avšak ty asi nejsou politicky průchodné (nezaznamenal jsem od politiků zatím ani náznak veřejné diskuse). Pak je tedy nutné definovat podrobněji míru veřejného zájmu a vést o ni politický boj. Ani na tak marginálním tématu jako dostupný internet na venkově však není jednoznačná shoda.

Možná by se snadněji našla na tom, že podpora zdravotnictví a školství si zaslouží větší daňové výhody než třeba kultury a ta zase více než sportu (kam se sponzoři hrnou mnohem ochotněji, protože jsou více vidět - a politici s nimi).

Jinými slovy, pokud chce hrstka politiků dělat v Praze olympiádu a jen tak vyhodí z okna na propagaci stovky miliónů, a zároveň chce po malých divadlech, aby si na sebe tržně vydělávala, jde v lepším případě o ztrátu soudnosti a neodpovědnost vůči dalším generacím, v tom horším o klientelismus nejhrubšího zrna.

Jan Vaněk jr. řekl(a)...

Jak se to vezme: Ano, velká (co si vybavuju, daň z nemovitostí jde obcím přímo, a mohou si její výši stanovit; ani nemluvě o poplatcích za ubytování a pořádání kulturních akcí, což v Praze nebude úplně zanedbatelné. Pravda, IIRC divadla patří primárně krajům, a ty už nemají vlastní daně vůbec žádné) část pod-státních veřejných rozpočtů je "asignována" (i se zadáním, co se z nich má živit) z toho, co posbírá centrální berňák, podle kritérií sjednaných rovněž centrálně; nicméně o jejich užití se rozhoduje lokálně.

Každopádně vaše původní formulace (po)chybně podléhá demagogii podobných Richterovi a h-cz: Kadeřnice z Fulneku nepřispívá na divadlo Dejvické, ale opavské.

akb řekl(a)...

@jvjr @catt Dobře, kadeřnice z Fulneku je neobhajitelná, beru ji zpět a táhnu kartou porodní asistentky z Vršovic :) Princip je jasný: všichni přispíváme nepočetné intelektuální elitě na tzv. vysokou kulturu, lze to obhájit a zdůvodnit? Moje odpověď: ano, ale jen tak tak - a jen takovou vratkou metafyzickou argumentací, jakou jsem naznačil. Nechci se vůbec hádat, naopak: uvítám (a jistě nejen já) lepší zdůvodnění či obhajobu dotací pro menšinovou kulturu.

Anonymní řekl(a)...

Tento clanek je slabsi.

Chyba je totiz hned v premise. Radni nikdy nechtel snizit dotace, ale pouze zmenit prerozdelovaci klic.

Mesto muzu (nejlepe na zaklade transparetniho volebniho programu) podporovat nebo nepodporovat kulturu. Ale proc cpat verejne penize do komercnich subjektu podnikajicich v showbusinesse?

Anonymní řekl(a)...

Chyba je v tvém uvažování, v otázce samotné. Proč by měla. V hledání objektivního zdůvodnění. Žádné "proč by měla" neexistuje. Nikdy neexistovalo a nikdy existovat nebude. To všechno je jen skupinová pravda. Jsou skupiny, které se na ní shodnou a pak ji buď prosadí nebo ne. Pokud ji prosadí, neznamá to nic jiného než že svou pravdu prosadily. ne že je lepší, horší nebo pravdivější, prostě se jen stala realitou.