iHNed: čtenáři nám píšou, WhatsApp, Socialbakers

Týdenní komentář pro iHNed. Půl miliardy korun investice do Socialbakers. Ohlas na domácí půdě?

„Typicky česká firma, to je snad jasné už z názvu, jenom samí nefachčenkové, nic dobrého nepřinese ani žádný přínos,“ praví jedna z citovatelnějších reakcí.

Analýza dění na Ukrajině od Ondřeje Soukupa

Jestli nerozumíte tomu, co se vlastně na Ukrajině děje, nejste sami. V hrubých rysech je to samozřejmě jasné — vláda používá násilí proti občanům — jenže takhle jednoduché to není nikdy, dějiny nejsou příběh o hodných kovbojích a zlých indiánech (případně naopak). 

U nás na 067 vyšla v polovině prosince analýza Ondřeje Soukupa, která tehdy, když v Kyjevě nebylo ještě zdaleka tak horko, zkusila objasnit pozadí konfliktu, dílčí zájmy a rozložení sil. Redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup je mezi českými novináři ten, který ví o aktuálním dění na Ukrajině patrně nejvíc, proto jsme ho také o ten článek požádali a byli velmi rádi, že ho pro nás napsal. Teď ho mimořádně uvolňujeme pro veřejnost, nejen pro předplatitele. Myslím, že by byla škoda, kdyby si ho nepřečetlo co nejvíc lidí.

Žádnou reflexi (...) u dnešních následovníků ukrajinských nacionalistů nehledejte. Pro ně jsou členové UPA hrdiny, a sám Bandera, kterého v roce 1959 zavraždil v Mnichově agent KGB, idolem. Stejně tak jako ti Ukrajinci, kteří sloužili v divizi SS Galizien. Naštěstí to zdaleka není většina Ukrajinců ze západu. „To je takový nacionalismus devatenáctého století. Jsou proti Rusům, Židům, homosexuálům a podobně. Je to trochu absurdní, že oni dnes demonstrují za evropskou integraci, přitom za některé výroky by si ve většině evropských zemí vykoledovali trestní stíhání,“ říká ukrajinský politolog Myhajlo Samus. On sám si myslí, že to je určitá dětská nemoc, kterou si společnost musí projít. 

S tím však jen těžko bude souhlasit většina obyvatel jihu a východu Ukrajiny, tedy pásma od jihoukrajinské Oděsy do východoukrajinského Lugansku. Stejně tak Doněck, (...), Kryvyj Rog a další města na východní Ukrajině; naprostá většina z nich vznikla v 19. století, když byly objeveny zásoby uhlí a železné rudy. Díky sovětské industrializaci se sem přestěhovali lidé ze západní Ukrajiny, ale především z centrálního Ruska. Dnes je ten region převážně ruskojazyčný, hluboce nedůvěřující západu Ukrajiny a hlavnímu městu. (...) Jakkoliv by bylo velkou chybou považovat východ a jih Ukrajiny za proruské, faktem je, že zde funguje jiný příběh. „Představ si, že během vaší sametové revoluce by se Ladislav Adamec nebo někdo podobný vrátil do Ostravy a tam by se opevnil, vysvětlil horníkům, že to celé je převrat chytráků z Prahy, kteří nikdy v životě nemakali a teď nás chtějí učit žít. U vás se to nestalo, ale dovedu si to představit,“ říká Oleksandr Kvitko, který se přestěhoval do Prahy za svou českou manželkou už počátkem osmdesátých let. Nacionalistická hesla na ně fungují jako červený hadr na býka.

Není to samozřejmě jediný dobrý analytický text. Jestli chcete začít něčím stručnějším a jednodušším, doporučuji „souhrn pro Američany“, který vyšel koncem ledna v The Washington Post.

Mimochodem, žijeme ve světě, kde stručné odpovědi přestávají fungovat. Smiřme se s tím.

iHNed: Trollové a 58 pohlavi

Sloupek na iHNed o dohledu, soukromí, Turecku, trollech a taky o těch osmapadesáti druzích pohlaví, z nichž si můžete vybrat na Facebooku.

Kniha Davida Lyona a Zygmunta Baumana Tekutý dohled, právě vydaná česky, tenhle aspekt sociálních médií rozebírá přesně. Nemáme žádnou radost ze svých tajemství, nemůžeme-li se o ně podělit s ostatními, říká tam Bauman.

Content marketing, nebo tvořivé psaní?

Zajímavý text Aleše Miklíka k content marketingu:

A samozřejmě: agenturníci návody sami dělají podle rad, které v nich předávají, se šablonovitostí a prkenností jim vlastní. V návodech na to, jak zvítězit s konkurencí pomocí “content marketingu”, jako je například tahle precizní obludnost, se tak k obsahu přistupuje asi jako medik popisuje sex: technicky. Stanovte si cíle, změřte si výkon, udělejte si plán produkce, publikujte těmito kanály a hlavně proboha nezapomeňte na správné formáty, tagy, call to action a další věci okolo, které vás určitě katapultují ve vyhledávačích nahoru.

Přečtěte si to rozhodně celé, jestli pracujete v internetovém marketingu! Já s Alešem nesouhlasím. Myslím, že redakční obsah je jedna věc a copywriting druhá, každá má svá pravidla. Nepletl bych to dohromady. Jsou to i dvě profese, profesionální publicisté bývají špatnými copywritery (jeden typický příklad teď datluje tento text) a naopak to většinou platí taky. Odkazovaný návod mi nepřipadá jako obludnost, je praktický a srozumitelný.

Je dobré si připomenout, že content nečtou jen lidé, ale také roboti. A to nejen pavouci vyhledávačů, ale čím dál tím častěji také datové scrapery shromažďující materiál pro sémantickou analýzu, např. pro porovnávání nabídek a cen. Stránky, jejichž primárním účelem je prodávat, nemohou a nemají vypadat stejně jako stránky, jejichž primárním účelem je nabídnout něco ke čtení. Slovník nebo manuál k tiskárně také nevypadá stejně jako Saturnin.

Nikomu pochopitelně neškodí, když se „naučí psát“, jak to Aleš závěrem doporučuje. Ideální kombinace je čtivý obsah plus dodržování pravidel pro content. A mimochodem: naučit se psát není těžké. „Je to náročné, pokud pro to nemáte předpoklady“, říká Aleš; budiž, všechno je náročné, když pro to nemáte předpoklady, ale psaní má laťku nízko, rozhodně níž než hra na housle, šachy nebo basketbal. Psát je asi tak těžké jako běhat: vůlí snadno nahradíte talent, nechcete-li vysloveně vyhrávat závody. O tom víc někdy jindy.

Práh tolerance a kdy ho překročíme

Zajímavá úvaha Tylera Cowena o přistěhovalectví, inspirovaná švýcarským referendem. Přistěhovalci tvoří ve Švýcarsku 27 % obyvatelstva. Cowen k tomu říká:

(...) you can take 27% as a kind of benchmark for the limits of immigration in most or all of today’s wealthy countries.  I believe that as you approach a number in that range, you get a backlash (...)

a dále předvídá, že jde o začátek politického zemětřesení, které se bude šířit celou Evropou. (Nikoli zcela k věci, ale kouzelně formulovaná je poznámka o Izraeli, kde je přistěhovalců pochopitelně velmi mnoho: „I would say Israel does not count as their flows are largely a religious/ethnic unification from the former Soviet Union, in part with the purpose of protecting them against other potential population flows, to put it diplomatically.“)

V České republice máme podle ČSÚ i podle statistik OECD 4,1 % cizinců, hluboko pod Cowenovým předpokládaným prahem. Je otázka, jestli v tom (dosti pravděpodobném) celoevropském zemětřesení půjde ještě o čísla, nebo už jen o emoce. Bylo by docela dobře zahájit na tohle téma věcnou veřejnou diskusi, než si ji zmonopolizují demagogové.

O čem se nemluví

Nevlídná obsluha v restauraci. Obtěžování telefonními prodejci. Software nefunguje, jak má. Mail na dvacet minut vypadl. Spory o malichernosti. Říká se tomu starosti prvního světa a tvoří to dost podstatnou část obsahu Facebooku, Twitteru a tak podobně.

Z čehož by se dalo usoudit, že jsme zhýčkané potvory, jež si vymýšlejí hlouposti, protože žádné opravdové starosti nemají.

Soudím, že to je jinak. Opravdové osobní starosti jednoduše nejsou téma pro sociální média, ledaže se týkají širší skupiny lidí, a pak jim těžko říkat osobní. O závažné nemoci v rodině, ztrátě důvěry v člověka, který ji u vás měl, o pracovní krizi, o tom, že jste v dluzích až po uši... o tom na Facebook psát nebudete. Namísto toho si pro odreagování radši postěžujete, že vám už zas volali z Vodafonu a nabízeli něco, oč rozhodně nestojíte.

Při posuzování doby a generace a sociálních médií jako takových — vezměme tohle v úvahu.

Lupa: k čemu je anonymita

Sloupek na Lupě: Proč potřebujete anonymitu na síti i vy. Stručně: proto, aby vaše rozhodnutí, že se jí zříkáte (k němuž většina lidí dospěje) bylo dobrovolné, nikoli vynucené.

Na konzumní straně kulturní propasti se znovu a znovu v nejrůznějších převlecích (protože nahá už vypadá nepřijatelně) objevuje věta: poctivý se nemá čeho bát. (S nevysloveným dodatkem: a kdo je nepoctivý, dobře mu tak.) Aktivisté mají jako odpověď zas svou chytlavou frázi: svoboda je nedělitelná, buď je pro všechny, nebo pro nikoho. Obě ta tvrzení jsou mylná. 

iHNed: Microsoft, Avast

Microsoft má nového šéfa, Avast je co do tržního podílu v antivirech druhý na světě a získal nové financování.

Po webu koluje půvabná nepravdivá historka, podle níž Bill Gates ve své nové funkci technologického poradce Microsoftu (tu opravdu má) strávil několik hodin marnými pokusy instalovat Windows 8.1. Proto si povolal Nadellu, aby mu pomohl… a tak dále. 

Velmi povedený, velmi cynický a velmi hackersko-intelektuální slovníček informačního věku. V komentářích kdosi zmiňuje Ambrose Bierce a jeho Ďáblův slovník, což sedí. Pár hesel na ukázku:

Big Data: Data that is cheaper for a system to store than to sort into information, bullshit and noise (my modification of a definition due to George Dyson). 

Creativity: The ability to turn noise into either information or bullshit. 

Data: Any collection of information, bullshit and noise. 

Intelligence: The ability to separate bullshit from information. Editorial note: I came up with this after a Twitter exchange. @SameerPatel tweeted a Stephen Hawking quote, “The greatest enemy of knowledge is not ignorance, but the illusion of knowledge.” I replied with my 2014 translation, “the greatest enemy of signal is not noise but bullshit” which I then adapted into this definition. 

Sociopath: An intelligent and creative individual who does not drink kool-aid.

Venkatesh Rao: An Information Age Glossary, blog Ribbonfarm 

Právě rozečteno

Taky máte ten zlozvyk číst víc knih najednou?

• Hal Duncan: Atrament. První díl (Pergament) se mi moc líbil, tohle má sice světlé momenty, ale celkově to je o hodně slabší.
• Michael Pollan: Dilema všežravce. Vynikající, oči otevírající kniha o tom, co že to vlastně jíme. Popisuje americké poměry, ale evropské se zas tak neliší, snad až na ten kukuřičný sirup. Líbí se mi, že není napsaná kazatelsky ani hystericky, velmi věcné, velmi čtivé. Vysoce doporučuji.
• Marek Picha (alias @tracnik) a Dagmar Pichová: 100 myšlenkových experimentů ve filozofii. Čekal jsem něco jiného — knihu, který ty experimenty formou vyprávění rozebere; komentář k nim. Ten tam není ani trochu, jde spíš o čítanku; slavné myšlenkové experimenty (čínský pokoj, tlustý muž a drezína, ale také Russellův paradox holiče a dávné myšlenky až po antiku) jsou citovány v původním znění. Picha k tomu přidává jejich zhuštěný záznam formou diagramu. Po prvním zklamání se mi to vlastně zalíbilo.
Petr Klán: Čísla. Výkladový slovník čísel (hlavně, ale nejen přirozených) od nuly po nekonečno (ne všech, pochopitelně). Sbírka zajímavostí, i nematematických. Kupříkladu se dozvíme, že biblické Evě bylo sedmnáct, když provedla tu hloupost s hadem; anebo, že 51 se uvádí jako první nezajímavé číslo (proč?). Výklad matematických aspektů je velice stručný a laikovi mnoho nedá. Velkou část obsahu lze suplovat internetovými zdroji, třeba Wikipedií. Přesto — mám tyhle knížky rád.
• Petr Zídek: Češi v srdci temnoty. To si říká o delší recenzi, jde o 27 vyprávění o různých méně známých událostech (nebo méně známých aspektech známých událostí) z české historie v letech 1948 - 1970. Ben Barka byl agentem československé rozvědky; Sukarno ohmatával paní Novotnou před zraky jejího manžela, prezidenta Antonína Novotného („Tak ho prašti přes ruku!“). Příjemně napsané, styl připomíná Mariusze Sczygieła.
• Steven Brust a Skyler White: The Incrementalists.
Asi to není nejblbější pokus o thriller, jaký jsem kdy četl, ale daleko k tomu nemá.

Lupa: Facebook Paper

Sloupek na Lupě, Druhá tvář Facebooku je zatím lepší než ta první. Mělo tam původně být menší, ne lepší, ale omylem jsem Davidovi Slížkoví tuhle změnu odsouhlasil — a koneckonců, je to taky pravda.

Většina z nás tyhle hračky po prvním nadšení opouští prostě z toho důvodu, že představují další nezvádnutelný příval materiálu ke čtení, jímž jsme tak jako tak zahlceni. Je dost možné, že Facebook Paper čeká podobný osud.

iHNed: Google/Motorola/Lenovo, Transmediale Berlín, erotika s USB

Sloupek na iHNed: Google dobře prodal (ač to na první pohled tak nevypadá), Transmediale se celkem úspěšně snaží épater la bourgeoisie a digitální erotické pomůcky si strčte... vlastně to právě ne, nestrkejte si je nikam, nemá to smysl.